Stmívání

Hloupý scénář a chorý masochistický divák.... Nebo spíše divačky to byly, kdo z téhle obyčejné, ne vyloženě nudné, ale spíše roztahané a především neuvěřitelně naivní romantiky udělaly kultovní záležitost. Pravdou zůstává, že Stmívání má pár světlých momentů a to jak atmosféricky (Bellino uvědomění si, co je Edward zač), tak scenáristicky (postava tatínka). Čas od času je ale neuvěřitelně směšné (upíří "přefuňování") a obecně je z toho cítit poplatnost knižní předloze (kterou jsem nečetl). Každopádně první ze série upíří romaniky se ještě dala bez problémů zkousnout.. (29.11.2009)

Po cca 5 letech jsem šel sám do kina na celovečerňák. Přítelkyně je mimo ČR, a jelikož mi zbyl ještě jeden volný lístek s platností do konce listopadu, bylo potřeba jej náležitě zneužít. Výběr byl celkem snadný a to dle následující rovnice: Co právě běží v kinech - to, co jsem již viděl - filmy, na které ještě půjdeme s přítelkyní společně + snímek, za který mi nebude líto vstupenku obrečet. Popravdě, co si budeme povídat, toto není zrovna jeden z trháků, na který se člověk předem těší, jak ratlík na kost, ale moderní upírská romance zase tolik nezklamala. Herecké obsazení v podobě Roberta Pattinsona jako upíra Edwarda i zbytku jeho "rodiny" bylo zvoleno spíše s ohledem na jejich vizáž, nežli na základě hereckých dovedností, ale nic se neděje. Při pohledu na jeho "cool look" jistě ukápne slina chtíče nejedné puberťačce a tak je alespoň nějaký úspěch předem zaručen. Takový kluk samozřejmě potřebuje pořádnou holku a tak na druhé straně se nám tu objevuje Kristen Stewart v roli nové přistěhovalkyně Belly (zde jsme již na něčem jiném, svou roli zahrála velice vkusně a nejlépe ze všech přítomných), která ač mimochodem upírem očividně není, její make-up tvrdí opak. Závěr filmu je očekávaný a přiletí najednou s upíří rychlostí. Za zmínku stojí ještě pár vtípků, nad kterými se dá lehce pousmát, a samozřejmě nesmím zapomenout na upíří baseball. Pochválit musím především hudební doprovod Cartera Burwella, který je na úrovni a některým pasážím tak dodává značnou dynamiku. A abych nezapomněl, zde upíry uvidíte v úplně jiném světle, než jste je znali doposud a to doslova. Twilight na mě zkrátka působí jako dospělejší "Smallville" s upíří tématikou, ale nějak si nedokážu představit, co se z tohoto projektu vyklube v dalších dílech. (5/10) (28.11.2008)

Ne, tak toto není můj šálek čaje... chápu nadšené ohlasy fanynek, ale mě tento film připadá jak jedna velká parodie, už pohled Roberta Pattinsona je dost komický a celková romantika na mě moc nefungovala. No, ale abych jen nekritizoval, líbilo se mě prostředí a také slušné obsazení, hlavně kdyby zde nebyl Pattinson, tak bych se s největší pravděpodobností začal nudil... Mé hodnocení 2 hvězdičky… (13.03.2009)

Jsem upír. Nebojím se. :: Nemám postel. Nevadí. :: Tvoje vůně je jako heroin. Chci tě, chci mít tvoje dítě! :: Bezelstná facka feministkám, milovníkům česneku, fanouškům dobrých knih, dobrých filmů a všem maskérům a maskérkám na tomhle světě. Hvězdička navíc (spiš 30%) za "campy" potenciál, který zajistili záporáci a celá Patizónova rodina. Hlavně Jesper a Carlysle (snad jsem jim nezkazil jména). Ve zkratce? Tenhle film saje. (08.03.2009)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)