Obsah
-
Rakouský dokumentarista Michael Glawogger má v aktuální české distribuci svůj poslední film Dělníkova smrt (2005). Mezinárodně ho proslavil jeho dřívější projekt Megacities, kterým v roce 1999 uhranul také české diváky na karlovarském festivalu. Vizuálně naprosto strhující dokument zachycuje běžné i unikátní výjevy ze čtyř světových metropolí – Bombaje, New Yorku, Moskvy a Mexico City. Glawogger se soustřeďuje na přelidněné aglomerace a „ztracené“ mikroosudy bezejmenných obyvatel. Výjimečná je též zvuková stopa, sugestivně vtahující diváka do velkoměstského ruchu. Megacities odjelo vítězně z festivalů v San Francisku, Sao Paulu či Vancouveru. (bulb)
Rakouský dokumentarista Michael Glawogger má v aktuální české distribuci svůj poslední film Dělníkova smrt (2005). Mezinárodně ho proslavil jeho dřívější projekt Megacities, kterým v roce 1999 uhranul také české diváky na karlovarském festivalu. Vizuálně naprosto strhující dokument zachycuje běžné i unikátní výjevy ze čtyř světových metropolí – Bombaje, New Yorku, Moskvy a Mexico City. Glawogger se soustřeďuje na přelidněné aglomerace a „ztracené“ mikroosudy bezejmenných obyvatel. Výjimečná je též zvuková stopa, sugestivně vtahující diváka do velkoměstského ruchu. Megacities odjelo vítězně z festivalů v San Francisku, Sao Paulu či Vancouveru. Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
Bluntman
LFŠ 2009 První film viděný na Letní filmové škole v Uherském Hradšti je pro mě zároveň jedním z jejich vrcholů. Na mozaice osudů lidí ze 4 světových metropolí (Mexiko, Moskva, Bombaj, New York) trpících přelidněním je patrná "seidlovská" škola (Glawogger se podílel na GOOD NEWS, SE ZTRÁTAMI SE POČÍTÁ a ZVÍŘECÍ LÁSCE), kdy jsme nuceni se ptát, kde končí objektivní zachycení reality a začíná inscenovaný dokument. Glawogger je ale filmovější, důmyslně užívá juxtapozice a dovolí si vybočit z konceptu a přepnout do "muzikálové" sekvence; nevyhne se ovšem přílišné explikativnosti (především v závěru, který je příliš tezovitým návodem, jak k dané problematice přistupovat, pokud jste její součástí) a styl u něj nemá výpovědní hodnotu sám o sobě. MEGACITITES, oceněné na nejrůznějších festivalech (Sao Paolo - Nej. dokument, Vancouver - Nejlepší celovečerní dokument, San Francisco - Nejlepší současný film), se staly modelovým snímkem pro řadu daších, konceptuálně stejně řešených dokumentů (např. Geyrhalterův CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ), které chtějí přinést komplexní pohled na danou problematiku, a to prostřednictvím působivých výjevů. "Originál" je jen jeden, nemělo by se ale zapomínat na to, z čeho vzešel on. 9/10(24.7.2009)
-
Flipper
Megacities, ako som sa mylne domieval nie je o preplnenosti najväčších miest planéty. Hovorí o tom ako si treba v týchto mestách prežiť. Názov je preto totálne nevystihujúci. Snaha o senáziu a opovrhovanie,a lebo zhnusenie. O tom to vlastne je. Že niekde v Indií sú ľudia, ktorý zbierajú v kanáloch odpadky, alebo zabíjanie kurčiat bez veľkovýrobnej techniky, sú síce pravdivé, ale neopodstatnenéa vytrhnuté zo subjektu v tom zmysle, že krajiny sú na zlej ekonomickej úrovni (Bombay, Mexico). Avšak viac šokuje pohľad na New Yourčanov, ktorý klamú iba kvôli zárobku a nie sú extra šťastný. pritom chudobný Mexičan maká a nekecá a je vlastne šťastnejší. Tiež niekedy prílišná hranosť dokumentu môže zavádzať a robiť veci horšími než sú. Odkaz dokumentu je skoro nulový. Len vidíme niekedy podradné rpáce a máme nad tým byť šokovaný? O čo tu vlastne išlo? Každý si vyberá svoj život a takýto polodokumetaristický štýl si môže režisér vypracovať na ústrednú emóciu ktorú chcel dosiahnuť a to zdesenie. Máme si jednoducho povedať, ako sa máme dobre, lebo v Indií niekde človek presieva celý život tuhú farbu, vydýchnuť si a kaldne ohodnotiť. Pod povrchom však nájdeme iba zbytočné prvoplánové plány, ktorým dlhé zábery, (ktoré sa hrajú na poetické) nepomôžu. Nie je dokument ako dokument.(28.11.2009)
