Nic než pravda

Nic než pravda vypráví nesmírně zajímavý příběh, který je potřeba, i v současném světě, stále si uvědomovat. Pan režisér Rod Lurie do svého, na první pohled, absolutně nenápadného filmu, sehnal ty nejlepší Hollywoodská esa. Kate Beckinsale, Matt Dillon, Alan Alda, Vera Farmiga a David Schwimmer u takového filmu na mě vyskakují jako naprosto nečekané karty a já okamžitě žhavil ovladač, abych se na film mohl podívat. Ten pak prochází stavem klidovým, následně stavem soudním, který se nachází v řadě amerických filmech, aby mě nakonec přenesl do stavu šokového. A že byl závěr šok, o tom netřeba dlouze mluvit. (24.12.2011)

To, že je nutné chránit novinářův zdroj, mi nemusel nikdo vysvětlovat ani před zhlédnutím filmu, takže se můžu plně věnovat hodnocení toho ostatního. Kdybych měl definovat pojem filmová rutina, tak bych ho mohl s úspěchem aplikovat právě na tohle drama. Rutinní scénář i rutinní režie zabíjí potenciál námětu, takže zbývají jen slavná jména v hereckém obsazení, ale ani tady se nic vyjímečného nekoná. Dialogy šustí papírem, na můj vkus se tam objevuje až moc velkých slov, mučednických tváří a průhledné citové manipulace divákem.. Ten film je moc návodný, a proto v mých očích neúčinný. Velké odhalení pointy, které mnozí komentující označují jako úderné, šokující atd., jsem nikoliv uhodl, ale výrazně předpokládal už tak po čtvrtině filmu, v podstatě byl zdroj vzhledem k výchozí situaci velmi pravděpodobný. Se znalostí pointy ovšem chování hlavní hrdinky nejméně od okamžiku odhalení sekundárního zdroje informací přestává být sympatickým bojem za správnou věc a osobní integritu, ale dogmatismem, na který doplácí nejen hlavní postava, ale především její okolí. Celkový dojem: 45 %. (27.10.2013)

Výborné a ve své podstatě drsné drama o lidské vůli a síle, ale to, proč je tak lidsky významné a odlišné, než ostatní, se dozvíme až v poslední minutě filmu a přiznám se, že jsem to takhle vůbec nečekal. V ten moment vyzní všechno jinak a já jsme pochopil proč Kate nepodlehla a držela se i přes strátu všeho. Nejkvalitnější film Kate Beckinsel, ale musím zmínit i starouše Aldu. 4,5* Jen škoda, že to nemělo ještě nějaký dojezd, na který bych byl velmi zvědavý. (24.07.2013)

Výjimečnou devizou tohoto filmu je, že navzdory široké paletě provázaných témat, postav a pozic, jimž se věnuje, má určenou jejich jasnou hierarchii vůči příběhu, který chce vyprávět. A díky tomu se mu mistrně daří soustředit celý příběh s téměř čtyřiceti mluvícími postavami (obvykle jich má film kolem 10-20, horory třeba málokdy i těch 10) do 100 minut, kdy naprosto vědomě prakticky přehlíží problematiku záminek Spojených států k vojenským intervencím či reakce a náladu veřejnosti ke zjištěním a práci protagonistů. Vše, co zde vidíme, se odehrává za oponou, kde má každý své motivace a z toho vychází i rozhodnutí filmu nevybudovat vyloženě zápornou stranu. Té se nejblíže, vzhledem k jeho pozici vůči protagonistce, profiluje sice státní návladní, bravurně zahraný Mattem Dillonem, ale i on má prostor na to, pojmenovat svoje motivace, abychom je byli schopni pochopit i když s nimi nemusíme souhlasit. Největším překvapením je však zde práce kamery, jež vědoma si limitů snímku poskládaného z desítek postav, jež spolu komunikují v generických interiérech, volí atypické úhly, extrémní zoomy, dialogy snímá z detailů, často s protisvětlem a estabilishing shoty jsou až klidně třeba 5. až 10. záběr oné scény (podobně pracuje ve svých současných filmech například Sodebergh). I díky tomu jsou postavy filmu částečně odlidštěné jako obecné symboly svých principů, což je ve výsledku i celá pointa zobrazeného boje. Proto je Nothing But the Truth ideálním zástupcem autorského filmu, kde režie naprosto chápe, o čem chce scénář být, protože za ním stojí stejná osoba. (13.10.2018)

Scénáristicky vypiplané, tématicky naléhavé a herecky grandiózně velkorysé. Backinsale, Dillon, Alda apod. - vyzdvihují tohle soudní drama o stupeň výš, ač to na první dojem díky komornímu feelingu a skromnému marketingu vypadá na ryzí průměr. Ale je to přesně jeden z filmů, který nemá tendenci být velký, ale o velkém vcelku obratně pojednává. (06.09.2015)