Chlapec v pruhovaném pyžamu
-
Boy in the Striped Pyjamas, The
Drama / Válečný
Velká Británie / USA, 2008, 90 min
Režie:
Mark HermanHudba:
James HornerObsah
-
Osmiletý Bruno je synem nacistického důstojníka, který je povýšen a poté odvelen z pohodlí Berlína do opuštěné oblasti na venkově. Bruno, jehož starší sestra už má jiné zájmy, se cítí osamělý a nemá si s kým hrát. Z nudy a ze zvědavosti neposlechne matčino varování, že se nemá vzdalovat od domu, a vydá se k nedaleké „farmě“. Netuší, že je to koncentrační tábor, kde se v praxi provádí „konečné řešení“ židovské otázky. Náhodou se však setká se stejně starým Shmuelem, který je oblečený do pruhovaného „pyžama“ stejně jako kuchař, který pro Brunovu rodinu vaří. Přestože chlapec na druhé straně plotu s ostnatým drátem žije úplně jiný život než Bruno, dvojice se skamarádí a Bruno si zvolna si začíná uvědomovat, jaký je doopravdy svět dospělých. Střet s realitou 2. světové války však pro oba chlapce končí tragicky… Drama podle románu Johna Boynea, jež ukazuje z neobvyklého pohledu brutalitu, nesmyslnost a zničující důsledky války, natočil režisér Mark Herman. (oficiální text distributora) -
Film vypráví příběh osmiletého Bruna, syna velitele koncentračního tábora, který se spolu se svou rodinou přestěhuje z válečného Berlína do domu poblíž koncentračního tábora Osvětim. Tam vzniká zakázané přátelství Bruna a židovského chlapce žijícího na druhé straně ostnatého drátu, které s sebou přináší nečekané následky... (dorrit)
Komentáře uživatelů k filmu (651)
-
Morien
Film o holocaustu, na který se člověk začne dívat s tím, že už ve své podstatě vše ví. Nebo by měl vědět, ale to už je otázka osobního přístupu k životu, řekla bych. Žádné nové, překvapivé informace se ve filmu nedozvídáme, jeho jediným obchodním artiklem je neobvyklý úhel pohledu. Drtivá většina filmů o holocaustu se vyznačuje syrovostí a realističností, ale to zde nečekejte. Obraz je sytě barevný, rozechvělý a zastřený, podobná míra stylizace potom postihla i postavy a děj samotný. Hlavními hrdiny filmu je naivita a potřeba věřit v dobré věci, tedy vlastnosti, které za Třetí říše dostaly přímý zásah do čela. Tempo je pomalé, ale nejsme svědky žádných zbytečných odboček, scénář si vystačí s náznaky a většinu věcí nepotřebuje říkat přímo. Náznaky opravdové reality do dětského vidění skutečnosti pronikají pouze v přes zeď slyšených hádkách rodičů nebo z hrubých gest provedených jen tak mimochodem. Na místa, kde předtím byla zvědavost a touha prozkoumávat, se vkrádá strach. A bude pršet. (Další odstavec, tady by se to tak hezky hodilo.) Rozuzlení se nese v podobném duchu, nepostrádá symboličnost ani surovost. Jsem velmi ráda, že nedošlo ke skluzu do limonádového konce, ale to snad ani nešlo. S Život je krásný bych v žádném případě nesrovnávala, filmy se liší myšlenkou i formou docela výrazně a tak je spojuje jenom obludná historická epocha, v níž se odehrávají. Tomu, kdo má rád komorní a pomalé snímky, mohu doporučit.(31.3.2009)
-
Falko
Z druhej svetovej vojny bolo toho natocene dost, ale z pohladu chlapca, ktoreho otec je nacistickym dostojnikom a este k tomu byvaju blizko koncentracneho tabora, kde sa skamarati so zidovskym chlapcom je nieco nove a vidiet, ze z tohto obdobia by mohli byt natocene dalsie stovky osudov ludi, ktori vojnu museli prezivat a my mozeme byt len radi, ze sme sa nenarodili prave do toho obdobia. Film posilnila ako vzdy uzasna hudba Jamesa Hornera, ktora mi pripominala napriklad CISTU DUSU (2001), hlavne na konci filmu sli po mne zimomriavky pretoze to, co sa tam dialo, by nechcel zazit nikto. Anglicky reziser Mark Herman natocil napriklad romanticku komedie s Ewanom McGregorom ODPISKANO (1996) alebo TICHY HLAS (1998)... 07.05.2010 _______ Asa Butterfield - (Bruno) +++ Jack Scanlon - (Šmuel) +++ David Thewlis - (Brunov otec) +++ Vera Farmiga - (Elsa) +++ Rupert Friend - (Poručík Kotler) +++ David Heyman - (Pavel) +++ Richard Johnson - (Starý otec) +++ Jim Norton - (Učiteľ Liszt) +++ Hudba: James Horner +++(7.5.2010)
