Víno roku

Tenhle film naprosto přesně kopíruje vinici; nejdřív vás uchvátí svou úhlednou krásou a rozlehlostí, pak trošku nasere, protože se v těch nekonečných pochůzkách brázdami hroznů ztratíte, nakonec ale přece jen všechno dopadne dobře, protože okusíte sladké víno stáčené s kumštem i humorem, no a navíc vás může hřát krásný pocit jistoty, že kdybyste v tom bijáku bývali byli taky hráli, tak určitě i vám by dobře šlechtěná Rachael dala okusit něco ze své úrody. (27.08.2013)

V jednom filmu víno a Alan Rickman - perfektní kombinace. Bohužel jsem si taky pamatovala jenom to. Místa, kde nebyl Rickman si už nepamatuji. Film docela nezáživný a opravdu jsem se v jistých momentech nudila. Pro mě trochu zklamání, vzhledem k tomu, že jsem se na film moc těšila. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale už nikdy víc. 2, 25. (26.07.2012)

Na jedno dvouhodinové posezení je Bottle Shock pěkný příběh, který si asi o něco více vychutná divák, co holduje dobrému vínu. Prostě takový typický "based on true story!" snímek, který se ve všem drží zlaté (mírně nad)průměrné střední cesty: herci, otřepanými zvraty, lacinými vtípky a sladkým happyendem. Mám radši kyselejší. (05.02.2012)

Mám rád filmy o vínu, co víc bych měl dodat? I když víno piji spíš příležitostně - tzn. velmi málo - nějakým způsobem mě dokáže nadchnout, když znalci mluví o víně a hodnotí ho. Asi je to tím, že uznávám profesionály, kteří dokáží poznat dobré jídlo, dobré pití. Z tohoto důvodu se mi velmi zamlouval film "Andělský podíl", i když whisky vůbec nepiji, anebo film "bokovka", kde víno rozhodně nehrálo pouze podružnou roli. "Víno roku" je filmem, který je o víně. Víno je zde v první řadě a přesto se o něm zase až tak moc nemluví. Je pravda, že jsem se o víně víc naučil z "Bokovky", tedy alespoň o nějakých základech. "Víno roku" má spíše představit lidskou snahu hnát se za vysněným cílem, kterým je v tomhle případě výroba toho nejlepšího možného vína. Vyrábět luxusní víno není sranda, ale vyrábět ho v Kalifornii, to je sranda ještě menší. Francouzi mají proti takovým vínům předsudky, a proto ho odmítají. Vidět je to v krásné scéně ke konci filmu. Jenže prodejce vína Steven Spurrier není Francouz, ale Brit, i když by to příjmení nemuselo potvrzovat. Ani on nemá na růžích ustláno a jeho malý krámek zrovna neoplývá zákazníky. Chce ale zkusit něco nového. Chce do Francie přivézt vína z Kalifornie a ukázat, že i tamní vína se dají pít. Setkává se s rodinou Barrettových. Mladým hipíkem Bo - Chris Pine s dlouhými vlasy - a jeho otcem Jimem, který zahodil kariéru pro sen, i když vínu zase tak dobře nerozuměl. Pomalu se blíží sklizeň a on má stáčet své víno. Právě po tomhle víně jde i Spurrier. Jenže ne vše se daří, jak má. Kromě toho, že sledujeme osudy dalších postav, dostáváme se nakonec i k tomu vínu. Mysleli jste si, že víno nemůže být hnědé? Tak se přesvědčte o tom, že to tak být může. Dobré herecké výkony, místy až v rámci karikatur, jen koření tenhle zajímavý snímek, který si zaslouží více pozornosti, než jaké se mu dostalo. Zajímavý je i tím, že příběh, který nám odkrývá, se skutečně stal. A jeho aktéři jsou stále naživu. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/wtc-yes-man-mary-max-zambezia-cerna.html (02.03.2013)

Víno mám rád, ostatně su z Moravy, ale film, zvlášť takhle dlouhý, by měl mít také nějaký jednolitý příběh a alespoň trochu životné postavy. Tady se postavy chovají jako blázni, asi aby to byla komedie, a samotný příběh se rozpadá na nějaké tři podpříběhy, každý předvídatelný a nezajímavý, včetně konce. Hezké záběry vinic, ale ten film je bez duše, povrchní, asi jako když pražáci točí Bobule. (26.11.2019)