Co nikdy nepochopím... (TV pořad)
Hudební
Československo, 1968, 30 min
Režie:
Ján RoháčHudba:
Petr HapkaHrají:
Hana HegerováObsah
-
Půl hodiny trvající, televizní hudební recitál Hany Hegerové z roku 1968, obsahující 5 písní o lidském štěstí (mj. Kázání v kapli Betlémské a Láska prokletá). (Zeek)
Půl hodiny trvající, televizní hudební recitál Hany Hegerové z roku 1968, obsahující 5 písní o lidském štěstí (mj. Kázání v kapli Betlémské a Láska prokletá). Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
WANDRWALL
Zpěvačka moudrá, ale příliš afektovaná, neb písně nepsala, hudbu neskládala, takže to mi pak tyhle herecké manýry vadí.(13.8.2010)
-
klúčik
Moc dobré pesničky, a to čo hovorila medzi pesničkami , malo svoju silu hlavne v tej dobe... 75%.(24.10.2011)
-
Zeek
Spíše takové hlasité přemýšlení či recitování o životě, lidském štěstí a věcí okolo než čistě muzikál. Označení jako hudební film je nejspíš správné, i když hudba podle mě nebyla na tom filmu to hlavní. Mimochodem se jedná o 30 minut trvající hudební film s pouze jednou herečkou i zpěvačkou v jednom, a to Hanou Hegerovou. Neříkám, že jsem byl uchvácen, ale je to velice zajímvý snímek. Moje hodnocení: 70%(16.4.2008)
-
neneka
Má to určitý patos, ale Láska prokletá v podání Hany Hegerové se mi asi neomrzí ... a když si ještě návdavkem uvědomuji ta jména, která jsou pod tímto recitálem podepsána - Ján Roháč, Miroslav Ondříček, dr. Zdeněk Mahler, Ester Krumbachová -, tak si říkám "Klobouk dolů!", protože paní Hana Hegerová měla celou tu dobu obrovskou kliku na své spolupracovníky a přátele a lidi kolem sebe.. A k těm osmdesátinám hlavně hodně zdraví a ode mě určitě i poděkování..(24.10.2011)
-
Pedro1974
Tento recitál Hany Hegerové je ódou na svůj žánr. Jedná se o poetické šansonové přemítání o ženách a mužích, o člověku a životě vůbec. Scénář Jana Roháče s přispěním Zdeňka Mahlera dokázala interpretka dokonale předat divákovi v uvěřitelných monolozích, které jsou aktuální i dnes. Jednotlivé úvahy jsou proloženy na sebe navazujícími písněmi Lásko prokletá, Cesta, Lásko má, Kázání v kapli Betlémské a Můj dík. Černobílá kamera Miroslava Ondříčka nepůsobí nikterak zastarale, spíše ještě více podtrhuje umělečnost recitálu i chladné zimní odpoledne, do kterého nás Hana Hegerová nepozorovaně vtáhne a nepustí.(1.6.2009)
