Stmívání

Super massive emo shit. Už dlouho mě žádný film takhle nevytočil. Zpomalené záběry, detaily věčně zachmuřených tváří, naprostá absence byť jen špetky nadhledu a humoru, tupá frázovitost veškerých dialogů, směšnost létacích a akčních scén, prostě zoufalství pro přiblbá emo děcka. Sorry, Bebe... I'm too old for this shit. (07.03.2009)

Něco tak hloupého ani nemůžu spláchnout do odpadu. Smál jsem skoro celou dobu. Jelikož to není komedie, tak přesně nevím, kde se stala chyba. Z knihy je na větvi půlka planety, ale jako nečtenáři se mi nechce věřit, že se jí film vážně držel. Místy mi vyprávění přišlo hrozně chaotické, ale jakmile někdo z mladých otevřel pusu, válel jsem se smíchy. Někdy k tomu stačil jen jejich mimózní pohled. Jako komedie to má náběh na pět hvězd, ale jak koukám na žánrové zařazení, tak budu muset s hodnocením trošku níž. Největším plusem je jednoznačně Kristen Stewart, tak přirozeně hezkou holku jsem ve filmu dlouho neviděl. (27.07.2011)

Myslím, že třeba takový Bram Stoker by byl velmi překvapen nad tím, do jaké podoby se upíři během století a za pomoci vzkvétající fantazie lidí, vyvinuli. A nejvíce podiven by byl nad tím, jakých forem a kultů nabyla jejich podoba v současnosti. Už to nejsou postavy zahaleny v černých šatech či dlouhém fraku obestřeny temnotou, s pronikavě mrazivým pohledem a noblesně přitažlivou, strach a fascinaci vzbuzující aurou. Upíři bývají často mladí, svalnatí chlapci se šamponovským účesem a těžce drsným výrazem. Upíři nemusí spát. Tudíž již nespí v temných kobkách, nýbrž mohou vlastnit honosné, architektonicky moderní, a prostorné domy. Upírům slunce neublíží, ani pod jeho paprsky neshoří. Upíří odraz JDE vidět v zrcadle. Anyway, Stmívání nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Na Roberta Pattinsona a ten jeho toporný, plochý výraz jsem se vydržela celou dobu dívat bez obtíží, stejně jako mi problémy nedělalo ostatní osazenstvo upírů. Jediný výraz, co nezkousnu, a který na mě zaútočil hned v úvodních pasážích, je ksicht Taylora Lautnera. Kristen je opět skromně výrazná a přirozená, a s bílou tváří nádherná. K bledým tvářím budu mít vždy silný vztah:) A zde je jich tolik, že když jsem po sledování přepnula na jinou stanici, solárkově zbarvená moderátorka na mě působila jako pěst na oko:) Film má kvalitní deštivě chladnou a pošmournou atmosféru. Triky jsou pro fanatické fanynky nejspíše uhrančivé, pro mě však mnohdy spíše lehce úsměvné. Scénář a dialogy v jistých pasážích znějí totálně klišovitě a s patřičnou dávkou patosu. Naštěstí se střídají i s těmi docela vydařenými. Kdyby byl scénář kvalitnější a tvůrci se rozhodli udělat z toho skutečně mistrovsky propracované upírské dílo, a ne jen laciný komerční trhák, mohl to být excelentně zpracovaný film. Jenže k čemu to, že? Vydělalo to, fanoušky to má, tak k čemu se pouštět do nějaké větší a komplikovanější hloubky. Navíc, změnu oproti knize by jistě spousta skalních fandů nezkousla. Po přečtení komentáře uživatelky EastWicka jsem zjistila, že s ní vlastně souhlasím. Možná bych také podlehla, kdysi:) (20.11.2011)

Za 3 s odřenýma ušima. A na nátlak sestry. Videoklipová atmosféra, upíři co se blyští, hrajou baseball a jezdí ve Volvu. Upíři co drží dietu. Proboha. Naivní příběh, který kombinuje všechna možná klišé byl na celém STMÍVÁNÍ ještě to nejlepší. No ještě spolu s Kristen Stewart. Srandovní Patizón (dříve také známý jako Cedrik Diggory) ale stejně kazil všechny scény ve kterých se objevil. Ten maník prostě neumí hrát. Trochu mě udivuje, že jsem si toho nevšiml už v Potterovi. Nu což. Dalo se to přežít a nudil jsem se jenom místy. Taky se tak strašně těšíte na dvojku? (20.03.2009)

Kdokoli si může myslet cokoli o mnohých klišé, která nás filmem provázejí..., ovšem jsou tu i jistá ALE, díky kterým nelze "Stmívání" přehlédnout a pro která jsem mu ráda podlehla. Na prvním místě je to zejména vizuální stránka filmu (vizuál je ostatně jedna z věcí, díky níž mám pro pohyblivé obrázky takovou slabost) - a obzvlášť v tomto bodě mi docházejí superlativy... ať už se jedná o dechberoucí lokace, nebo vynikající nápad s dočista jiným zobrazením upírů, než na jaká jsme doposud byli zvyklí. Hlavní herecká dvojice je velmi příjemná a má dostatek charismatu, aby diváka vtáhla do příběhu. Žen-režisérek je v Holywoodu jako šafránu, nadto je Catherine Hardwicke natolik osobitá (Třináctka, zvláště ale Legendy z Dogtownu), že jí nelze nefandit. Stmívání je sice klišé a popcorn, má však dost nečekaně zajímavých prvků, pro které ten lákavý obal naprosto (a ráda!) beru. (07.12.2008)