Jaro v Zarečné ulici
-
Vesna na Zarečnoj ulice
-
Весна на Заречной улице
-
Spring on Zarechnaya Street
Romantický
Sovětský svaz, 1956, 93 min
Režie:
Felix Mironer, Marlen ChucijevObsah
-
Sovětský film ze života mladých lidi. Taťána Sergejevna ukončila studium na pedagogickém institutu a přijela do průmyslového městečka, kde měla vyučovat na večerní škole dělnické mládeže. Mezi žáky je i slevač Saša Savčenko, lehkomyslný chlapec, který rád plete děvčatům hlavy. Saša se zamiloval do vážné Taťány, ale zdálo se, že beznadějně. Tafána nevěřila v lásku povrchního Saši. Po několika potyčkách ve třídě přestal Saša navštěvovat školu a zdálo se, že k sobě už nikdy nenajdou cestu. Čas ubíhal a do Zarečné ulice přišlo jaro. Saša nemohl zapomenout. Jednoho dne pňšel za Taťánou, která poznala, že už nemusí pochybovat o opravdovosti jeho lásky. (FILMOVÝ PŘEHLED 27 / 1957) (oficiální text distributora)
Sovětský film ze života mladých lidi. Taťána Sergejevna ukončila studium na pedagogickém institutu a přijela do průmyslového městečka, kde měla vyučovat na večerní škole dělnické mládeže. Mezi žáky je i slevač Saša Savčenko, lehkomyslný chlapec, který rád plete děvčatům hlavy. Saša se zamiloval do vážné Taťány, ale zdálo se, že beznadějně. Tafána nevěřila v lásku povrchního Saši. Po několika potyčkách ve třídě přestal Saša navštěvovat školu a zdálo se, že k sobě už nikdy nenajdou cestu. Čas ubíhal a do Zarečné ulice přišlo jaro. Saša nemohl zapomenout. Jednoho dne pňšel za Taťánou, která poznala, že už nemusí pochybovat o opravdovosti jeho lásky. (FILMOVÝ PŘEHLED 27 / 1957) Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
Pacco
Может содержать спойлеры. Na první pohled jednoduchý příběh o lásce slévače Saši k jeho učitelce z večerní školy Taťáně, prodchnutý budovatelskou atmosférou průmyslového města, není tak triviální a přímočarý jak by se mohlo zdát. Celovečerní prvotina Marlena Chucijeva a Felixe Mironěva je jedním z prvních filmů, které byly natočeny v tzv. „době tání“, což je dobře patrné ve srovnání s Děvčaty - které s ním spojuje podobný příběh, ale i herec Nikolaj Rybnikov - natočenými o několik let později. Děvčata jsou komediálnější, otevřenější nadsázce než Jaro, jehož žánrové prvky spíš/ještě inklinují k dramatické romanci s opatrně vetknutými prvky explicitní propagandy, která je u Děvčat také očividná, ale ne tak glorifikovaná. K estetickému přínosu lze však připočíst komplikovanost fabule (i když se zde řeší míň problémů!) a tím práci s diváckými hypotézami při uhýbání od klišé (takže fakt smůla, nemyslete si, že si na konci se sežerou láskou navzájem). Zajímavostí je, že se tento snímek dostal do povědomí diváků díky písni o jaře, kterou zpívá v roli Saši právě Rybnikov, jemuž se na rozdíl od hlavní herečky povedlo prosadit i v dalších filmech. Přesto je to ale celé chutná propaganda jako sviňa. Btw, kdo ode mě chce první ruský polibek?(18.8.2010)
