poster

Únos vlaku 1 2 3

  • USA

    Taking of Pelham 1 2 3, The

  • Slovensko

    Únos metra 123

  • Slovensko

    Únos vlaku 1 2 3

Krimi / Thriller / Drama / Akční

USA / Velká Británie, 2009, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flipper
    **

    Žiadna psychologická dráma sa nekonala. Nemal som ani nervy na dranc, ani som nemal zlý pocit. Len som jednoducho konzumoval čo sa dialo na obrazovke. To som ani nijak neprežíval, ani som sa nebavil. Snaha o akési urýchlenie deja, alebo vypetie nervov diváka prostredníctvom sekaných záberov (podobne sko keď máte pomalý internet) bolo dosť chabé a nedosiahlo túženého efektu. Hrozne priemerný , až podpriemerný akčňák, ktorých sme už videli tucty. Je mi len čudné, že esá ako Travolta a Washington dali tomuto projektu zelenú. Toto metro by som stopol hneď pri prvej zastávke...(3.10.2009)

  • Shadwell
    ****

    Fakt, že se v téhle konverzačce bez akce tolik času promrhá řečněním, není náhodný. Koresponduje s tím, jak je hezké, když jsou teroristé bílí muži a hovoří plynně anglicky, což dnes v době přílivu extremistických menšin není nikterak samozřejmé, po 9/11 zvláště. Celá ta podívaná je v tomto smyslu velice uklidňující. Také proto dnes vznikla, na objednávku kolektivního vědomí, aby utvrdila Američany i Evropany v nově nabytém přesvědčení, že hrozba al-Kajdy, která nebyla po 11. září schopna naplánovat jediný teroristický útok mimo území Afghánistánu a Pákistánu, je alespoň na chvíli zažehnána a ke slovu se mohou vrátit staří známí padouši, které máme tak rádi pro jejich čitelnost. Stále aktivnější ruskojazyčné mafie na území České republiky nás možná jednou postaví před podobnou potřebu po malých českých zlodějíčcích a vekslácích, kteří jsou vedle neproniknutelného organizovaného zločinu spíše zábavní a pro míru ohrožení bezpečnosti a vnitřního pořádku ČR zcela irelevantní. Travolta je ke všemu katolík, kazatel, a mluví nikoliv z distancovaného pohledu religionistického, nýbrž z vášnivého zaujetí teologického. Navrací na trůn sesazeného Boha na úkor nevyzpytatelného Alláha. Neakčno celé podívané podtrhuje i režisérská filozofie samotného Scotta, který vyloženě akčním režisérem nikdy nebyl. I tady vlastně žádná fyzická akce není, ale spíš akce ve smyslu jízdy a zoomování / odzoomování kamery, která kopíruje jízdu a příjezdy / odjezdy vlaků metra. Tony více krouží kamerou, než že by kroužil objekty před ní. Též o postavách se snaží vypovídat více slovy a informacemi, nežli prostřednictvím jejich činů a chování. Akční scény tu navíc nemohou být principielně právě z té až chorobné touhy pokecat si s teroristou, jak naznačuje komická, ovšem o to uvědomělejší scéna s převozem peněz, v níž auta nemotivovaně poletují vzduchem, anebo jiný bizarní příklad neochoty k akci, odstřelovač, jemuž vleze myš do nohavice. ____ I přes hojné výhrady kritiků a chladné přijetí diváků není od věci pojímat Únos vlaku 123 jako nesmírně důmyslnou žánrovou esej, v níž je nasilážováno pozoruhodné množství odkazů a zastrčených komentářů. Přesvědčuje nás o tom vedle oscarového scénáristy Helgelanda způsob, s jakým se tu pracuje s žánrovou pamětí obou hrdinů. Zejména Travolta je dokonale střižená žánrová figura poučená o pravidlech světa, v němž se nachází. V úvodu například klade otázky, třebaže zná předem odpovědi. Klidně si zvesela pochoduje po manhattanském mostě všem na očích a v metru před odstřelovači, a to nejen proto, že jsou neschopní, ale protože ho vprostřed filmu zasáhnout nemohou, neboť tady nejsme v Psychu, kde Hitchcock drze vykuchal hlavní hrdinku po první půlhodině. Především ale Travolta dobře ví, že i kdyby přece jen zemřel, objeví se znovu coby padoušský bad-ass jinde, v jiném podobném žánrovém světě, aby vyvolal u diváků rozkoš z opakování známého. Co bychom na konci filmu měli tendenci vnímat jako zpátečnický republikánský závěr, shodující se s typicky středostavovským vnímáním, které se dá shrnout do morálního přikázání zabít „narušitele“, je ve skutečnosti znalostí žánru poznamenané chování Travolty, který reprezentuje ideu věčně se navracejícího, nesmrtelného. Coby padouch zůstává stejný, vstává z popela zas a znovu s každým dalším filmem. Změně podléhají pouze klaďasové. Dispečer Garber, jehož cesta vede od hříchu skrze vyznání se až k vykoupení, prodělal během filmu dost výrazný vnitřní vývin, kdežto Travolta zůstává v závěru takový, jaký vstoupil do expozice, přesvědčený o své pravdě a tedy i o oprávněnosti svého boje. (-spoiler-) Žádá-li Travolta Washingtona, aby ho zabil, činí tím přesný opak k Rose McGowan z Vřískotu, která prosila pana Ghostface, ať ji nezabíjí, protože by chtěla být v dalším díle. Jenže zatímco Vřískot je parodie a žánrová schémata humorně karikuje či neguje, Únos vlaku 123 je pastiš a jako takový tato schémata, ilustrovaná závěrečným: „Zastřel mě. No tak, ty hajzle! Zastřel mě!“, s až absurdní přemrštěností naplňuje. ____ Vedle anglicky mluvících a donekonečna řečnících padouchů nabízí Únos vlaku 123 ještě jeden zajímavý příspěvek ke komunikaci, konkrétně ke komunikaci v soudobém multimedializovaném světě elektronické korespondence, kde se setkáváme s bližními spíše přes facebook či email, nebo v počítačové hře než ve skutečnosti. Všechno to začalo s proměnou rodiny ve 20. století. Ve dvacátých letech seděla ideální rodina při večeři kolem stolu, povídala si a byla ve vizuálním kontaktu. Ve čtyřicátých letech, poté co přibyl do jádra rodiny radiopřijímač, rodina poslouchala vysílání a méně si povídala, ale stále byla ve vizuálním kontaktu. Od šedesátých let se vlivem televize nemohli vzájemně vidět ani slyšet. Od osmdesátých let už měl každý svůj televizor a nemuseli sedět pohromadě. O to víc si dnes po letech izolace a jednostranného rozhlasového a televizního vysílání komunikaci užíváme, mnohdy s nejbližšími příbuznými, aniž o tom víme. Častá situace rodinného domku, kde spolu žije rodina, která na sebe narazí spíše v online hře nebo na chatu a je překvapena setkáním tváří v tvář, kopíruje setkání obou hlavních postav z filmu, které je v tomto směru symbolické. Travolta pochválí Washingtonovu výšku a utrousí, že dobře vypadá. Tuto dychtivost po nepřetržité komunikaci posiluje vedle spojení s vlaky metra přes obrovskou tabuli v dispečerském středisku také videochat dívky s uneseným chlapcem a hlavně pohozený počítač, který všudypřítomnost komunikačních médií ke škodě zločinců stvrdí, neboť zákonné složky je vidí a vědí, jak vypadají – a oni ztratili tvář tím, že ji získali.(30.10.2010)