-
Pethushka
Film mě jako celek zasáhl. Jsem ráda, že není zbytečně protahovaný a zdlouhavý, ale docela mi vadila ta předvídatelnost konce. Sice se ve mě hromadilo hodně emocí, ale část mě byla zklamaná. Skvělé herecké výkony v mých očích podávala Vera Farmiga. Myšlení a nevinnost malého Bruna mě občas pobavila, někdy rozesmutnila. Hlavní zbraní je tu silný námět a hned poté kvalitní dialogy. Je to o vlásek, ale dávám 5*.(20.9.2011)
-
viperblade
Příklad toho, že ne každý film musí mít vysoký rozpočet. K tomu, aby film s divákem něco udělal, nebo aby v divákovi něco zůstalo ještě po jeho skončení, musíte mít pouze silný příběh. Tenhle patří mezi ty nejsilnější. Pohled naivního chlapce na život "na farmě". Přiznám se, že ten konec mě fakt dostal. Nemám, co bych k tomu víc řekl. Snad jen, že hudba byla hodně vydařená. V tomhle filmu je totiž vše naprosto vyvážené, od hereckých výkonů až právě po hudbu. Mohu jen doporučit.(1.4.2009)
-
sepp
3* jen za ten konec, jinak podprumerny snimek.(9.1.2011)
-
castor
Druhá světová válka a s ní úzce spjatý Holocaust jsou po filmařské stránce stále nesmírně oblíbenou a hlubokou studnicí. Čas od času tak někdo přijde s vcelku originální story. Plíživé drama The Boy in the Striped Pyjamas je jiné tím, že do příběhu vtáhlo dětský element (stejně jako kdysi fenomenálně přijatý Život je krásný). Bruno je osmiletý capart bez starostí.. má milující rodinu, kamarády a pevné zázemí v Berlíně. To, že je válka, vnímá jako něco vzdáleného. Jenže jeho otec, vysoce postavený nacista, byl převelen a Brunovým novým domovem se stalo bedlivě střežené venkovské sídlo, kam s rodiči a starší sestrou, postupnou obdivovatelkou zrůdných idejí, musí odcestovat. Tam ale nejsou ani kamarádi, ani pořádná lákadla. I když možná jedním se brzy stane nedaleká farma, jejíž dominantou jsou komíny, z nichž vychází hustý zapáchající dým. A malý Bruno si cestu k ostnatému drátu nakonec sám najde. Perspektiva dětského pohledu na nemilosrdné vyhlazování Židů přináší ději mnohá pozitiva. Pohled osmiletého klučiny je sám o sobě zajímavý a všeříkající, namísto nějakého přímočarého odhalování reality. Žádné velké krutosti tak divák očekávat nemůže. Chlapcův otec, který udělá svět lepším, se nakonec z hrdiny mění v to, čím opravdu je, tedy velitelem koncentračního tábora, za jehož branami se dějí věci, o kterých nemá tušení ani jeho manželka. Osudové setkání s židovským chlapcem Shmuelem pak přeroste v netypický vztah, směřující až do trochu uspěchaného finále, které má dva různé pohledy – syrový a pravdivý versus dokonale promyšlený tah na branku. Ať tak či onak, mě si získal, zrovna jako celé komorní pojetí. Kdyby snímek skončil jinak, tedy smířlivěji, asi by paradoxně naštval řadu diváků. Mě určitě.. Sečteno, podtrženo – na hru britského režiséra Marka Hermana (Tichý hlas) jsem rád přistoupil.(12.3.2010)
-
gudaulin
Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel...(25.2.2012)
-
tahit
V ponurém příběhu očima malého německého chlapce Bruna a jeho židovského přítele Shmuela za druhé světové války dávám zcela za pravdu anglickému filozofu John Stuart Millovi, který kdysi prohlásil: Rčení, že pravda vždy zvítězí nad zlem, je hluboký omyl, který lidé opakují pořád dokola a je pouhou otřepanou frází. Tento fiktivní, ale o to více dojemný příběh to zcela potvrzuje. Síťoví ostnatých drátů nestvůrných lágrů, které sloužily jako vyhlazovací prostředek pro lidi, pod širým nebem, z nichž se zvedal temný kouř krematoria a pocit těch, kdo byli bezmocně hnáni na smrt