Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (125)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Dvě věci na nás chlapech fakt nemám rád a pokud jimi dotyčnej chlap dispinuje, nemá nárok získat moje sympatie. Agresivní chování vůči ženám a ufňukaost. Zdejší dánský tatínek navíc víc svou ubrečenost využíval k další odporný věci a prakticky od prvních minut jsem měl sto chutí mu dát dělo. Velmi originální námět byl zfilmován a zahrán s dánskou filmařskou dokonalostí a o emoce rovněž nouze nebyla nouze. Film je vyprávěn poměrně nanápadně a nikterak vyhroceně, ale lidskou odpornost umí ukázat v plný nahotě. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Nemohu si pomoci, ale když vidím na papíře nebo na obrazovce jednu ze čtyř skandinávských zemí plus Island spojenou s nějakým filmem, ihned zbystřím zrak. Jejich filmy jsou totiž neskutečně zvláštní, zpracováním, příběhem, přírodou v něm a tak neváhám a okamžitě zabrousím hloubš. Umění plakat rozhodně nezklame. Pláče se v něm v jednom kuse. Sice z trochu odporných důvodů, ale to právě přicházím k jádru věci. Celý příběh je totiž odpornost na entou, ale svým námětem je tak neobvyklý, že prostě zaujme, tím že je divný. A to je dle mého hlavní bod toho, proč by tento film měl na diváka fungovat. Na mě tedy rozhodně zafungoval, jen tu byl ten problém, že mě nedokázal rozplakat. Možná to dokázal u jiných, ale u mě rozhodně ne, i když to má v názvu. Nebudu to zde dál rozebírat. Odpornost to je, ale zaujme hlavně rozebráním jednotlivých postav takřka do podrobna a to stačí. Za tři hvězdičky bohatě. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Umění plakat je hodně bolestivý film. Mrazivý portrét psychopata, citového vyděrače, autokrata, manipulátora, lidské zrůdy...ale zároveň i života na rigorózní a tradičně patriarchální vesnici, kde dané modelové schéma dobře ilustruje achillovu patu každé autokraticky řízené společnosti i sociální skupiny - problém nastává, když je neomezený vládce profilově špatným člověkem. A to tedy Allanův psychopatický otec věru je. A Dánsko počátkem 70. let 20. století nepůsobí o nic lépe - oč je jednodušší určit, kdo je v tomhle příběhu hlavní původce zla, o to těžší je pojmenovat všechny spoluviníky - ,,nevšímavou?" matku, staršího syna, který utekl z pekla a tak přece musel ,,vědět!", babičku, která kdysi zavírala oči asi nad ještě větší zrůdou, hypochondrickou tetu, která je spíše též ,,obětí?", rodinného lékaře, který ,,nerozpoznal?" pohlavní zneužívání od psychické lability, policistu, který ,,paradoxně?" zatýká nepravého, sousedy, kteří ,,nic?" netuší... A pak je tu ještě ono ,,pragmatické?" umění plakat, které slouží k té nejhanebnější manipulaci, jaké může být člověk schopen...,,když se setká s tvrdou skutečností života.", jak paradoxně říká vypravěč, tedy malý Allan, oběť tohoto eufemismu... Umění plakat...dokonale strohá, průzračná forma...skandinávská kinematografie ve své nejsilnější podobě... Podobné filmy: Hon, Prolomit vlny, Rodinná oslava ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Z psychologického hlediska nemám co UMĚNÍ PLAKAT vyčítat, protože je do nejmenšího detailu propracované, ale z toho filmařského mám jisté výhrady. Morálně závadný film, jenž nám podává portrét silně dysfunkční rodiny, si za vypravěče zvolil mladého hrdinu, skrze jeho pohled je nám příběh podáván._____ Problém je v tom, že 106 minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je, protože hlavní hrdina je většinou pasivní, a tak se divák nepodílí na vyprávěn. Pouze přihlíží a tu se směje, tu se baví nad vší tou bizarností příněhu, kterému by prospěla silnější ruka dramaturgova [vedlejší linie s dcerou by si zasloužila větší propracování zvlášť v části s dospělým bratrem, taktéž přijetí pedofilie oobčany scházejících se v jednom malém obchůdku by mohlo být méně odbyté]._____ Přestože část děje se soustředí na otcovo působení na pohřbech, film nesklouzává nikdy k sentimenti či přílišnému patosu a černý humor je zde velice jemný a decentní._____ Dánský vyslanec na Oscara je tak při nejlepším ryze televizní záležitostí vyznačující se výborným scénářem na základě knihy Erlinga Jepsena a chirurgicky přesnými hereckými výkony všech herců bez výjimky. Ale jako každý příběh jakoby ze života se bohužel nevyhne zjednodušováním skutečnosti kvůli dramatizaci vyprávění. ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Doľahla naňho realita života. Keď sa vám to stane, plačete.“ Filmovému fanúšikovi sa sem-tam stane, že nevie, či sa má smiať, alebo byť vážny; niektoré filmy ponúkajú veľa na prvý pohľad zábavných scén, ktoré sa však v zlomku sekundy menia na boj o život (TRAINING DAY), prípadne niektoré postavy dokážu rozosmiať a v ďalšej scéne šokovať (Ledgerov Joker z TEMNÉHO RYTIERA alebo každá druhá rola Joea Pesciho). Avšak to, čo ponúka dánske UMENIE PLAKAŤ, je sila. Dej sa odohráva na vidieku, kde každý pozná každého. Stredobodom zápletky je malý blonďavý chlapec, ktorého otec sa po nociach vyhráža samovraždou, kvôli čomu mama berie silné lieky na spánok, takže kým vyslobodzujúco sníva, duševne chorý otec znásilňuje vlastnú dcéru a keď sa tá dostane do psychiatrickej liečebne, na jej miesto dobrovoľne prichádza malý brat („Aby otec nebol smutný.“). Odvážne a veľmi dobré. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Strašně smutné, drsné, odporné, žel celkem reálné téma a já nevím jestli po zhlédnutí tohoto filmu nebudu mít averzi ke každému muži, kterého uvidím ronit slzy. Jak rána do žaludku na mě působí takové snímky, kde se cítíte zcela bezmocní při představě uvěřitelnosti takového příběhu. Jesper Asholt hrál zvrhlého a manipulativního otce tak výborně, že nevím, jestli s ním budu chtít ještě nějaké filmy vidět. A oči malého Allana v závěru filmu, jak pozoruje svého otce, bude momentem, který mně dlouho utkví v paměti. Hodně silná čtyřka a kdo ví..... ()

