Dejiny Jaroslava Šabaty
Obsahy(1)
Společenské angažmá Jaroslava Šabaty prochází celým obdobím poválečných československých a českých dějin a to až do dnešních dnů. Z moravského statku přes vysoká patra KSČ, odpor proti vstupu okupačních vojsk v roce 1968, vězení v době normalizace, aktivity v Chartě 77, kde působil také jako jeden z mluvčích, až po dnešní snahu postihnout mimo jiné v rámci ČSSD prostor pro nové možnosti demokracie. Přítomnost a dějiny z perspektivy politického zápasu a jeho dialogická rekonstrukce za přítomnosti Jaroslava Šabaty, jeho rodiny a řady osobností veřejného života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Dost bylo Šabaty!... Co si budem namlouvat - už před těmi osmnácti lety. O Cibulkovi nemluvě. Sakryš, když si vzpomenu, jak jsme v Brně na Čáře křičeli "propusťte Petra Cibulku...!" .-/ . . . Ale o Cibulkovi to vlastně nebylo... Vlastně - Šába už tenkrát (v osmaosmdesátým) dělal to "Posezení s (marxistickým) politologem"... Pro mladý brněnský filďáky, že... Nebo si to už tak přesně nepamatuju? Asi proto, že mi bolševický chartista Jaroslav Šabata byl už tenkrát docela u prdele. Pardon, soudruzi... - - - Každopádně i čistě filmově se mi tento dokument nikterak nelíbil. Nemluvě o tom, že je v našich vlastech postkomunistických tolik skvělých lidí, co jim bylo osmdesát a neštěkne dnes po nich ani ta naše rádoby veřejnopseudoprávní... :-( - - - P.S. (14.6.2012) Tak dost už je Šabaty... http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/181656-zemrel-predni-brnensky-disident-jaroslav-sabata/ . . . Tož nechť je ti marxlenpeklo lehké, ty stará pasto bolševická... °-/ ()
Nevím, jestli je více verzí, ale to co jsem viděl já, mělo přinejmenším 75 minut. Což je na mluvící hlavy až až. Jaroslav Šabata byl u důležitých politických událostí ve 46., 68. i 89. roce a je zajímavé minimálně si tu jeho verzi poslechnout. K tomu, abychom ji přijali za svou, nás naštěstí nikdo nenutí. Z filmařského hlediska je to ovšem podprůměr. ()
43rd KVIFF 2008 - DOCUMENTARY FILMS - OUT OF COMPETITION - Dokumentární filmy - Mimo soutěž, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - ???/??? ()
Zajímavý dokument, nicméně určitě nesnadný pro toho, kdo se v popisovaných událostech příliš neorientuje. Pochopitelně hodně zajímavé z hlediska politické historie, ale mně osobně zaujala sekvence, kterou jsem ještě nikde neviděl: když dr. Šabata telefonuje pánovi, který na něj před třiceti lety donášel STB a ten pán nejdříve neví, že se už o tom ví a tak se chová velice mile a potěšěně, téměř by mu do zadku vlezl.. A když je mu oznámeno, že už se o tom ví, snaží se to nějak zamést s tím, že to už je uzavřená minulost a že on už se v tomhle hrabat nehodlá... Přesně těchhle hajzlů tady zůstalo dost. ()
Názory a život pana šabaty jsou vyjímečné, zpracování dokumentu je tradiční, místy až chybné. ()
Jelikož dneska panuje strach a kariérismus (jako po většinu lidské historie), je Jaroslav Šabata výjimečným, unikátním mužem. Skutečný revolucionář - skutečný fanatik. Doporučuju pasáže, ve kterých Anna Šabatová hovoří o 50. letech. Elitní univerzitní učitel marxismu - leninismu chodil mezi dělníky na brigády, aby mohl dětem koupit nové oblečení. Ale přesto, a právě proto přednášel revoluční teorii vášnivě rád. "Není a nemůže být svobody, bojíme-li se smrti," píše Holan; Jaroslav Šabata byl a je svobodnou, idealistickou tváří komunismu. Je krásný, anebo strašlivý? Strašlivé jsou sociální plastelíny, oportunističtí blbečkové, kteří ve jménu dravého kapitalismu podvedou vlastní babičku. Skálopevná víra nesmiřitelného idealisty je naproti tomu krásně strašlivá. ()
Šabata je určitě zajímavá osobnost, která vždy budila kontroverzní reakce. Zajímavější než samotné Šabatovy výpovědi jsou možná výstupy dalších lidí (Uhde, Šabatova rodina). Vyplývá z nich, že Šabata nebyl komunistou z prospěchářství, ale protože této ideologii (jako mnoho jiných) v dané době skutečně věřil. Po 2. světové válce se až podezřele mnoho chytrých lidí stalo fanatickými komunisty. Zřejmě opravdu věřili, že vytvoří ideální svět i za cenu toho, že budou muset násilím odstranit ty, kteří jejich nadšení nesdílí. Každý člověk se může mýlit, podlehnout svůdné iluzi a je dobré, pokud to dokáže zpětně uznat. Bylo však i mnoho těch, kdo naivnímu obdivu ke komunismu nikdy nepropadli a dokázali už tehdy vycítit jeho temné stránky. Šabata stejně jako třeba Milan Kundera mezi ně bohužel nepatřili. Podle svědectví z dokumentu lze Šabatovi přičíst ke cti, že během svého působení na univerzitě nebyl dogmatikem, ale své studenty vedl k otevřené diskusi a kritické argumentaci. Jako politik se nikdy nestal příliš výraznou a vlivnou osobností. Asi proto, že byl vždy příliš velký idealista a samorost. ()
Poučný vhled do myšlení osmašedesátníků. Vyčítat filmu, že je z filmařského hlediska podprůměr, nedává moc smysl. Chtít od bilančního dokumentu o člověku, který se věnoval většinu života myšlení, jinou filmařinu, něco jiného než promluvy je nadbytečné. Název filmu koresponduje s obsahem, na filmový dokument jsou Šabatovy promluvy docela konzistentní soustředěné a srozumitelné, sledují cestu od stalinského poblouznění, přes vystřízlivění, reformy, normalizaci a disent až po rozdělení federace a privatizaci Barrandova. Šabata je celou dobu klidný, smířlivý (pro mě někdy až znepokojivě), nejlépe to vyzní na lavičce s Petrem Cibulkou a v kontaktu s bývalým pracovníkem STB se kterým mluví jako by šlo o bývalého spolužáka nebo známeho - napadlo mě u toho jestli nejde o promyšlenou strategii jednání naučenou v politice. Vaculík u bazénu řekne trefnou větu: "komunismus padl a příčiny jeho vzniku jsou zpátky." PS nejlepší komentář má uživatel igi B. dozvíme se z něj cenné věci, např., že ho téma nezajímalo a že téma oslabuje, to že ve stejné věkové skupině jako Šabata je řada lidí o nichž nikdo nic nenatočil. Takové myšlení má fascinující implikace ohledně problému jak výbírat témata na film a zřejmě jediným skutečným řešením tohoto problému je netočit filmy vůbec nebo natočit film o všem. ()