bez identity a soucitu uprostřed davu vzájemně si neznámých, musel být nesmírně krutý. Jen pomysleme, že dobří trpěli a zlí si užívali, třeba německý nacistický lékař Mengele, který během druhé světové války vykonával na dětských vězních hrůzné experimenty, umřel ve vysokém věku v latinské Americe obklopen blahobytem. Bohužel i dnes běhá po světě spousta militantně smýšlejících magorů a megalomanů, kteří najdou vždy dementní pomahače k použití síly, bez ohledu na lidské životy. Zbývá zmínit se ještě o natáčení filmu, které probíhalo v budapešťských ateliérech, a za kulisu Berlína posloužila přímo část města. A úplně nakonec slovo o hudbě její vznešeně smutná melodie mi zní v uších i dlouho poté co jsem zhlédnul tento film.(27.2.2009)
-
ChewieDC
Mít tenhle film mnohem lepšího režiséra, mohl mít našlápnuto na to stát se filmovou klasikou.(14.2.2009)
-
Boogeyman
O filmu s podobnou tématikou se snad nedá napsat, že je špatný. O Chlapci v pruhovaném pyžamu to ani psát nechci a nemůžu, ač musím uznat že mě trochu zklamal. Filmy a dokumenty z prostředí koncentračních táborů mě vždy bavily, no to zní blbě, tak spíš se mi líbily, no to je jěště horší, prostě mě zajímaly. Člověka totiž nikdy nepřestane fascinovat jak bylo něco takového vůbec možné. Chlapec ukazuje "válečné" hrůzy jak je můžou vidět naivní a nevinné dětské oči, což mnoha scénám dodává na intenzitě víc než kdybychom viděli otevřené násilí (smradlavý kouř, Pavel co byl dřív doktor, ale nechal toho a teď loupe brambory). Jenže právě díky tomu film nějak klouže po povrchu a svým způsobem zůstává jen obyčejným klasickým příběhem o tom, jak si bohatý znuděný kluk našel chudého "podivného" kamaráda, se kterým se tajně stýká navzdory všem, což nakonec vede k problémům. Ano, zde se nám na patro neustále lepí odporná pachuť holocaustu podpořená druhou, dospěláckou dějovou linií a celé je to završeno dechberoucím závěrem, ale až na některé okamžiky tomu chybí hloubka a síla tématu.(15.7.2010)
-
hippyman
po trochu očekávaném konci jsem stejně pár okamžiků jen tiše zíral a znovu si promítal ten lehce maloprincoidní děj... komorní výjev hrůz války sledovaný naivníma očima osmiletého chlapce je velmi neokoukaný (alespoň tedy mnou) a to mu dodává prostě šťávu, jen mě trochu mrzelo, že němce hráli anglicky mluvící herci... člověku to tahá za uši prakticky celou dobu, za to bohužel musím na 80%(18.8.2009)
-
FlyBoy
Ostrý ("osemročný") uhol pohľadu a príbeh s veľkým P, ktorý ma zrazil na kolená. Nedá mi v skratke sa počudovať nad pár postrehmi. Pozastavujem sa nad nadaním PRESNE rozpoznať dobrý a zlý detský herecký výkon. Pozastavujem sa nad schopnosťou PRESNE vymedziť hranicu medzi citovým vydieraním a opozitom tohto slovného spojenia. A čo ma až tak nevychyľuje, ale napísať to chcem je fakt, že aj keď "The boy in the striped pyjamas" obsahuje nejakú tú realizačnú chybičku ("pláva po prúde"), je pre mňa niečim obrovsky hodnotným a zbadajúc vetu typu : "tento film bol studený ako psí čumák." mi len znovu podpisuje nepekný úsudok o kôpke príspevkov bez akéhokoľvek náznaku empatie, ktoré už o niečom vypovedajú...(16.8.2009)
-
cheyene
Za nevědomost a dětskou naivitu se někdy platí...někdy i tím nejcennějším, co člověk může nabídnout. Chlapec v pruhovaném pyžamu je velmi silný příběh s mnoha působivými okamžiky, kdy člověku zůstává rozum stát nad tím, co jsou lidé lidem schopni činit za úklady. Fanatičnost, nevědomost, naivita a přátelství, to je to, co Hermanův snímek vystihuje nejlépe. Celkové své hodnocení (4,5*) zaokrouhluji na 5*. Co mi nesedělo: Na začátku filmu, když se koná rozlučkový večírek ve vile důstojníka, můžeme v pozadí slyšet jazzovou skladbu, což se mi zdá přinejmenším podivné. V nacistickém Německu byla černošská hudba těžko přijatelná, obzvláště pak v takto vysoce postavených kruzích. Stejně tomu je v případu, kdy v jedné z následujících scén slyšíme anglicky zpívanou písničku..Za války? Za přítomnosti tolika německých - fanatických - důstojníků? No, nevím, trochu mě to zarazilo.(18.11.2010)