  • TheDarKnig
    ***

    videno vcera, takze muzu lip posoudit, jak rychle se tohle vykouri z hlavy. Reknu na rovinu: Deja Vu byl o dost lepsi. Tony Scott vsadil na velmi, velmi videoklipove zpracovani ale zadny wow efekt se nekona. Spis je to kvuli tomu jeste horsi. Film je sice thriller, ale jelikoz je to prumerny thriller, potreboval vice akce a vice hlaskujiciho Travolty. Ten je mozna myslen jako hlavni opora filmu, ale ty jeho neustale zmeny nalad po chvilce zacnou lezt na nervy a celkove tu roli nezvadl jak by mel. Takze opravdova opora filmu je jako vzdy skvely Denzel, ktery sice jemne pribral, ale ma stale poradne charisma, jeho pocity mu verite a takovej hrdina jako on byste chteli byt. Takze asi tak. Jelikoz mam thrillery Scotta rad, davam lepsi 3. Ale doufam ze pristi film se vyrovna Deja Vu a Man on Fire dohromady :-)(6.10.2009)

  • Enšpígl
    ****

    Na začátku je Travolťák fakt sexy a je vidět že s přibývajícím věkem chlap zraje jako víno, ale zase aby jste se neradovali pánové zbytečně, to platí jen pro mě a pro Travoltu, ostatní chlapi nám dvoum nemaj šanci konkurovat. Samotný film sice nemá šanci konkurovat nejlepším filmům v oboru, ale i tak, buďme rádi, že jsme v tmě, na pohodlných sedačkácha a před náma to barveně bliká. Samozřejmě některý scény zaujmou víc, třeba jak se v tunelu metra prochází Travolta a jeho pohunci za plnýho provozu, jak na nějaký lazeňská kolonádě. To jo, to se mě hodně líbilo. My kluci tady v Praze vlečem holku na Petřín a než se na ten posranej kopec vydrapem, jsme propocený, unavený a nasraný, že jsme na pokraji sil aniž by jsme vrzli a přitom stačí vzít holku do tunelu metra nejlépe v dopravní špičce a je to. Takovou procházku tunelem, mezi stanicema Muzeum a I.P. Pavlova považuju za vrchol romantiky.(19.9.2009)

  • Mahalik
    ***

    Když jedu do Mariánek a průvodčí oznamuje opoždění vlaku o cca. 3O minut, nevytane mi v hlavě myšlenka, že by mohl bejt unesenej teroristickou skupinou. Spíš si tam kecnu na zem a ukazuje prostředníček směrem k sídlu ČD, byť třeba absolutně nemám páru, kde to je. Co na tom, že vlak je tady ve skutečnosti metro, že 1 2 3 my jsme bratři, tady jde o závod s časem, který by měl utíkat. Ne. On se vleče jako traktor John Deere při cestě na pole, který má sklon 12stupňů. Tony Scott umí nabrat tempo (Ahoj, Domino!), ale s vlaky a jinými dopravními prostředky má celkem problém. Možná to je hustý a bla bla, ale když vám už další rozhovor o Bohu a světové tragédii přijde jako nastavovaná kaše, pak pardon, ale na tomhle poli ti pšenka nepokvete, drahý Scotty. Smůla, ale tak už to s vlaky bývá!(24.10.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace