Premiéra

Každý filmový fanoušek prý zažívá potitivní šok po prvním zhlédnutí filmu pod režijní taktovkou s Johnem Cassavetesem. Ani v mém případě pravděpodobbě nepůjde o poslední setkání s tímto režisérem. Na svou dobu nezvykle konverzační film s vypjatými výkony hlavních představitelů, které ale lze uvěřit v hereckém prostředí, vněmž se příběh odehrává, protože herci jsou asi už z podstaty emociálně trochu labilní. Gena Rowlands skládám za ztvárnění psychologické horské dráhy její hrdinky velkou poklonu, moc se mi líbil i přirozený Ben Gazzara. Potěšilo i cameo režisérova kumpána Petera Falka. [KVIFF 2022] (21.08.2022)

Nekorunovaný král americké nezávislé scény John Cassavetes dává nahlédnout do nitra persony stárnoucí divadelní herečky, jež nemusí bojovat s jakýmikoliv vnitřními démony, ale se sebou samotnou. A má to 144 minut, takže pokud nemáte předem pocit, že téma je něco pro vás, raději od Premiéry ruce pryč. [KVIFF 2022] (23.07.2022)

Velmi silný, pomalu vyprávěný příběh jedné životní krize, kde díky stylu vyprávění má divák postupem času dojem, jak by se psychycky rozkládal spolu s hlavní předatavitelkou (mimochodem,perfektně odehranou). "Divadelní" scény jsou do jedné fascinující a když režisér donutí doklopítat herečku (opilou jako nikdy předtím) na scénu, kde jí nic netušící obecenstvo přivítá potleskem, tak každému divákovi, kterému ještě zbyla nějaká sebeúcta prostě musí spadnou čelist. (07.07.2004)

Nacházím hluboké uspokojení při pohledu na tekoucí vody, a tenhle film je právě tak přirozený, mnohotvárně, překvapivě meandrující, obestírající, naplňující, prorážející, zavlažující, v hlubinách skrývající a na površích průzračně prosvítající, perlivý a vtipně, sebejistě i milostně jiskřící... je plnokrevný, uzrálý, a v každičkém jednotlivém momentu niterně, esenciálně elegantní. Chci jen říct, že nemá smysl, abych vyzdvihovala všechny ty povšimnuté jednotlivosti, muselo by se jich vypočítat z každého záběru i plánu tolik, že by se znovu spojily v jednolitý, hluboce uspokojující tok, celistvý, svébytný vesmír výstavby, výpovědi a zjevení tohoto filmu o jevení, výstavbě a výpovědi. Amen. *** Matty měl s tím srovnáním pravdu. Tenhle snímek by se měl doporučit všem, kdo viděli Birdmana, ať už by se jim po té bolestivé šarádě podával jako zklidňující hojivý balzám, nebo jako látka zásadně rozšiřující vědomí, podle toho. *** Opravdu, přála jsem si dívat se ještě další hodinu, nebo i dál, jako do tekoucích vod. *~ (05.02.2015)

mnohovrstevnatý obraz zrání jedné herečky. Zrání? Je neštastnou náhodou zahynuvší fanynka obrazem destrukce, kterou Myrtle musí překonat nebo je to taky tak trochu obraz jejího mládí, se kterým už se nezbytně musí rozloučit? Vyhrává likvidací tohoto obrazu nebo prohrává? Jedinou výhradu bych měla ke konci. Dost pochybuji, že herečka ožralá tak, že sotva zvládá chodit, by se během několika minut a kafí dostala do takového stavu, že ke konci hry už nonšalantně popochází a smysluplně improvizuje. Navíc navzdory pozdnímu příchodu v takovém stavu a navzdory tomu, že z té hry udělá něco úplně jiného, než autorka napsala a než celou dobu zkoušeli, jí nikdo neřekne jedinou výhradu a na konci všichni slaví, jako kdyby proběhla úplně normální premiéra. (15.08.2015)