-
FateKEEPER
Po dobu sledování mi hlavou proudilo několik neodbytných myšlenek na jisté nepravděpodobné detaily. Určitě by rodiče nepostřehli, že se jejich dítko často někam vytrácí, ačkoliv sami nechtějí, aby chodilo byť jen dozadu na zahradu? Určitě by si ostraha koncentráku nevšimla, že za plotem pravidelně sedává jakýsi kluk a dokonce předává věci někomu uvnitř? Budiž... Titulní story se soustředí především na kontrast dětských ideálů s fašistickým hnusem a nechává malého Bruna, dosud neznajícího záměry této ideologie, objevovat kruté fragmenty reality válečného Německa. Dětské oči neodliší žida, vidí kamaráda; rodiče zase nemohou přiznat, že jsou zrůdy, jakkoliv oddaně kráčející za velikostí říše. Bruno naivně věří všem pozitivnějším projevům, jež zaslechne či spatří a postupně ve strachu zjišťuje, že je něco špatně. V několika momentech pak film poukazuje na další bolestný fakt: i dobrá bytost se může změnit ve zlou, pokud se bojí a skutečnosti jsou jí předkládány nepříjemným způsobem - viz scéna s čištěním skleniček. Nevyrostla by z Bruna další zrůda, pokud by v podobném prostředí dospěl? A nebyla by ani potřeba vštěpovat mu říšská pravidla... Největším kladem filmu je však pozvolně houstnoucí atmosféra. Idylický začátek je narušen prvními podezřelými mraky tmavého kouře v povzdálí a když se synek nacisty spřátelí s malým židem, definitivně se pověsí do vzduchu předzvěst nešťastného konce. -----SPOILER----- V momentě, kdy Bruno poprvé zmíní myšlenku o podkopání plotu, mě nepříjemně zamrazilo v zádech, jelikož očekávání zlého konce náhle nabylo podstatně extrémnějších rozměrů. Závěr vypovídá jasně - pokud ve vědomí zkaženosti vlastních činů zatajujeme nějaké to svinstvo, může se stát, že takové svinstvo nečekaně kousne i ve vlastních řadách. Dvojnásob to bolí v případě, kdy je obětí člověk, jenž utrpěl pouze díky hříchu svých bližních...(11.4.2009)
-
PinPrick
Nenápadný a spíše televizní film, který nám ukazuje holocaust z neobvyklého pohledu. Snaha o originalitu se ale míjí účinkem. Přesto se jedná o slušný film, který má určité skupině diváků stále co říct.(16.1.2010)
-
Ruut
Nevěřil bych že je i dnes možné natočit velmi originální film o druhé světové valce. Bez jakéhokoliv přílišného násilí, bez brutlaity, snahy šokovat a přece velmi působivé. Leč s velmi očekávatelným koncem.(31.3.2009)
-
freddy
Ten konec celého filmu rozdýchávám ještě teď a stále je mi z toho závěru velmi nedobře. Jestliže ve mně nějaký film dokáže vyvolat takovéto pocity a doslova mě položit na kolena, tak prostě není o čem diskutovat. Ale hezky postupně. Tenhle film začíná naprosto idilicky, a odhadem polovina filmu skutečně relativně idilická je. Dokonce i když začne malý Bruno chodit k plotu koncentračního tábora a povídá si se židovským chlapcem Shmuelem, tak je film stále ještě idilický a dalo by se říci pro celou rodinu. Jenže to, co se zdálo idilické, se postupně mění v noční můru a tísnivá atmosféra nabírá na intenzitě, aby nakonec vygradovala do konce, který se sice nabízel mezi možnostmi, jak film skončí, ale přesto jsem v tento závěr nevěřil, přišel mi jako nejméně pravděpodobný. Jenže on ten konec přišel a bylo to ještě horší, než jaké jsem si to představoval. Ten pocit úzkosti, který jsem měl během posledních deseti minut, to bylo něco šíleného. Takhle psychicky i duševně špatně mi u filmu už dlouho nebylo. Pociťoval jsem stísněnost, úzkost, strach, prostě vše, čím se dá vyjádřit absolutní zděšení. Takhle šílený konec filmu už nechci nikdy zažít. Ještě teď se mi z toho svírá žaludek a pociťuji úzkost, jen si na ten konec vzpomenu. Dá se říci, že za ty dva dny, které od zhlédnutí uběhly, jsem ten konec stále ještě nerozdýchal. A myslím, že je snad zbytečné cokoliv dalšího dodávat. Snad jen, že David Thewlis předvedl obdivuhodný výkon, kdy jednu chvíli jsem ho měl rád a druhou chvíli jsem ho nenáviděl, a takhle se to měnilo pořád dokola. Obdivuhodný výkon. Zkrátka nemohu jinak, než film ocenit pěti hvězdičkami, protože když mě nějaký konec filmu dokáže takhle šokovat, tak si zaslouží také pořádně ohodnotit.