Modrovous
-
Bluebeard
Krimi / Horor
Francie / Itálie / Západní Německo / Maďarsko, 1972, 125 min
Režie:
Edward DmytrykHudba:
Ennio MorriconeObsah
-
Vášnivě milující bohatý německý aristokrat, který však uvnitř své mysli skrývá děsivé tajemství, jeho pravou milující vášní je u krásných žen jejich smrt... Richard Burton ve strhující patologické hře se smrtí. (LiVentura)
Vášnivě milující bohatý německý aristokrat, který však uvnitř své mysli skrývá děsivé tajemství, jeho pravou milující vášní je u krásných žen jejich smrt... Richard Burton ve strhující patologické hře se smrtí. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
LiVentura
Tento rok 72 byl opravdu vyjímečným ve světové kinematografii, vznikla opravdu originální temná dílka stran nejlepších francouzských a italských mistrů filmu a Dmytryk je skvěle doplňuje svým "modrým" příspěvkem "nemocného" vraha a miláčka žen v jedné osobě... Burton opět předvedl, že takovéto pochmurné role se špatnou stranou mu opravdu seděly bez vyjímky... Kam až může dojít potlačování lidské přirozenosti.?(13.7.2008)
-
Flego
Do starobylého aristokratického sídla si vodí hradný pán svoje manželky a postupne ich zabíja... Richard Burton je so svojou tmavomodrou briadkou démonicky charizmatický, štýl filmového rozprávania je atraktívny a Morriconeho hudby opäť famózna. Lenže... kdesi v strede filmu sa motor začne zadrhávať, doposiaľ horrorový nádych striedajú až grotesktné situácie a celý duch príbehu sa kamsi vytráca. Je to neuveriteľná škoda.(30.11.2011)
-
raroh
Tvůrci filmu téma vraha žen přenesli z Francie (kde reálně příběh vraha Landrua probíhal, jak to ostatně ztvárnili Chaplin a Chabrol) do Německa (zahrán R. Burtonem získal některé rysy H. Göringa - letec, sběratel umění), přidána romanticko-symbolická linie Maeterlinckovova (ovšem ta s s Landruem jinak nic společného neměla) stejnojmenného námětu (a oper Debussyho a Bély Bartóka), kritická linie, nápadná u Dmytrykových předchůdců Chaplina a Chabrola, zůstává (směrem proti nacismu a šlechtickému konzervativismu), posílena ovšem linií psychoanalytickou, za jejíž provedení by se nemusel stydět Luis Buñuel, feministka libující si v masochismu budiž příkladem. Odpouštím věcnou chybu, Vasilij Kandinskij, jehož výstavu navštíví baron se svou budoucí obětí, nebyl židovského původu, i když z hlediska nacistů zvrácené umění stejně tvořil.(27.10.2010)
-
dr.jacoby
Hudba Ennio Morricone.(5.11.2008)
-
IdaHutt
Tak jsem si po zhlédnutí pro srovnání ještě znovu přečetla stejnojmennou pohádku Charlese Perraulta. Filmová interpretace v podstatě archetypální postavy s ironickým nadhledem odhalila Modrovousovu motivaci - proč chudáček sameček vraždil a vraždil a vraždil ty zatracené samičky. Co mi však vadilo, bylo zasazení Modrovouse do nacistických dobových reálií, byť stylizovaných. Ve vztahu k příběhu, v němž šlo o věčný spor mezi mužem-machem a nepoddajnou ženou, to bylo opravdu zbytečné, nadbytečné a svým způsobem i odvádějící pozornost. Ano, nacismus si liboval v mužné síle (a v usilovném plození čisté árijské rasy), avšak ve vztahu k Modrovousovi jako archetypu je to přece jenom hodně kulhající konstrukce.(24.12.2011)
-
akcul
Modrovous aneb Když jsou ženy na zabití... Modrovous je dobrý film, o tom žádná, ale celé to jaksi nedrží u sebe. Chvíli je to temný film, chvíli komedie, tvůrci ale nedokázali, aby to fungovalo dohromady jako výborná černá komedie o tom, jak Burton k smrti miluje a zároveň je ničen živlem jménem žena. Je to vcelku odvážný film, má výbornou výpravu a kostýmy. Richardu Burtonovi a hudbě Morriconeho lze podlehnout stále a pořád. Ale Modrovous je velice silný archetypální příběh (lze se říci pohádka), jehož síla mluví sama za sebe a film jí výrazně neposunul ani neproměnil.(4.5.2009)
