Na ceste po Los Yungas
Obsahy(1)
Přímo pod východními srázy čtyřtisícových And se nachází vstupní brána do bolívijské nížinné džungle - záhadný kraj Los Yungas, plný komárů, strakatých papoušků, zlata a koky. Území porostlé bujnou džunglí protínají divoké řeky, jejichž břehy obývá jak indiánské obyvatelstvo z kmene Aymará, tak i míšenci a nejrůznější přistěhovalci. Enklávy černých "afrobolivijců" - potomků afrických otroků, které sem v šestnáctém století dopravili Španělé - se dodnes živí tak, jak jim kolonizátoři určili - pěstováním koky na plantážích. Místní lidé ani bolívijská vláda na tom nevidí nic špatného - koka se žvýká, z koky se louhuje odvar, koka se dokonce používá při výrobě chleba a slouží i jako lék proti výškové nemoci v náhorních oblastech Bolívie. Ovšem mezinárodní společenství předpokládá, že právě Los Yungas jedním z center jihoamerické výroby kokainu. Množství bouřících řek, jejichž kalné toky spadají do amazonského povodí, však láká i jiné podnikavce. Na nevykolíkovaných pozemcích, v lagunách mělkých řečišť a ve skalních jeskyních, pokoušejí své štěstí stovky hledačů zlata; ať už na vlastní pěst nebo ve zlatokopeckých spolcích. Unikátní bohatství fauny a flóry v dramatických skalních kulisách křižují krkolomné cesty - necesty, plazící se po strmých srázech a vysokými soutěskami. Právě chybějící dopravní infrastruktura, pro níž se hodí výstižné pojmenování Camino de la Muerte - Cesta smrti, činí nepřehledný kraj velmi obtížně dostupným. Právě to možná po druhé světové válce přilákalo do dvou hlavních obcí Yungasu - Coroica a Chulumaní - desítky německých válečných uprchlíků. Jejich děti a vnoučata jsou v současnosti vlivnými obchodníky s kávou, majiteli zapadlých hotýlků i ochránci přírody a budovatelé přírodních rezervací. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Škoda, že je to v Bolívii. Být to v trochu bezpečnějším koutu země, hned bych se s radostí vypravil, protože toho, co stojí za to vidět je tam opravdu mnoho. ()