Tejút
-
Mliečna cesta
(festivalový název) -
Milky Way
Experimentální / Poetický
Maďarsko, 2007, 82 min
Režie:
Benedek FliegaufObsah
-
Ti, kteří se domnívali, že svým předchozím filmem Dealer dosáhl jeden z předních režisérů současnosti Benedek Fliegauf nejradikálnější formální podoby své tvorby, mají nyní možnost svou úvahu přehodnotit. Přestože autorův snímek Mléčná dráha disponuje oproti předešlé, bezmála tříhodinové vizuální narkóze pouze poloviční stopáží, jde o opus zcela se vymykající jakýmkoli standardům. Dílo, jehož podtitul zní „ambientní film”, jako by představovalo první bytost nového druhu. Snímek sestává z pouhých deseti (přibližně stejně dlouhých) záběrů, v nichž se kamera ani na okamžik nepohne. Mléčná dráha fascinuje zvukovou stopou, rozepjatou v mantinelech ambientního žánru, jak jej definoval v sedmdesátých letech Brian Eno. Díky své délce a hypnotizujícímu mixu reálných zvuků prostředí a rozličných terénních nahrávek, mají jednotlivé sekvence nepokrytě meditativní rozměr. Fliegaufových deset filmových haiku se hodí jak do archetypálního temna kinosálu, tak na multidisciplinární území moderní galerie. Vítězství tohoto snímku–zenové instalace na letošním festivalu v Locarnu v prestižní sekci „Filmaři dneška” snad svědčí i o tom, že někoho ještě baví objevovat nový kinematografický vesmír. (oficiální text distributora)
Ti, kteří se domnívali, že svým předchozím filmem Dealer dosáhl jeden z předních režisérů současnosti Benedek Fliegauf nejradikálnější formální podoby své tvorby, mají nyní možnost svou úvahu přehodnotit. Přestože autorův snímek Mléčná dráha disponuje oproti předešlé, bezmála tříhodinové vizuální narkóze pouze poloviční stopáží, jde o opus zcela se vymykající jakýmkoli standardům. Dílo, jehož podtitul zní „ambientní film”, jako by představovalo první bytost nového druhu. Snímek sestává z pouhých deseti (přibližně stejně dlouhých) záběrů, v nichž se kamera ani na okamžik nepohne. Mléčná dráha fascinuje zvukovou stopou, rozepjatou v mantinelech ambientního žánru, jak jej definoval v sedmdesátých letech Brian Eno. Díky své délce a hypnotizujícímu mixu reálných zvuků prostředí a rozličných terénních nahrávek, mají jednotlivé sekvence nepokrytě meditativní rozměr. Fliegaufových deset filmových haiku se hodí jak do archetypálního temna kinosálu, tak na multidisciplinární území moderní galerie. Vítězství tohoto snímku–zenové instalace na letošním festivalu v Locarnu v prestižní sekci „Filmaři dneška” snad svědčí i o tom, že někoho ještě baví objevovat nový kinematografický vesmír. Komentáře uživatelů k filmu (27)
-
Pethack
Tejút je bezesporu přesně ten typ filmu, o kterém by většina lidí ze sta řekla, že je jednak nesmyslně nudný a o ničem a za druhé že by jej dokázal natočit úplně, ale úplně každý. Oboje je samozřejmě nesmysl, přičemž se lze domnívat, že za zmíněné názory bude zodpovědné nepochopení hranice mezi minimalismem a primitivismem. Věc se má tak, že Mléčná dráha je narativní formou opravdu velmi minimalistická - kamera se ani jednou nepohne, nejsou zabírány žádné detaily, zvuková stopa je striktně autentická - až do té míry, že celý film tvoří jenom 10 statických záběrů, 10 "divadelních scén", na které se vždy po chvíli (je třeba každou novou scénu nějaký čas vstřebávat a důvěrně si ji přisvojit) "přijde něco stát". Tam ulítne stan, onde se stan nafoukne, jinde shoří hnízdo atd. Jednotlivé příběhy spolu zdánlivě nesouvisí - tedy netvoří žádnou dějovou linii, přesto se jedná o výjimečně konzistentní film a to nejen proto, že se na jeho začátku začne rozednívat a během něj světla přibývá, pak ubývá aby byla nakonec tma. Tento "filmový den" si po celou dobu uchovává konstantní dynamiku (což, řekněme si na rovinu, dělá i Země při svém obíhání Slunce a koneckonců i Mléčná dráhá při svých mnohých rotacích) a zároveň naprostou neangažovanost (taky typická vlastnost kosmických těles). Další povedenou analogii s průběhem dne lze spatřit v napětí vlastním všem scénám. Nejde pochopitelně o žádné laciné a prvoplánovité akční překvápka, nýbrž o to, že divák je vtažen do něčeho, co mu není vysvětleno ačkoliv je mu to podáno velmi realisticky (těžko se ubránit pocitu, že sledujete dokument National Geographic, kde ovšem čtenář komentářů pošel na malárii), což - budeme-li předpokládat, že divák je cinefil průměrné inteligence - musí vyvolávat znepokojivé otázky typu "o co tam sakra jde?" Mléčnou dráhu lze nazvat geniálním filmem pokud jsme schopni připustit, že to nejmenší o čem se dá mluvit je prázdno, které tvoří všechny věci. A navíc - mluvit o tom prázdnu vtipně.(7.1.2010)