(5.4.2010)
-
liborek_
Tento film je zvláštní... Je to vykonstruovaný a na učebnicových poučkách (holocaust je zlo, koncentrační tábor je peklo, náckové jsou zrůdy) postavený film, který hraje pouze na jedinou strunu, a to vyvolat lítost nad osudem dětí ve válce. Na tom by nebylo nic špatného: Např. Hrob světlušek je na této snaze postaven celý, jenže činí tak v natolik koncentrované a vypravěčsky precizní podobě, že to má skutečně devastující účinky (podobně v Život je krásný). V případě Chlapce v pruhovaném pyžamu je ale úvodní hodina pouze přípravou na závěrečnou pointu, jejíž efekt je vlastně celým smyslem filmu. Odjinud povypůjčované prvky nacistické tématiky (často nelogicky pospojované) a snaha o jejich (ne moc přesvědčivé) zobrazení očima osmiletého chlapce vytváří pouze další komerční produkt, který by se mohl prodávat jako "instantní holocaust pro maminky na mateřské". Protože přesně takový účinek má: Dojme! A díky tomu závěru opravdu hodně. Jenže to je všechno! Nenese žádnou jinou myšlenku, je pouze efektní. SPOILER: Měl jsem dokonce pocit, že ten závěr v divákovi vyvolá lítost nad smrtí Bruna a Schmuela, ale k vyhlazení 6E6 Židů divák zůstane víceméně lhostejný KONEC SPOILERU. Navzdory tomuto všemu jsem ale film strávil velmi dobře a vlastně se mi líbil. V tom je ta zvláštnost, zmiňovaná v první větě komentu. Líbil se mi představitel Bruna, líbila se mi plynulost vyprávění a neokázalost produkce. Nenudil jsem se. Trochu se to spolu bije a vytváří podivné napětí: Na jednu stranu si film "nechce" na nic hrát, na druhou stranu vypráví o holocaustu. Lze natočit odpočinkový/oddechový film o genocidě? 3 1/2*(6.7.2010)
-
k212
Koho nenávidět nejvíce? Boha, že potrestal náckovské rodiče za jejich hříchy smrtí nevinného? Otce, který se dobrovolně účastní systematického vyhlazování, považuje to za svoji vojáckou povinnost a maskuje to fiktivními dokumenty? Matku, která se emocionálně nedokáže srovnat s těmito hrůznými činy, ale řěší to jen zbrklým útěkem před realitou místo, aby jí čelila, aby vyjádřila jasný nesouhlas, aby proti ní začala bojovat? Blonďatého nácka, který spere každého Žida, jenž je při ruce, jen proto, že se nedokáže srovnat s tím, že otec emigroval před režimem? Rodinné drama za zdí velitelského baráku koncentráku, viděné pohledem osmiletého kluka a jeho dětskou logikou, kterou glosuje všeobecně známé a děsivé skutečnosti. S těmi je divactvo dobře srozuměno a právě díky tomu vybičují tyto okamžiky emoce na maximum, i bez naturalistického zobrazování holé podstaty smrti. Konec samozřejmě vše napraví a pak nezbývá nic jiného než slzy, které kanou nejen za dva malé chlapce, ale za všechny lidské bytosti, jejichž život je (byl) tak nedůstojně a hanebně ukončen. Však já si dovolím nesouhlasit s onou křesťanskou interpretací, která je nad tím cítit, děti za hříchy svých rodičů nejsou zodpovědni a nejsou jejich nositeli. 80%(5.2.2009)
-
teutates
Taky nevinný modrooký synek nechápe, že jeho táta je nacisticky pohlavár, a že za barákem nemá kamarády, no "nepřátele systému". I mně takovou kurvu bezcitnou tohle dojalo, málem sem hodil sluzu. Sem strašně nerad, když semnou někdo citově manipuluje, no chajzl Herman mně dostal. 8/10(11.4.2012)