-
HAL
Kde končí dokumentárnost a začíná umělecká zpověď vlastního pohledu na svět? Nebo se mohou prolínat? A nebude to náhodou tak trochu manipulativní? Tohle mi vířilo hlavou při sledování Megacities, hraném(!) dokumentu o životě těch méně šťastných ve světových velkoměstech. Plus jsem se místy jen bezmyšlenkovitě opájel líbivým vizuálnem (opět, patří tohle do dokumentu?... a nebo spíše do kýčovitých pohádek jako je Milionář z chatrče?) a místy i spal - jednak proto že je prostě místy až příliš utahaný a samozřejmě také proto že jsem ho viděl na Letní filmové škole 2009, kde na spánek času prostě moc není. Režisér si hraje s obrazem, zpovídá nejrůznější postavičky a předvádí jak se tam všichni mají špatně... ale předvádí je takovým způsobem, že vlastně všichni vypadají vlastně celkem šťastně a spokojeně, jejich prostředí vypadá tak plakátově hezky že by jste se tam chtěli vyjet podívat na dovolenou a k tomu se občas neopomene opájet nějakým tím několikaminutovým pohledem na zabíjení nebohých kuřátek v masokombinátu (sarcasm warning!), čímž se evidentně snaží vnutit západnímu, zcivilisovaností vykleštěnému, diváku představu jak strašně barbarští tam ti lidé určitě musí být. Není to celé příliš koncepční a de facto si z tohoto dokumentu divák nic neodnese neb to samé se už dávno dozvěděl z televizních novin, jen to v nich není tak efektně a umělecky nasnímané... ale pár zajímavějších momentů se taky najde a... hezky se na to kouká. Nicméně, pár bodů k dobru za pozdější debatu s režísérem, ze které vyplývá že dokument možná není až tak strašně hraný jak by se při jeho sledování mohlo zdát. Možná. 7/10(3.8.2009)
-
dr.Orlok
Filmová pohlednice chudoby(31.7.2009)
-
bila.tecka
Syndrom velkoměsta z té odvrácené strany. Přelidněnost čtyř "megacities" (Bombai, Mexiko City, Moskva a New York) a jejich nejpočetnější část - chudá, životem unavená spodina živořící a přitom se snažící přežít za každou cenu. Sny o lepší budoucnosti naznačené projíždějícími vlaky (a pasažéry) jsou pouhými nesplnitelnými iluzemi. Smutné je, že si toho je valná většina vědoma; jsou smíření se svým údělem a útrpně snášejí monotónní koloběh pracovního procesu (nebo se snaží do něj začlenit). Režisér sleduje ryze dokumentaristickou formou osudy vyhlédnutých lidiček, kteří se postupně představují a líčí svá "poslání". Kamera podává skutečnost především z té "smetišťové" stránky, celek je vlastně hraný dokument. Děsí mě ta odevzdanost, ta beznaděj, nemožnost vymanit se. Vážné téma je zlehčeno nádherně vypointovanou ironickou vsuvkou - scénou z moskevské záchytky, kde vzpouzející se chlapi jsou představováni jako postavy z písničky zpívané usedlými ženami.(24.7.2008)
-
flu
"Skutečnost, kterou zobrazuješ ve filmu, vždycky zároveň nějakým způsobem přetváříš. To je zkrátka součástí filmařské práce. Jinak tomu samozřejmě je, pokud zachycuješ válku nebo fotbalový zápas, ale ve všech ostatních případech onu popisovanou skutečnost ovlivňuješ a měníš." - Michael Glawogger. Všem, co "Megacities" ještě neviděli, doporučuji vykašlat se na plané polemiky typu "co-je-ještě-dokument-a-co-už-hraný-film" popřípadě "nakolik-je-dokumentarista-oprávněn-zasahovat-do-děje-před-kamerou" a nechat se unášet proudem Glawoggerových obrazů. Stojí to za to.(11.1.2010)
-
dbt
70%.(2.8.2009)