Bart 

všechny recenze uživatele

Umíte plakat? Pokud ano, můžete z toho lecos vytřískat. Můžete si získat vděčnost svých sousedů, když jim citlivě promluvíte na pohřbu a trochu u toho zapláčete, můžete získat nového odběratele mléka, ale můžete si vysloužit i soucit vlastního syna, který Vám do postele přivede svojí vlastní sestru. Když není dcera, nepohrdnete ani synem. Přes všeobecné nadšení se mě film až tak nedotknul. Tedy ne, že by mi rodinná pedofilie připadala normální, ale už jsem viděl mnohem působivější zpracování tohohle ožehavého tématu. Mnohem podstatnější mi přišlo celkové vykreslení rodiny a atmosféry v ní. Otec, rozený manipulant a psychický vyděrač, matka, která o všem ví, ale raději si bere prášky na spaní, aby o ničem nemusela vědět, zneužívaná dcera, rostoucí jak dříví v lese, malý, bezelstný syn, milující bez výhrad celou rodinu a starší syn, žijící mimo rodinu, který o všem ví, nelíbí se mu to, ale mlčí. Dohromady docela ujetá rodina, včetně věčné simulantky tety Didde. Víc než téma a způsob, jakým se ho režisér zhostil oceňuju celkovou podobu filmu, kameru a herecký výkon malého Jannika Lorenzena. ()

