Obsahy(1)
Skupina BSP (Bavíme se po práci) a hudební skupina Vltava vzpomínají na léta svého dětství na pozadí architektury EXPO Brusel 58 a dalších typických fenoménů. (Česká televize)
Recenze (13)
Tento filmek odnože Sklepáků považuji za trochu slabší kousek, ale vzhledem k tomu, že občas ujíždím na retro pořadech, tak pár nezapomenutelných scének jsem si opět vychutnala. Např. u trafiky, kolem Vánoc, výlet a hlavně ranní rozhlasovou rozcvičku, jejíž údernou znělku jsem nesnášela už v dětství :-) A Vltava vždy potěší. ()
Boží! Devadesátky byly úžasné. Můj táta vždycky říkával, že je strašně rád, že zažil šedesátý léta. A to myslel ty naše, Dubčekovský pod taktovkou KSČ a ne ty britský nebo dokonce americký. Jestli každá generace má své nej období, tak já říkám, že u mojí generace to byly devadesátky. Naprosto svobodná doba. Otevřený svět, divočina, mantinely se teprve hledaly a v tomhle pučení a bujení se skvěle dařilo umělcům u hudebním kapelám. Sklepáci samozřejmě byli i před, teď si ale mohli konečně otevřít pusy na špacír (i když tu tendenci měli pořád). A tak nás v tomhle filmečku provedou retrospektivně obdobím pod bedlivým dohledem strany, který běžný pracující v každodenním shonu přestal vnímat. Ať již to bylo děcko s rudým pionýrským šátkem či dělník z továrny. Šedesátky byly ale i časem, kdy navzdory režimu vznikaly skvělé věci, design i architektura. A z toho všeho udělala tahle banda takový namixovaný průlet s písněmi skupiny Vltava. Z mládí Roberta Nebřenského až mrazí :-). A jestli jsem si něco zamiloval tak písničku Slapy s textem Tomáše Hánaka. No a Lemura Lepá (Lenka Vychodilová) no comment! :-) Já, ano já, a teď to přiznám veřejně, já Kaliforňan jí už dob rádia Limonádový Joe miluju! Mimochodem tím prostředkem filmu o času a pohybu mne dokonale rozhodili ! :-) Prostě borci tak jak je mám rád! Dávám za 4 silonové punčochy z Elite Vansdorf ! :-) * * * * ()
Jak toto jen hodnotit. Jako vltavofila mě těší písně v zárodečném stavu, případně ty, které skupina nikdy nikde nevydala. Píseň o slapských víkendech má úžasnou atmosféru a závěrečná Raketa je také skvělá. Potěší ještě parodický hlasatel a jeho shrnutí seriálu. Ostatek je ale nudný a kromě pocitu melancholie nad zmizelými 60. nic nepřináší. Naprostá pecka je ovšem desetiminutovka s dilatací času a prostoru při relativistických rychlostech. ()
Ostravské studio tedy nebylo tak marné, jak jsem si myslel. Ono se řekne, jó Sklepáci - recesisti, infantilové. Ale kdo vám tohle dá, dámy a pánové? Vltava kongeniální (a "Nebř", ó ano Nebř!). Stajně tak kongeniální je vložený populárně naučný film o relativitě času. Po této bizarní nekonečné vsuvce nelze rozhodnout, zda nejsou právě tak autentické i ostatní proslovy v Míči, či zda naopak onen dokument nenapsali a nenatočili členové BSP sami. ()
Předesílám, že tvorbu Vltavy moc neznám, o BSP nemluvě. Znám vlastně jen slavnou píseň Marx Engels. O to víc jsem byl zvědav, co předvedou. No, tak nepředvedli skoro nic. Škoda. Nebřenského a Sklepáky přitom jinak rozhodně můžu. Kromě tří výjimek (scénky Cvičíme podle rádia a Hlasatel, dokument z archivu Pohyb a čas) jsou to všechno hodně podprůměrné kousky. P.S.: Dodatečně jsem se podíval na některé vltavské klipy na YouTube: Je to o hodně lepší podívaná/poslouchaná než Míč. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama