Příběh podle skutečných událostí o kterých napsal Steve Lopez sérii článků do novin Los Angeles Times. Milovník hudby Nathaniel Anthony Ayers navštěvoval Univerzitu v Ohio a studoval dva roky na Juilliardově škole. Ve dvaceti letech u něj propukla mentální porucha - schizofrenie. Stal se z něj bezdomovec v oblasti zvané Skid row (Los Angeles), kde žil 35 let. Ale u hudby přesto zůstal, protože ji miloval. Hlavně Beethovena. V roce 2005 si ho všiml Steve Lopez a vzniklo mezi nimi přátelství. Napsal o něm sérii článků a díky tomu se Nathanielovi splnilo přání - zahrát v koncertní hale Walta Disneyho.
Buďto citově na Joe Wrighta nestačím, nebo on skutečně natočil svůj první slabý film. Šablonovitě vyprávěné dílko, které mě emočně úplně minulo, s občasným kýčem (holubi) a dvěma vynikajícími herci. Krásné kamerové vychytávky, tak typické pro režisérovy předchozí dílka, si tady bohužel daly dovolenou. Od Joe Wrighta čekám podstatně víc!
Joe Wright upsal duši hollywoodskému ďáblu, který jeho talent vycítil přes celý oceán, a výsledkem je tuctově odvyprávěná historka o jednom netuctovém přátelství, jehož potenciál (resp. skutečný předobraz) sliboval mnohem více. Problém leží už na papíře, ze kterého klišé a kalkul trčí z každého písmenka a dílo zkázy dokonává Wrightova poetická režie, která v případě jednoho geniálního bezdomovce střílí absolutně naprázdno. Láska k hudbě a bližnímu v nouzi nikde, jen hlad po cenách a tklivých ovacích dojímavého publika. Sorry, ale nebýt koncertu ústřední herecké dvojice, zahrál bych filmu ještě o tón níž.
Scénář: Susannah Grant ..
Scénář z druhého šuplíku. Joe Wright po dvou výtečných filmech zamířil pod křídla vypočítavých producentů slunného Hollywoodu, kterým na přání natočil více méně tuctovou příhodu jednoho novináře a jeho konfrontaci s neobyčejným, ale nestabilním hudebním talentem, kde důraz na city a emoce převláda. Ale celkově nefungují, jen občas se zadaří. Což je trochu málo na tak zvučnou sestavu. Navíc se vše dost tááhne. Naštěstí jsem si alespoň částečně spravil chuť díky výborným hercům, lahodné vážné hudbě, režii a kameře. Seamus McGarvey toho s Wrightem po Los Angeles evidentně hodně naběhali a nalítali. Snad jim k tomu bude příště dirigováno shůry něco poutavějšího a uvolněnějšího.
Asi byste od tohodle filmu čekali, že Vás dojme, to jste ale bohužel na velkém omylu. Jamie Foxx přehrává jak může a opravdu se snaží, ale nemá to cenu. Jeho role mi spíš přišla směšná, než dojemná. Často jsem se smál i tam, kde bych asi neměl. Od začátku mi film přišel strašně zmatený (možná i kvůli dabingu) a do postav jsem se vciťoval strašně dlouho. Začátek filmu je moc hrr. Seznámení Nathaniela se Stevenem bylo hodně odbyté. Ve filmu není ani jediná emotivní scéna, která by Vás nějak chytla za srdce. Šlo až moc vidět, jak se tvůrci snaží zaútočit na city diváka. Robert Downey je vynikající herec a svou roli zahrál opravdu dobře, ale vůbec jsem nepociťoval to velké přátelství, které by mezi Nathanielem a Stevenem mělo být. Přišlo mi to celé prostě až moc "zahrané". Jako bych se díval na film o filmu - Jak se točil Sólista. Musím ale pochválit kameru, která bycha skvělá.
Dojmy z tohto filmu su pre mna bohuzial neopisatelne obycajnymi slovami, preto len odporucim vsetkym, aby ho videli. Aby sa do neho zahlbili, vcitili, popustili uzdu svojmu lepsiemu, ludskejsiemu, vnimavejsiemu ja...
Je jasny, ze podobny tema bude hrat desne na city a uplne to krici dejte mi oskara, coz se sice potvrdilo, ale zase je to delany docela nenasilnou formou. Nejvetsi problem tu je v Foxxovi, on podava naprosto fantastickej vykon, on to nehraje, on je Nathaniel, problem je, ze ze zacatku to je jeste docela zajimavy, lehce silenej bezdomovec s paradnim hudebnim talentem, kterej kazdou chvily udela nejakou scenu. Kdyz ale s pribejvajicim casem to furt jede ve stejnejch kolejich, zacne to uz list na nervy, az sem si rikal, dejte proboha nekdo tomu kretenovi po hube. Downey hraje taky perfektne, u nej je ale zase problem motivace jeho postavy, zadny velky kamosi to nejsou, clanek si uz napsal, hudbu nijak zvlast nemiluje, tak proc se okolo vaguse furt mota. Navic delka dve hodiny je fakt prehnana, takze ke konci uz to proste nema co vypravet a zaverecna pointa ve stylu chudaci bezdomovci je uz trochu mimo a degraduje film na nejakou agitku za zivotni situaci americanu. Nicmene Wright to proste skvele zreziroval a hlavni herecka dvojka je perfektni, ze pod 4* nepudu.
