Stmívání

Divte se s otevřenýma pusama, ale pro mě letos největší zážitek v kině. Byla jsem sice téměř nejstarším účastníkem v sále, dávno mi není šestnáct a neposlouchám emo, ale málem jsem se rozplynula blahem. Catherine Hardwicke nezklamala, řemeslně hodně dobré. Tímto bych chtěla protiargumentovat Jancllovi, který zastává názor, že z hovna malinu neuděláš. Jde to. I dvě maliny! Má romantická dušička zaplesala, škoda, že jsem před pár lety nevypadala jako Kristen Stewart. To děvče je nádherné! (Asi jako jediná osoba ženského pohlaví jsem se do ní zamilovala víc než do Pattinsona.) I když to mi to občas dost připomínalo Klan létajících dýk či Tygra a draka, ty "veverky" na stromech měly glanc. Místy hodně vtipné, ne však směšné. Co říct na závěr? Áááááááááá. :-) 5x :-) PS: Nejsem přiblblé emo děcko, Edo. A to je konec našeho přátelství! Už po druhé! (17.12.2008)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)

V časopisu Pevnost o Stmívání mluvili jako o fantasy růžové knihovně, která se snaží konkurovat slávě Harryho Pottera. A i když toto psali o knížce, knížka samotná i přes to všechno má nenápadný a nevídaný úspěch, a to se cení. Natočit podle toho film, od kterého se moc nečeká, a nakonec je velice úspěšný, už je jaksepatří na pováženou zajímavé. Každopádně rozhodně stojí za to, se trošičku zamířit na trilogii Stmívání samotnou, protože tu s náma nejspíš nějakou dobu ještě bude. S názorem, který napsala Pevnost docela i souhlasím, film není v ničem jiný, proč taky, ale má tak zajímavou atmosféru, že se na to nechá příjemně koukat. Sice nedosáhne kvalit Harryho Pottera, ale jistou cílovou skupinu určitě chytne a nepustí. Líbí se mi, že se do toho pustili, že je stále se na co těšit a stále je co nového objevovat. Nejdříve jak to půjde se pustím i do samotné knížky, protože ačkoliv možná má v sobě to o čem Pevnost tvrdí, má také to, co řada knížek hledá, ale najít nemůže: atmosféru a výborně popsaný svět, ve kterým se tento příběh odehrává. Docela se i těším na pokračování, které nejspíš díky celosvětovým výdělkům, které film získal, bude. (10.01.2009)

Po Mamma Mia! druhý film, jenž mi v letošním roce soustavně způsoboval fyzickou bolest. Catherine Hardwicke nemá vkus, neumí točit a měla by okamžitě zmizet z povrchu zemského hned za Robertem Pattinsonem, který jen podtrhl svou mizérii ze čtvrtého Pottera. Ten kluk prostě nemá charisma a natřený bílým krémem vypadá s prominutím jako absolutní idiot. Kristen Stewart mnohé zachraňuje, hudba není zlá, ale celé to kromě paní režisérky, jejíž režie je nudnější než celodenní trůdění na záchodě, posílá do háje vyprázdněný scénář, v němž se vlastně vůbec nic neděje, což je na plátně prezentováno dlouhatánskými a neskonale směšnými pohledy obou herců napříč parky, parkoviště a jiná místa, na něž zbyly tvůrcům peníze k pronájmu. Jdu zvracet. P.S. pro fanynky: Knížku jsem nečetl a po tomhle mě ani nezajímá. Ty rozčílený e-maily si strčte... 3/10 (28.11.2008)

Scénář: Melissa Rosenberg .. Esence demence. Ksichtem hlavního představitele počínaje, stupiditou tokajících dialogů (potažmo celé předlohy) pokračuje a laciným poskakováním ve vývoji všeho konče. Náctileté emo holčičky však zažívají první orgasmy... S věkem či opačným pohlavím bohužel účinek látky rychle mizí do ztracena. Příběh je režijně podán tak mdle, že ani těch několik vymazlených scén nemůže zachránit dějové prázdno s nulovou gradaci a absencí napětí, krve, emocí.. ___ Ne, že by mi bylo téma úplně proti srsti, jenže jeho realizace ano. Dal jsem za Twilight v kině pade a pokud se premiéra pokračování nestrefí zase do nějaké podobné akce, vyřeším to jako Bella s odhalením staletého tajemství upírů - pár minutami přes internet. (14.12.2008)