-
mohamedsfinger
"Hledám smysl existence," řekl cizinec. "Samozřejmě předpokládáš," řekl Mistr, "že existence nějaký smysl má." "Copak nemá?" "Až zakusíš existenci takovou jaká je - ne takovou, za jakou ji považuješ - zjistíš, že tvá otázka nemá význam," pravil Mistr. Nějak takto chápu i tento film, který je téměř esencí minimalismu a zenu. Pravdou je, že na takový snímek musí mít člověk náladu a hlavně trpělivost a touhu dívat se, vidět a uvidět. Naštěstí prokázal Benedek Fliegauf svou genialitu už jen tím, že pro svůj film vybral rozumně dlouhou stopáž (to se často nestává), takže těch deset zdánlivě statických obrazů, které jsou ale plné pohybu, dokáže upoutat divákovu pozornost. O skrytých významech už tady psali jiní a jsem si jistý, že rozhodně nebyly všechny, leč je asi na každém, aby si ten svůj obraz a jeho význam našel...(4.9.2011)
-
cunesk8
Perfektní příklad dokonalé kompozice.Velmi orginální pomalý film, který fanoušci prciček a podobných kravin asi nerozchodili.Pro milovníky ambientu povinnost. Po prvních minutách jsem si říkal, že 80 minut bude těžko zkousnutelných, nakonec to bylo tak akorát. :) Škoda, že jsem to neviěl v kině, ale doma. 90%(3.11.2009)
-
decay
Predošlý snímok Fliegaufa Díler na mňa nazapôsobil tak ako Tejút. Je to dané predovšetkým asi témou filmu, respektíve obrazov, ktorými bol príbeh v Dílerovi vypovedáný. Narozdiel od Dílera tu nemáme klasický scenár, ktorý je ľahko čitateľný, a tak mu spôsob natočenia a réžie nijak neškodil, práve naopak. Jednotlivé obrazy nijak na seba nenadväzujú, ale vonkoncom to nevadí. Celkový dojem pôsobí ako poézia a jednotlivé obrazy ako slohy. Celý čas sa takmer „nič“ nedeje, nič Vám nie je nanútené a tak je ponechaný priestor pre Vašu, ničím nerušenú interpretáciu. Nie som si istý čo som očakával od tohto filmu, každopádne to splnil do bodky. Strašne ma teší, že niekto točí film a myslí pritom úplne inak. Niečo ako keď malujete obraz, alebo čokoľvek tvoríte, niečo zo seba, niečo skutočné. Klobúk dole.(18.8.2009)
-
Mouzon
Film, který cíleně bojuje proti podávání předžvýkaných a již dopředu stigmatizovaných informací a názorů (zbytek světové kinematografie) a diváka přímo nutí, aby vůči světu zaujal aktivní poznávací stanovisko. Každý záběr je otevřenou kompozicí - filmařsky i filozoficky.(8.11.2011)
-
wata
Čas plynie stále rovnako. Máme síce nové spôsoby ako ho merať, ale inak sa nič nemení. Alebo sa niečo zmenilo? Titulky. Nový deň. A príroda zmení naše plány. Alebo je to tak vlastne naplánované už od začiatku? Prečo nič nie je dokonalé, aj keď tak veľmi túži byť? Aj o mame sa to raz dozvieš. Vieš? Ako sa dá zapáliť hniezdo na strome? :o Možno bolo jednoducho príliš dlho na jednom mieste. Každý si xe vyskúšať šukačku v bazéne. Ale ako je možné, že ten vedľa sa ani len neobzrie? To sme až takí nevšímaví bystanderi? Prečo niekto ide do nafukovacieho hradu na skákanie, keď potom neskáče? Na tom bude isto niečo na zamyslenie. Ale čo do čerta? Uf. Hniezdo vyhorelo. Ale stále máme našťastie lodné kontajnery. Aj tam sa dá (pre)žiť. A ocko sa poteší, keď nás uvidí? Starneš. Raz budeš potrebovať pomoc. Čo myslíš, pomôže ti niekto? Čakaj v lete Mikuláša. A postav mu aj snehuliaka. Poteší sa. Posledný tanec pred zotmením. Celý život bol taká malá rozcvička, tak to teraz poriadne roztoč a potom šmitec. Titulky. Zaujímavý experiment. Provokatívny. Ako film sa to naozaj ohodnotiť nedá. A treba na to ozaj mať náladu.(6.10.2009)
-
Hudy86
CINEPUR CHOICE '07 Ambientní snímek, jehož atmosféra vás zcela pohltí nebo vyžene z kina...(9.12.2007)