Joe Wright se nám přesunul do současnosti, vyfásnul Downeyho Jr. s Foxxem a natočil letošního Reportéra z ringu, ve kterém akorát místo boxera figuruje violista. Nemám ponětí, jak se to jedné z největších britských režisérských nadějí povedlo, ale Wrightův třetí film je šablonovitá nuda, která se diváka snaží opít hezkou kamerou a spoustou vážné hudby, jenže v sobě neskrývá vůbec nic zajímavého. Záběry bezdomovců zabíjí Wrightův až příliš čistý filmařský styl, Ayers je ve Foxxově podání jen otravným podivínem z ulice a celý Sólista vlastně působí jako klasický útok na filmové ceny, kdy si někdo v drahém kvádru řekl "natočíme tu knihu a lidi to sežerou, protože to je podle skutečných událostí". Cestou se však něco pokazilo (a ve studiu to dobře věděli, protože film raději uklidili na duben) a já teď horko těžko sázím tři hvězdy za solidní řemeslo a Downeyho, bez kterého by ten film zřejmě putoval rovnou na DVD.
Wright je dobrej režisér, což ukázal u Pokání, ale tentokrát to trochu přehnal, až zas tak geniální neni, aby dokázal z celkem nezáživnýho příběhu o bývalým talentu váženhý hudby, kterej teď žije na ulici, udělat něco víc než jen průměrný drama s několika zajímavýma a silnějšíma scénama. Jediný jeho štěstí je, že měl k ruce skvělýho Jamieho Foxxe a znovuzrozenýho Roberta Downeyho, který mi nedovolí jít pod 4*, ale jinak bych neváhal
Poněkud nemastná, neslaná exkurze do života jednoho duševně nemocného hudebního génia, která se jaksi zapomněla v půli cesty mezi emocionálním dramatem a životní biografií. Ve výsledku však opravdu dobře neslouží ani jako jedno, Wrightovo výprávění zaměřující se předevšim na emocionální prožitek a vypíchnutí jen toho "působivého" podráží nohy komplexnosti, přičemž onen cit a katarze vyzí veskrze průměrně a šablonovitě. Aspoň postava Nathaniela zůstává zajímavá, ať už díky přesvědčivému výkonu J. Foxxe, nebo větám, které vypouští z úst. 6/10
Joe Wright potretie stavil na natočenie filmu podľa knižnej predlohy, no tentokrát je film (konečne) zasadený do súčastnosti. Krásne herecké výkony, krásny príbeh o zlomenej duši nadaného muža, ktorý si nevie nájsť cestu do nepochopenej reality. Pomerne jednoduchý príbeh je šikovne zastieraný krásnou hudbou a perfektnými, precítenými hereckými výkonmi. Diváci, ktorí pre podobné veci nemajú primeranú súdnosť si bohužiaľ film asi dostatočne neužijú. Jamie si za svoj výkon zaslúži nekončiaci aplauz. Je až neuveriteľné akú rovnováhu si dokáže tento môj obľúbený akčný herec nájsť medzi charakterovo obtiažnymi úlohami a blockbusterovými oddychovkami. Samozrejme Foxx ale nie je mrzutý herecký sólista a dostatok miesta dostáva aj Robert Downey Jr. 80%.
Tři filmy stačili Joe Wrightovi aby se zařadil mezi elitu světové kinematografie. Svou jemnou a vizuálně nadanou rukou tentokrát zobrazuje utrpení lidí bez domova skrze příběh nadaného, ale mentálně nemocného "sólisty" na violoncello tak krásným způsobem, že ke konci už jsem ani nedýchal. Z celého snímku na vás ta realita podle skutečné události dýchá, dále opravdu nádherná hudba spojena s obrazem dokáže v srdci probudit celou škálu emoci. Vrcholem je pak ústřední dvojice Downey - Foxx, za jejichž výkony očekávám minimálně nominace na zlatou sošku. Bravurní!
Joe Wright vyměnil Keiru za Downeyho Jr. a matičku Anglii za slunný Hollywood. Přeměna jde znát na výsledku, odlehečná evropská scéna je znát, ale americké dravé prvky tvoří kontrast a proto to dopadlo tak trochu neslanně a nemastně. Nedokončeně. Dvouhodinový příběh je silný v momentech, ale v celku působí obyčejně. Říkám působí, protože doopravdy tomu tak není, když se člověk zamyslí, je to citový trhák, ale nezaujatý divák musí vynaložit hodně námahy, aby to objevil. Výborní herci, Robert ať se objeví kdekoliv, vždycky září na míle daleko a Jamie Foxx (asi) díky Stanislavskeho metodě se stal Natem Ayersem.
Joe Wright zklamal. Po jeho předchozích dvou filmech narazil na látku, se kterou mu to nevyšlo. Hvězdné duo v podobě herců Roberta Downey Jr. a Jamieho Foxxe se snaží film utáhnout. Ale na takový příběh je to příliš. To pouto, které vzniklo mezi skutečnými postavami nebylo zachyceno správným způsobem a ke mně jako k divákovi přistupuje hodně pasivně. Během celého filmu se nedostaneme do nitra příběhu a to začne diváka nudit, když se jedná dvou hodinový film. Kupodivu to občas zachraňuje právě hudba, která tomu dodává kapku citů (krásná vizuální vykrádačka Kubrickovy Oddysey).