charlosina 

všechny recenze uživatele

Nevím, jak to "ti na Severu" dělají, ale jejich výplody mají nezaměnitelnou atmosféru. Témata, která si pro zpracování vybírají, by jiní evropští filmaři převedli na plátno v ponuré (mnohdy až depresivní) náladě, ovšem je-li v popisku uvedeno Dánsko, Island, Finsko či jiná skandinávská země, je to pro mě zárukou neobvyklé (snad i kontroverzní) podívané. Umění plakat není výjimkou - drsné téma "utěšování" pláčícího otce je zde zobrazeno z naivního pohledu jedenáctiletého Allana, který události doma vnímá svým "čistým" pohledem. Nechápe, proč matka nereaguje na otcův usedavý pláč a s pomocí prášků na spaní ulehá do postele. Nechápe, proč jeho starší sestra Sanne odmítá jít dolů na gauč utěšit otce, jak bývalo zvykem. Nechápe, proč je nejstarší bratr vůči otci odměřený a domů zavítá jen výjimečně. Vše kolem vnímá jako běžné události a chce svého otce zbavit pláče... za každou cenu. Stejně tak, jako si neuvědomuje následky "utěšování otce", neuvědomuje si ani následky svých činů, kdy se snaží "odstranit" všechny ty, kteří způsobují otci trápení. ___ Peter Schønau Fog připravil zajímavou podívanou na rodinné tabu skrze malého chlapce, takže i když je téma drsné, díky netradičnímu podání divák nepodléhá depresi, ale fascinovaně sleduje krutý svět nevinnýma očima. Rozhodně působivý snímek, na který jen tak nezapomenu. ()

Dudek 

všechny recenze uživatele

V základu jednoduché téma dokázal Erling Jepsen uchopit jedinečným způsobem. Příběh manipulativní hlavy rodiny je totiž vyprávěn skrze malého chlapce. Ve své naivitě se tak snímek stává ještě drsnějším, než by byl za normálních („dospělých“) okolností. Zároveň je však toto uchopení prostředkem ke zkratkovitému odvyprávění některých částí. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Teta Didde mluví o nemoci a má problémy se žvýkáním. Je to nechutný. Máma po ní šálky a talířky vyvařuje ve velkém hrnci. Nechceme něco chytit.“ Člověk by měl skoro chuť označit Umění plakat za tragikomedii, avšak nebylo by to úplně přesné. Práce s humorem je tu totiž docela nezvyklá. Film je silným dramatem, ale přesto je tu nemálo vážných situací odlehčených něčím zábavným, třeba jen detailem. Například takový pohřeb, na kterém otec přednáší emotivní (a ničím vtipnou) řeč, všichni pláčou, ale stačí jediný záběr na hlavní postavu a divák se musí začít celé scéně smát. Stejně tak tomu je u hodně Allanových komentářů (které přerůstají skoro až v odrovnávající hlášky) a snah pomoct otci (i když z nich zároveň někdy trochu a jindy zase dost mrazí). Černý a suchý humor je snímku zkrátka vlastní, což u filmu, který je o zneužívání dětí, docela překvapí (někoho možná i šokuje), ale funguje to právě díky tomu nevinnému dětskému pohledu na svět. Škoda toho občasného zjednodušování a mírné naivity (nezpůsobené ovšem výše zmíněnou optikou), takové scény jako nepozorovaný útěk z jídelny byly docela mimo. Jinak spokojenost a silné 4* navrch. „Myslíš, že brzo umře?“ – „Doufám, že ne.“ – „Ale další pohřeb by se nám hodil.“ ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Jeden z filmů, kterému jsem udělila čtyři hvězdičky, aniž by na mě nějak výrazně zapůsobil, či se mi dostal do podvědomí. Precizní kousek ze severské kinematografie s poutavým námětem, jež ve mne vždy vyvolá zájem. Díky jemnému prolínání se s komedií, mi však přišlo, že hlavní problematika nevyzněla tak dramaticky, jako by byla mnohem více autentičtější v případě, kdyby se jednalo pouze o čisté drama. Nejvíce na mne zapůsobila zhruba poslední půlhodina snímku. Příliš mne neoslovila jakoby "nadnesená" stránka pro tak závažné téma. Tento film však rozhodně není průměrný, a z toho důvodu jsem mu tři hvězdičky udělit nemohla. ()

