Zelená zóna

Neoformalistův splněný sen! Ve všech ohledech neskutečně důsledný film, jehož leitmotivem není nic menšího než motivace, motivace a zase motivace; ať už jde o motivace odůvodňující užití toho a onoho stylistického prvku (např. změny kamerového hlediska či razance střihu), motivace vypravěčské (kompoziční atd.) či motivace podmiňující konání postav, vlád, organizací. Za jedinou potenciální slabinu považuji politicky angažovanou zápletku, která je na můj vkus až příliš jednoduchá a naivní. Je to však pouze malá vada na kráse jinak výborného a nejen dynamikou fascinujícího filmu. Další projekce povinností. 4,5* (22.06.2010)

O Zelené zóně lze hovořit jako o jakési syntéze dvou tvůrčích přístupů, které si Greengrass dokonale osvojil ve svých předchozích počinech; pseudodokumentární rekonstrukce historických událostí (Krvavá neděle, Let číslo 93) a žánrového (akčního) fikčního filmu (Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum). Zelená zóna stojí někde na pomezí důmyslně propojující oba směry. Z první jmenované linie přejímá onu precizní kvazidokumentárnost, jež budí dojem „live“ přenosu z válečné zóny, z té druhé pak pozoruhodnost formáních prostředků, zejména v propojení konceptu roztřesené, rozostřené, neustále švenkující a zoomující kamery a rychlého střihu (průměrná délka záběru nepřesahuje tři sekundy) jakožto způsobu vyjádření neustáleho pohybu. [==] Jako nejschůdnější žánrové zařazení se mi jeví označení filmu jako akční, drama, thriller, válečný. Jednotlivé konvence daných žánrů totiž film propojují ve funkční celek. Žánrové hranice se v průběhu filmu posouvají a vzájemně mezi sebou prostupují, a není proto nutné snímek označit pouze jedním žánrovým typem. Jednotivé žánrové přechody můžeme demonstrovat na konkrétním příkladě. Jedná se o scénu, kdy je při hledání ZHN důstojník Miller upozorněn Iráčanem Freddym, že se v nedaleké residenci odehrává důležitá ilegální schůzka bývalých vysokých armádních a vládních činitelů. Miller se rozhodne jednat, svolává svou jednotku k zásahu a v tu chvíli se začne chovat jako akční žánrový hrdina. Krátká promluva je ukončena slovy k jednomu z vojáků: „Get your fucking game face on.“ Miller tím dává jasně najevo, že je především hrdinou filmovým, jakoby žánrově ožije. Tato žánrová vsuvka předznamenává další akční část filmu a slouží také jako důležitý vývojový model. [==] Děj filmu je vyprávěn striktně chronologicky. V centru vyprávění stojí postava Roye Millera, tato hlavní dějová linie je doplňována mnoha mikroději, které ale mají logické kauzální vyústění. A právě postava Millera syntetizuje tyto mikroděje a slučuje je do jednoho celkového obrazu. Syžet je přitom rámován zřetelně vymezenými daty: první, určené hned v počátku doplňujícím titulkem, 19. březnem 2003 a druhým zobrazeným jako projev prezidenta USA George Bushe uskutečněný 1. května 2003, kdy byly ukončeny hlavní bojové akce Operace Irácká svoboda. Samotná základní myšlenka vyprávění tkví v jakési redundanci, kdy je Millerova skepse po neúspěšných hledáních ZHN více a více podporována. Konstrukce kauzálních vztahů a současně divákova narativní aktivita je syžetem přirozeně posilována. [==] V Zelené zóně se obecně odráží celosvětová nespokojenost s vedením válečných konfliktů, kdy pravé důvody k intervenci jsou skryty a Ius ad bellum není zcela naplněno. Samotný průběh války má mnoho paradoxů a je natolik bizarní, kdy jeden nehledí druhého a bojuje se za něco, co vlastně neexistuje. Všichni včetně vysokých vládních činitelů se ale tváří, že se něco děje neustále, přičemž se zakrývá důležitost jiných, těch opravdových faktorů, které samy o sobě k rozpoutání války nestačí. (17.01.2011)

