Alenka v říši divů

Sice trochu divácky přístupnější, ale stále Tim Burton jak ho mám rád. Ze začátku to sice vypadalo až moc disneyovsky a docela jsem se nudil. Jakmile se ale Alenka dostane do staré dobré říše, tak se konečně ke slovu Burtonův osobitý styl s rozmanitým světem, hravými dialogy a výbornými postavami. Je pravda, že místy tam ten Disney vidět je a Burton nedokázal tu spolupráci ukočírovat na 100% jako v případě Karlíka. I tak jsem se ale většinu času velmi bavil a uteče to jako voda. Příběh je velmi dobrý a docela se mi líbilo, jak si Tim s tím světem dovedl pohrát a nebál se např. i skoro romantické linky mezi Alenkou a Kloboučníkem. Herci hrajou všichni velmi dobře, Mia Wasikowska je roztomilá a Johnny Depp má toho prostoru tak akorát, aby ostatní nezastínil. Velmi silné 4* a po dalším shlédnutím půjdu možná ještě výš. (08.03.2010)

Rozprávková Alica mi je rovnako vzdialená ako jej knižný, či filmový originál, preto som sa k tomuto spracovaniu postavil bez očakávaní a bez predsudkov. Burton sa znova rozbehol oproti stene, do ktorej mohol buď v plnej rýchlosti naraziť a rozbiť si hlavu, alebo ju s hravosťou preskočiť a pokračovať v behu plnom prekážok, ktoré musí vo svojich filmových projektoch prekonávať. Subjektívne sa mu tie, ktoré mu po nohy hádzala Alica s prehľadom podarilo prekonať a ja som si tak užíval jednoduchý a pritom tak zložitý príbeh, plný nádherných farieb, hravosti a fantázie. Postáv, na ktorom stál tento film nebolo veľa, ale každá mala v sebe toľko osobnosti, že by sa o nej dal natočiť samostatný film. Dokonale bol vyvážený balans medzi rozprávkovosťou a dospelosťou príbehu a hudba, ako som predpokladal, len umocňovala pôžitok z každej scény. Mia Wiaskowska bola ideálnou voľbou čo sa týka všetkého okrem dokonalosti jej hereckých schopností, na ktorých bude musieť ešte trošku popracovať. Depp bol kategóriou samou o sebe, o tom som nemal najmenších pochýb a vlastne všetci, ktorých si Burton do svojich snímkov vyberie splnia takmer do bodky svoje úlohy. 90%. (17.09.2010)

Rozporuplné přijetí ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ je sice dáno převážně tím, nakolik ji kdo shledává (ne)burtonovskou, ale v tom dle mého nespočívá podstata problému nejslabšího filmu Tima Burtona. Sice by se mohlo zdát, že po účtujícím krvavém holiči je výběr dané látky pouhým přešlapováním, ale spíš jde o snahu posunout se někam výrazně dál. Koncept je totiž založen ne na tom, že se výstřední postavy dostávají do pro ně neznámého světa, který na ně není připraven, ale na navracení se na staré, v tomto případě ale "neznámé" místo. Obrat tentokrát spočívá v záměně mužského melancholického hrdiny za ženskou hrdinku, která se teprve učí chodit v burtonovském světě, a v závěrečném postavení ideologie předchozích režisérových filmů na hlavu, protože na místo toho, aby se kritizoval kapitalismus a konzumerismus, tak se jede vstříc ke světlým kapitalistickým zítřkům. Jenže, a v tom pro mě ALENKA selhává nejenom jako adaptace, ale i jako film sám o sobě, nemá prokreslený fikční svět a stejně tak žádnou vnitřní logiku, postavy nejsou dostatečně motivované nebo mění motivaci zrovna podle toho, jak se to snímku hodí. Především je to celé špatně odvyprávěné, s překvapivě nezdařile inscenovanými scénami, jež měly být nejspíš variací/parafrází některých kanonických z předchozích Burtonových podvratných poct určitému žánru/kinematografickému období. Formální struktura ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ vychází nikoliv z disneyovské klasiky či mnoha adaptací Carrollových knih, ale původního ČARODĚJE ZE ZEMĚ OZ; ovšem vyprávění se tříští do sledu 3D efektů, které neslouží vyprávění. Ve své nefunkčnosti a při ohledu na filmografii tvůrce, s níž je tohle dílo v rozporu minimálně s ideologickou stránkou a v konceptu, na rozebírání a diskuzi podnětné dílo. (06.03.2010)

Nejslabší Burton, po němž dost možná zauvažuji o přehodnocení Planety opic. Co s dobrým castingem a pár burtonovskými pomrknutími, když přirozeně pohledná i půvabná Mia Wasikowska (a kdyby jen ona) nemá navzdory probleskujícím schopnostem takřka žádný herecký prostor (opakuje se tak situace Worthington/Avatar) a Burton namísto o vyzkoušení volajícím experimentování s látkou vsadil na jistotu. Unylé vyprávění, v kterém vizionář Burton rezignoval na jakékoliv režijní kočírování, vlastní nápady i poetiku a nekompromisně odškrtává scénu za scénou, přičemž kromě letmého míjení postav dochází k absolutní neujasněnosti, o čem film vypráví, jaká je jeho hlavní výpověď a kdo a jací jsou, byli nebo hodlají být jeho hrdinové, resp. hrdinka. Sen nebo realita? Pomohlo Alence toto bizarní dobrodružství dospět či se jen rozhodovat samu za sebe (a jak, když je celý její úděl v příběhu předem nastavený a všemi je do něj postrkována?) nebo si snad navždy uchovat dětskou duši a provázející vzpomínky na pouti dospělosti? Burtona bohužel více než pokládání těchto a souvisejících zásadních otázek (jež by za řádného provedení znamenaly zřejmě původně zamýšlený osudový, neopakovatelný a v závěru tesklivý příběh á la Cesta do fantazie), které se mu spíše mimoděk do vyprávění připletly, zajímá prvoplánové fantaskní tajtrlíkování a vskutku náročná a obdivuhodná, i když možná až příliš neživá, resp. neskutečná výprava a naprosto zbytečné 3D, které se v potenciálně zajímavých momentech (pád do nory) mění v koncepčně zbrklý vizuální bordel, jindy zas umocňuje slabší dojem z digitálních postav v jejich interakci s herci (prostorový efekt je např. takový, že herec je v popředí, zatímco dig. postava „přilepena“ za ním a nejednou tak vyvstane na mysli přes 20 let stará Falešná hra s králíkem Rogerem) a dává jasně najevo nevýhody postprodukčního 3D (viz. rozmazané objekty v popředí atd.). 5/10 (10.03.2010)

O tom, že pan Carol absolvoval Matfyz, není pochyb. Bez pětilebkového matroše a smaženice z lisohlávek by Alenka byla jen dalším běžným dnem medvídka Pů. Timmy zjistil, že sedmileté holčičky špatně kouří a s takovou by si casting moc neužil, a tak nám v pohodě naservíroval Alenčinu dvacetiletou dablérku, což nepochybně vedlo k lepšímu položení se do role zlé červené královny u paní Carterové. Hluboký Džony ukázal, jak by vypadal Střihoruký Edward, kdyby mu ruplo v bedně. Bílá královna se svým blonďatým přelivem a hustým černým obočím alá Brežněv oslňuje charmem chánovských krasavic. Jako celek je to sice trochu rozostřené, ale jinak kompaktní, barevné a kdybych si já blbec vyzvedl u vchodu do kina brýle, prý dokonce plastické. (04.10.2010)