JANARYBA 

všechny recenze uživatele

To byla síla...Jaké pokřivené vztahy můžou ovládat jednu "běžnou spořádanou rodinku" .A jak jednoduše lze udělat z oběti sexuálního zneužívání blázna. Nakonec maminky jsou většinou svaté, vždyť ony "nikdy nic netuší ", jinak by musely řešit (a nakonec se špatné svědomí dá přebít alkoholem). Syn, který byl taky obětí, mě nejdřív připadal jak malá tatínkova zrůdná karikatura. Chtít ale na dětech jeho věku nějaký jejich vlastní názor a natož potom činy, je nereálné. Škoda, že trošku víc nerozvedli i tatínkovo dětství a rodinné vztahy, třeba byl taky obětí a kopíroval chování svého "tatínka". Naprosto šokující pro mě ale bylo předání zneužívané dcery do pěstounské péče ( tak to jí skutečně pomohli!). Nevím, v jaké míře dětem v současné době pomáhá, že se přeci jen téma zneužívání tak nedrží pod pokličkou jako to bylo dřív. ()

FlyBoy 

všechny recenze uživatele

Dánsko opakovane zarezáva do achillovej päty ľudskej nevyrovnanosti a slepej nevedomosti. Manipulácia s človekom, zbabelecké vydieranie, povrchnosť ale hlavne kontinuálne zneužívanie malých potomkov, ktorí za nič nemôžu. Nad pomery nezvládnuteľná a labilná výchova dvoch zaostalých rodičov dáva životný výprask ich trom podareným deťom. Otec (mliekár) koná zlo po väčšine stránkach, matka sa prizerá a žerie prášky, Asger (starší syn) si je vedomí skutočností, niečo by aj riešil, no dlhú dobu žije sám a je ticho. Allan (mladší syn) a Sanne (sestra) sa tým pádom stávajú "tlmičom" tohoto zákerného a ubíjajúceho kolotoča. "Umenie plakať" Vás neprinúti roniť slzy, zabolí, no predovšetkým opäť poukáže na špinavú cestu po ktorej sa môže vydať iba ozaj vyšinutý magor. Problematika "defektného rodičovstva" ošklbaná do posledného pierka, prenikavá škandinávska aróma a ošemetný celok, ktorý si zaslúži pozornosť každého otvoreného a vnímavého diváka. ()

forsberg 

všechny recenze uživatele

Umění plakat je pěkný film o nepěkných věcech. Dobré drama o špatném člověku. Drsný příběh o křehké dětské duši. Vtipkuje o příběhu který je k pláči. A ještě dlouho nejde vyndat z hlavy i když bych moc ráda. ()

Silas 

všechny recenze uživatele

Ten typ odporného filmu, který cvičí s divákovými city na povel. Brečíme s postavami, smějeme se s postavami. Ty jsou navíc buď pasivně hloupé, nebo záludně zparchantělé. Tyhle vykalkulovaný kýče vůbec neberu a bolí mě je sledovat. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Propletenec několika defektů protínajících se v jedné rodině. Tak úplně mě to neomráčilo, připadalo mi to do značné míry vykonstruované, příběh jako by se lámal vůlí autorů do významů, které chtěli sdělovat. Téma je to samozřejmě nosné a užitečné, což vyprávění povyšuje jen by mohlo běžet o poznání svižněji. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Drsné, kruté, smutné a hlavne odporné. Ide o ukážkový príklad ako to funguje pri zneužívaní detí. Stačí manipulatívny, zvrhlý otec a flegmatickejšia matka s minimálnym záujmom o deti. Film je vlastne preneseným pohľadom malého chlapca na túto smutnú problematiku a čo všetko sa môže stať v prípade, ak už od malička niekto deťom nevštepuje rozdiel medzi dobrom a zlom. 80/100 ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Až poeticky laděný film o zneužívání dětí ukazuje naoko běžnou rodinu, v níž při bližší obhlídce nefunguje vůbec nic. Takhle bez patosu umějí takové téma zpracovat zřejmě jen Dánové. ()

Reklama

Reklama