[imdb: 7.2/10] | me: Veľmi konšpiratívny scenár o neodhalených príčinách vojny v Iráku sa nekoná. Hoci začiatok filmu naznačuje možnosť zaujímavého politického priebehu, ďalší vývin tomu nenasvedčuje. Matt Damon (ako správny americký nadporučík) berie pušku, svoj tím a spravodlivosť do vlastných rúk a s tajuplne tajným CIA agentom za svojím chrbtom sa vydáva na lov v srdci Bagdadu. Nadporučík vie, že veci sa majú inak, vie že tu niečo nehraje a tak musí konať. Film sa mení na tradičnú divočinu "sám proti špinavej politike" kde o ďalšom osude Iraku rozhoduje svojrázny vojak, jeho odhodlanie a automatická puška. Mattovi sa uniforma a M-16tka hodí parádne, taktiež aj po technickej stránke je film zvládnutý výborne (dobrá kamera, bojové scény atď.) a tak sa je na čo pozerať. Škoda, že sa film snažil byť niečím dôveryhodným a serióznym a vsadil pri tom na kartu Rambo. Buď to chce príbeh, alebo amerického vojaka, ktorý berie spravodlivosť do vlastných rúk. Jedno aj druhe v jednom filme proste nie je presvedčivá a uveriteľná kombinácia. (3 a pol) (18.04.2010)

Film vypráví příběh Roye Millera, praporčíka americké armády, který slouží v Iráku, jakožto předsunutá jednotka pro zajištění ZHN (Zbraní hromadného ničení), bohužel již nekolik misí prochází jen opuštěnými sklady a je mu jasné, že tu není něco v pořádku. Po bližším pátrání a shodě náhod se zaplétá do zpravodajských intryk a hlubších záměrů této války. Srovnání s Jasonem Bournem je zcela zcestné, děj i pointa snímku je zasazena zcela jinam Nepřeba poukazovat na dynamickou kameru a dobrý hudební doprovod, který podtrhává Akčně Dramatickou složku filmu. (08.08.2018)

Jeden z nejrespektovanějších režisérů současnosti, Paul Greengrass, se opět vrhl vstříc kontroverznímu politickému tématu. Přiznejme si ale, že měl na režisérské sesli už lepší chvíle. Horká půda Iráku se vyrovnává se svržením krutého režimu Saddáma Husajna. Lidé nevědí, co bude dál a navíc tu dnes a denně opruzují američtí vojáci, kteří se snaží dostat zemi zpátky na nohy. Mezi nimi je i velitel Roy Miller, který je v téhle nehostinné krajině zejména proto, aby hledal zbraně hromadného ničení a velké ryby, které v bývalém režimu tahaly za nitky. Jenže to vypadá, že si Miller našel i jeden vedlejšák v podobě přísně tajných informací, které, zdá se, ukazují tuhle válku v trochu jiném světle. Zelená zóna má přesně to, co měl třeba režisérův kritikou milovaný United 93 nebo Singerova Valkýra – a to napětí. Nejednou by se dalo doslova krájet, hudba je dostatečně úderná, neposedná kamera navíc nepřešlapuje příliš dlouho na jednom místě. Neustále kmitá sem a tam a navozuje pocit, že se děje/stane něco sakra podstatného. A to je kámen úrazu. Greengrassův snímek se totiž stále tváří ambiciózněji, než čím ve skutečnosti opravdu je. Může za to zejména scenáristické pero. Toho se chopil Brian Helgeland (L.A. Přísně tajné, Odplata, Tajemná řeka), který vytvořil silně schematický politický thriller. Dialogy jsou mnohdy ukrutně nezáživné, příběh je jednoduše jednoduchý. Prostě další dítko dua Greengrass-Damon (mimochodem je opět výborný) i přes několik plně funkčních dílů úplně nechytne. Na druhou stranu poměřovat ho s díly, jejichž ambice leží někde jinde, není také úplně fér!! Tři * a kousek.. Na lecčems vytýkaném má zřejmě i svůj lví podíl skutečnost, že mě válečné politické thrillery z Blízkého východu, vracející se k bolístkám, které způsobil americký mocenský způsob vlády (Mariňák, Ve službách války, Redacted, Země zatracených aj.), dvakrát moc neberou.. (26.07.2010)