Agent Palmer: Případ Ipcress

Ve svém filmovém životě jsem si potřásl pravicí s mnoha agenty a proto mne celkem zaráží, že agenta Palmera, jednoho z největších frajerů filmového plátna, jsem potkal až dnes. Bavil jsem se s ním královsky, napnutý jsem přitom taky celkem byl a kdyby to vymývání mozků bylo provedeno nějakým vtipnějším mýdlem, tak bych s pěti hvězdami neváhal, (18.04.2014)

Takové poselství britům: agenti jsou úplně obyčejní lidé jako vy, nakupují v samoobsluze (tehdy to byla novinka, takže Palmer je otevřen všemu dobrému novému), rádi vaří a milují se, vyplňují stohy hlášení a mají přísné nadřízené, kteří vyjadřují celou svou duší i tělem britský stát, platí za parkování, stojí na křižovatce na červenou...a občas zachrání commonwealth před superzločinci, kteří ho chtějí pokořit a zničit. Od toho jsou přece placeni. Režisér si pohrává s každým záběrem (podhledy, záběry přes rameno či přes různé otvory ve zdech apod.) a výsledkem je mile hloupoučká podívaná, která vás zrelaxuje po dlouhém pracovním dnu. Jenže když se pak na film podíváte zpětně, zjistíte, že vlastně nevíte, co se na plátně dělo, jaká byla motivace postav, proč všichni jednali tak hloupě (důležitý pásek v kamnech???). Ale to asi k tomuto žánru neodmyslitelně patří. (13.03.2009)

Špionážní filmy nesnáším, ale zde jsem podlehl. A rád. Nechme stranou Michaela Caina (i když tento film prakticky odstartoval jeho kariéru), kašlu taky na banální, dnes už vcelku úsměvnou zápletku. Jakkoliv scénář jako celek není žádné terno, jednotlivé scény jsou až bolestivě vyšperkované, a to jak obsahově, tak esteticky. Ani bych se nedivil, kdyby se ukázalo, že "Ipcress File" patří do top 10 Davida Finchera - film je doslova zaplaven experimentálními úhly a pohyby kamery (můj favorit je záběr shora přes objímku stropní lampy), dialogy a hlášky jsou podány nasucho, britsky, s až nafoukanou precizností. Stylovka a polozapomenutá perla. (05.04.2013)

Připojuju se k hodnocení brejlila, s tím, že mne ta samoúčelná kamera po čase vyloženě štvala. Některé záběry jsou sice hezky artistní, ale padá na tom celý film, který tak nemá atmosféru, neustále je tím rozbíjen vnitřní syžet, takže se příběh, i když slabý, deštivý Londýn a sychravo, zcela míjí s těmito kameramanskými kousky. (13.09.2009)

Klasika, kterou tu málokdo zná, a je otázka, kolik ji zná Britů. Vynikající studie na téma tajných služeb a jejich blízkosti jak k oficiálním vládním zájmům toho kterého státu a jeho bezpečnosti, tak ke světu zločinu -- hranice je někdy tenká, až neviditelná, nerozeznatelná -- a existující? Jak kdy. Režie, kamera, hudba, hraní, to všechno buduje iluzi opravdovosti, lidského rozměru s omezenými možnostmi, oproti všem možným a hlavně nemožným bondovkám. Jeden člověk vydíráním zneužitý k dobrému účelu -- k tomu, aby zabránil špinavým, smrtelně nebezpečným hrám. Není to samo o sobě špinavost? Britská kinematografie má dva nenápadné klenoty, ne, vlastně tři, a ve všech hraje Michael Caine: Alfie, Get Carter... a The Ipcress File. (Caine není můj oblíbený herec, ostatně jsem si ho dřív málokdy všiml, sotva jsem ho dokázal zaregistrovat. O to víc září teď, kdy mám TROCHU lepší přehled...) Poznámka: český název je jako obvykle debilní. (09.11.2009)