Alenka v říši divů

Příběhy odvozené od příběhů zakotvených v portfóliu studia Disney, jenž přinášejí cosi nového, vítám (jako příklad berme kromě Alenky i Sněhurku nebo Zlobu). Takto Disney přišel se svou verzí Alenky v říši divů v roce 1951 a o téměř 60 let později příběh rozšířili o jeho pokračování. Nyní se setkáváme s Alenkou, která už není holčičkou, ale devatenáctiletým děvčetem na vdávání. A co náhoda nechtěla, opět ji vylákal bílý králík do světa Srdcové královny, Kloboučníka a jiných roztodivných stvoření. Lewis Carroll by se asi divil, kdyby mu roku 1865 řekli, nakolik bude jeho Alenka inspirativním stvořením. Burtonovky nijak zvlášť neprožívám, některé se mi líbí více, jiné méně, v případě Alenky jsem spokojená, že je jeho partička na svém místě: Elfman v nahrávacím studiu, Depp a Bonham Carterová před kamerou. (24.08.2019)

Burton nevyprávěl, nýbrž prostě odvyprávěl. Nejčastěji kladenou otázkou z mé strany bylo, proč vlastně snímek není animovaný komplet, když je všechno umělé jak interiér čínského auta. V té přehršli ‚burtonovského vizuálu‘, kompletně v CGI, se ztrácí všechno… až na Miu Wasikowsku, která táhne celou tu zmatenou (!!) taškařici ke konci, který je tentokráte doslova vysvobozením. Sterilní, nudné, kýčovité, plastové… dokonalý repelent divácké empatie. (16.05.2010)

Když v pohádce působí hlavní záporák nejsympatičtěji ze všech postav, nemůžu se ubránit pocitu, že se něco sakra nepovedlo. Alice in Wonderland je ve všech směrech tuctový film, pro někoho může být plusem alespoň přítomný, i když vykastrovaný Burtonův rukopis. Pro mne bohužel ne. Dětem se to ale nejspíš líbit bude, vyložená špatnost to není. (01.06.2010)

Burton v opojení digitálních triků vytváří potvůrku za potvůrkou, knižní seznam je dlouhý, že... Zápletka mu slouží jen tomu, aby je mohla Alenka všechny potkat, na konci spáchat hrdinský čin a navštívit všeliká bizarní místa. Kouzlo zmatení, z předlohy či ze Švankmajera se linoucí, absentuje. Svět Alenky je bizarní jen navenek, uvnitř je průhledný jak... prázdno... Celá snová pouť, jež trochu Velkorybně odráží realitu, v celém svém vyznění slouží zřejmě jen doformování Alenčiny osobnosti. Doformování odporně stereotypnímu: ptáčecí křehule Alenka Wasikovska dospěje v sebevědomou, pevnou a nezlomnou mladou dámu, která ví, co je dobré pro ni, pro obchod, pro její tetu, pro její sestru a pro jejího švagra. Svět se projasňuje a zjednodušuje na prahu věku, v kterém, jak věřím, by člověk konečně měl začít vnímat jeho složitost. Doufám, že Alenka jako černobíle pruhovaná modrá punčocha to bude mít v Anglii své doby těžké... (31.05.2010)

Výtvarné (obrazově, stylově) opět vysoká úroveň, kterou podpoří i strom z Ospalé díry, ale jinak jde o rutinérní práci. Je to škoda, protože Alenka vysoce ztrácí na Williho Wonku i jiné Burtonovy podobně laděné filmy. Čím? Vyvoláním výrazných emocí, okouzlení, údivu, překvapivosti či poskládání očekávaných prvků do originální formy? Barevností zajímavé, i když potemněle prosté, ovšem vůbec přítomnost Johnnyho Deppa chápu (pouze) jako kvalitní marketingový tah... a současně je mi líto Mii Wasikowsky, která je opravdu půvabnou Alenkou, ale těžko ji za hromadou levnějších efektů a zbytečností divák výrazně ocení. Doufám, že teď Tim půjde k tématu, které ho více tahá za srdce... (pocit nerozhodnosti mezi 3 a 4* převážil nechuť film vidět znovu) (26.07.2010)