Ohlédni se v hněvu
-
Look Back in Anger
-
Obzri sa v hneve
Drama
Velká Británie, 1958, 115 min
Režie:
Tony RichardsonObsah
-
V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla mladých rozhněvaných mužů a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých protitřídních promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže.
Hrdinou filmu je Jimmy Porter (Richard Burton), nový a ve své době zatím ojedinělý typ antihrdiny věčně protestujícího proti všemu oficiálnímu. Vysokoškolsky vzdělaný hrdina dělnického původu má malý cukrářský stánek na pouličním trhu a žije se svou ženou Alison, kterou neustále zahrnuje svými kritickými výpady vůči společnosti, politice, církvi, šlechtě. Vlastně vůči všemu, co považuje za pokrytecké. Nejčastějším terčem Jimmyho útoků je právě Alison. Jejich vztah osciluje mezi láskou a trápením, Jimmy svou ženu sice miluje, nicméně neustále ji zasypává urážkami, které pramení z jeho pohrdáním střední společenskou vrstvou, z níž Alison pochází. Po příjezdu nejlepší přítelkyně Heleny se ale situace alespoň nakrátko změní...
Richardson se snažil filmařsky vyrovnat s Osbornovou převážně monologicky laděnou hrou, která se už ve své podstatě sama vzpouzela filmovému zpracování. Akčnost je ovšem i zde potlačena do pozadí, hlavní síla zpracování tkví v dokonale propracované psychologii postav a zároveň i v podtržení společenského protestu. Adaptaci tak dominují především herecké výkony, v hlavní roli se představil excelentní Richard Burton. Ačkoli byl již poněkud starý na roli pětadvacetiletého Jimmyho, vžil se do jeho postavy velmi důkladně. (oficiální text distributora)
V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla mladých rozhněvaných mužů a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých protitřídních promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže.Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
Gemini
Kousek životní story jednoho fest ublíženého psychicky narušeného mladíka a rozhodně skvělý herecký výkon Richarda Burtona. Rozhněvaní mladí muži mě nikdy neoslovovali a zfilmovat jeden z jejich nejnápadnějších vývěsních štítů podle mě nebyl nápad nejšťastnější. Po dvaceti minutách totiž začnete mít pocit, že by bylo dobré, kdyby někdo tomu děsně chytrému mladému pánovi pořádně rozflákal držku, a s tímhle pocitem si vystačíte až do úplného konce tohoto Klubu Rváčů let padesátých. Neohlížím se zpět v hněvu, ale nadšením z nabídnutého zážitku rozhodně nehýkám. 50%(18.6.2008)
-
Lhurgoyf
Predstavte si nasledujúcu situáciu: Po ťažkom dni plnom pozerania anglických drám a noci na tvrdej zemi pódia kina v spacáku vám o 8:30 ráno pustia film Ohlédni se v hněvu. Film, ktorý má v popise vetu: "Komorní psychologický příběh vypovídajíci o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže". Príbeh plný vnútorných monológov postáv, statickej kamery a minimalistickej hudby. Ďakujem, neprosím. Film som doslova pretrpel, časť prespal a nepodobne to bolo aj s ostatnými ľuďmi. Buď sa musia organizátori festivalov odnaučiť dávať takéto typy filmov tak skoro ráno, alebo ich nedávať vôbec.(12.12.2004)
-
Ony
Tak jsem si pořád říkala, jestli je Jimmy spíš labilní chudáček, protivný hnusák nebo postavička s teatrálními manýry. Samozřejmě existuje jediná odpověď: angry young man. A Richard Burton ho zahrál skvěle. Je to dobrý film, ale nezdál se mi vztah s Helenou, nezdál se mi konec a do takové Osamělosti přespolního běžce to má ještě hodně daleko.(23.7.2008)
-
Fingon
Gemini to napsal za mě. Kitchen sink cinema fakt nemusím.(11.8.2008)
-
LiVentura
Složitý nevyrovnaný člověk, složitý vztah..(2.10.2011)
-
Aky
Velmi hluboký ponor do složitosti vztahu dvou lidí, který nikdy není černobílý ani předvídatelný a nemá ani viníky ani oběti, byť se na první pohled jeden z z protagonistů může zdát sebeprotivnější a druhý sebepolitováníhodnější. Na filmu je znát, že mu předlohou byla divadelní hra, což mu dodává vyzrálosti a na film nezvyklé hloubky. R. Burton je se svým výkonem korunou všeho.(19.12.2009)
-
Exkvizitor
Hlavní hrdina Jimmy je ve skutečnosti sobec. Jeho údajný společenský protest se vyčerpává v neustálém nadávání a nasrání na všechno. Místo sebemenší snahy o změnu tyranizuje své okolí a utápí se v sebelítostivých monolozích. Celý příběh Ohlédni se v hněvu je pak naprostý, z prstu vycucaný konstrukt plný šrobouvaných promluv a neuvěřitelných postav. (Pokud to bylo záměrem, nejsem zřejmě cílový divák.) Poměrně zdařilé je však expresivní herectví čtveřice titulních herců a místy i jazzový hudební podkres. P.S. Osborneovu tvorbu příliš neznám, ale alespoň jeho hra Komik mi přišla podstatně lepší. Rád bych někdy viděl její zfilmovanou verzi od týchž autorů.(31.5.2008)
-
Šandík
Velmi slušně natočený komorní psychologizující film, bohužel je ovšem místy docela poznat, že to byla původně divadelní hra.(11.8.2008)
-
danecek24
17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - nominace (1) - Nejlepší herec (drama) - Richard Burton(16.1.2009)
-
vypravěč
Komorní drama poraněných duší, které nejsou, ale jen se ocitají, a nežijí, jen reagují na své bolesti. Jejich "soužití " není sdílením ran ani jejich léčením, ač někdy na sebe bere přibližně takovou formu, je to jen marné přimykání a odvracení se, soustavné přecházení mezi schoulením se a explozí. Každý ze čtveřice trpících, přesněji z ústřední čtveřice, protože nemoc září z očí většině zachycených postav, je věrohodně charakterizován a zahrán. Každý je jiný a jiná je i reakce na prázdnotu, která se uvnitř něj rozpíná. Jejich souhra tedy není zrcadlením nebo opakováním, donekonečna se odvíjejícím ornamentem identických vln, ale opravdovým horečnatým tříštěním sebe i světa lhostejně obklopujícího jejich chorobu jako studená peřina, kterou nic nedokáže přimět k tomu, aby konečně zahřála.(23.8.2010)
-
plechulka
Richard Burton opět vynikající, ale film celkově nedosahuje ani po kotníky například snímku "Kdo se bojí Virginie Wolfové". Tam jsou postavy sice ujeté a chvílemi nesympatické, ale pořád jim a jejich "hnutím mysli" rozumíte - tady mne Burton chvílemi úplně fascinoval, ale jeho postava chlapa, který kvůli tomu, že je sám nešťastný, kope kolem sebe nalevo, napravo, mě nepřestala iritovat celý film a moc jsem mu nerozumněla - upřímně řečeno, myslím si, že dnes už by se podobný film natočit nedal.(9.1.2009)
-
Cassandra
Trochu taková "light verze" filmu Kdo se bojí Virgine Woolfové - obojí ji příběh o soužití manželského páru a v obojím hraje (a skvěle) Richard Burton. Jenom si tak říkám - proč scénárista, který evidentně dokáže napsat silný a na divadelní hru celkem věrohodný dialog v prvních dvou třetinách filmu, nedokáže totéž na konci? Protože ty bláboly v závěru, to bylo tedy něco. Dobré, ale bez Burtona by to byly hvězdy tři.(12.6.2008)
-
Přemek
Lhurgoyf: rozumím tomu tedy tak, žes nebyl v kondici sledovat náročný film. Za to ovšem film nemůže, tak nevím, proč jednu hvězdičku...(16.6.2008)
-
Alf
tzv. herecký koncert Burtona, který bych ale nemusel znovu vidět, tak mi tento "rozhněvaný mladý muž" neuvěřitelně nesympatický, možná by bylo lepší promítat tento film v psychiatrických léčebnách jako nějakou zvláštní terapii, po které by se ale málokomu z terapovaných jakkoliv ulevilo...(moje hodnocení se týká jenom toho, s jakým úspěchem a sugestivností byla tato postava převedena na plátno)(19.6.2008)
-
jasiska
Problém rozhnevaných je ten, že aj keby možno mali čo povedať, nikto ich nepočúva, lebo sú rozhnevaní. A takí rozhnevaní ako Jimmy sú najhorší. Už knižná verzia podľa mňa nebola nič moc, čiže ani neviem, čo som čakala od filmovej. Vyklubala sa z toho nuda pretkaná znechutením z toho paka. Navyše ma strašne iritujú také tie utláčané jemné krásky.(9.1.2009)
-
Mr. Sandman
Za pár let se nejspíš nebudu příliš lišit od Jimmyho Portera.(31.3.2011)
-
ReoSTAT
...you don't need the key, you'll break in...(30.1.2005)
-
josieaddms
Richard Burton byl excelentní. Ovšem příběh byl poněkud nahuštěn, a místama mi přišlo že už toho bylo moc. Celý příběh vlastně stojí a padá na hereckých výkonech, protože jinak je to film o jednom nešťastným nesympatickým chlapovi, který měl kolem sebe neschopné ženské. Neříkám že to není ze života, nebo že je to nudné, ale nevím jestli je to přesně to, co z filmu měli diváci získat. Navíc mě osobně dost štvali sentimentální scény kde si Jimmy a Alison hráli na medvídka a veverku, a já jsem si jenom říkala "No to snad ani ne...". Tyhle ty sondy do složitých vztahů složitých lidí dokážou brnkat na nervy. Don't look back in anger I heard you say...(17.1.2012)
