Hlídač č. 47
Drama / Thriller
Česko, 2008, 108 min
Režie:
Filip RenčHudba:
Jiří ŠkorpíkHrají:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Zuzana Šavrdová, Luboš Veselý, Veronika Forejtová, Emma Černá, Martin Myšička, Jindřich Bonaventura, Milan Riehs, Petr Pelzer, Ján Sedal, Jakub Kohák, Jiří Chlumský, Tomáš Šolc, Michal Slaný, Rudolf Kubík, Jiří Bábek, Vladimír Čapka, Jan SvěrákObsah
-
Distribuční film České televize, který vznikl na motivy románu Josefa Kopty. Scénář k filmu Hlídač č. 47 je poslední scenáristická práce známého televizního autora Eduarda Vernera, který zemřel v roce 2003. Eduard Verner ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, který, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Josef Douša je železniční hlídač, který jednoho dne zachrání mladého muže před skokem pod vlak. Zachráněný muž se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. K tomu všemu ztrácí hlídač Douša načas sluch. Ačkoliv se mu sluch za určitý čas vrátí, předstírá Douša i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády... Velký lidský příběh oslovil i zkušeného a talentovaného režiséra Filipa Renče, kterému se scénář Eduarda Vernera dostal do rukou před několika lety. Režijní scénář Filipa Renče a Zdeňka Zelenky podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
Distribuční film České televize, který vznikl na motivy románu Josefa Kopty. Scénář k filmu Hlídač č. 47 je poslední scenáristická práce známého televizního autora Eduarda Vernera, který zemřel v roce 2003. Eduard Verner ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, který, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Josef Douša je železniční hlídač, který jednoho dne zachrání mladého muže před skokem pod vlak. Zachráněný muž se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. K tomu všemu ztrácí hlídač Douša načas sluch. Ačkoliv se mu sluch za určitý čas vrátí, předstírá Douša i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády... Velký lidský příběh oslovil i zkušeného a talentovaného režiséra Filipa Renče, kterému se scénář Eduarda Vernera dostal do rukou před několika lety. Režijní scénář Filipa Renče a Zdeňka Zelenky podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. [44. MFFKV 2009] Komentáře uživatelů k filmu (485)
-
gudaulin
Patrně nejlepší film Filipa Renče a první svého druhu, u kterého jsem po zhlédnutí necítil potřebu křepčit v tanečním kroku nebo uspokojit své nákupní choutky. Jenže nic naplat, nemám tohohle režiséra v lásce právě pro jeho klipovou a především reklamní estetiku, takže to při nejlepší vůli na čtyři hvězdičky nevytáhnu. Neubírám snímku slušné řemeslo, dobrou kameru nebo soundtrack, ale přijde mi, že režisér stále hraje na efekt, takže postavy trošku přehrávají, ukazují až příliš vyhraněné emoce, hudba i obraz až příliš okatě útočí na divákovy smysly - a možná jsem jen zaujatý, protože mi prostě nesedí Renčovy politické a lobistické kontakty a kšefty. Celkový dojem: 60 %.(31.12.2009)
-
Hunt
HUDBA: Jiří Škorpík(18.11.2008)
-
ajuska
Solidní drama s jednoduchým, zvolna se rozvíjejícím příběhem, kde blížící se katastrofu skvěle doplňuje vizuální stránka s působivými motivy vytrvalého sněhu či deště a ujíždějících vlaků. Flashbacky nijak výrazně nevadí, ostatně pomáhají proniknout do nitra hlavní postavy, ale faktem je, že opakované vidiny mrtvé Františky jsou postupem času stále otravnější. A co si budeme povídat, bez Rodena v hlavní roli by to šlo do kopru.(15.12.2008)
-
tahit
U kanónu stál a pořád ládo ládo ládoval, ponuré zvonění bizarní postavy hned od začátku filmu působí stísněnou atmosférou a lesklé vodní krůpěje bičovali v nečase přijíždějícího vysloužilého vojáka z první světové války, který přichází se svou ženou na osamělou nádražní stanici číslo 47, obzvlášť vynikající jsou záběry přitažlivě krásné přírody Krušných hor. Jediná postava chtě nechtě, která mě zaujala a má tu svoje vyvolené místo je skvělý Karel Roden nejmladší, který umí i zahrát potmě. Vlastně mi ani nevadila tolik zvláštní nejednotnost herců, ale čeho je moc, toho je příliš. Takřka neustále se vracející rušivé momenty scén prolínajících se obrazů vzpomínek z války, to mi tedy vadilo. Závěrem malá připomínka, je nesporné, že vůbec největší přínos režiséra Filipa Renče je, že ve svých filmech umí slušně navodit silnou až pitoreskní evokaci prostředí a hlavních postav.(18.4.2009)
-
Ony
Miluji a vždycky jsem milovala tyhle postavy (ať už literární nebo filmové) indisponovaných mužů s pěknými manželkami. Bůhví, kde se ve mně ta empatie bere. Rozjezd Renčova Hlídače č. 47 zavání filmařským průšvihem. Věstí (v nejlepším případě) průměrné zpracování kvalitního námětu (Mám na mysli jen příběh samotný, protože Koptův román jsem zatím nečetla.) a neohrabané herecké výkony. Flashbacky s přejetou Františkou jsou zbytečné a kýčovité. Ale jak je postupně zaostřováno na protagonistu Josefa, tento rozpačitý úvod plynule přechází ve slušně zvládnuté drama. Když trochu zatnete zoubky, snad se smíříte i s otřesnou Siposovou. Naopak bezchybná je kreace Karla Rodena, takovou roli si zasloužil. Rozhodně potěší některé „malé“ momenty (např. opět můj oblíbený motiv zadnice). Můj výsledný dojem je rozhodně pozitivní, o něco lepší než v případě Rovenského verze z roku 1937, ale bohužel stejně musím přiznat, že jsem přimhouřila obě oči. Třeba se za dalších 70 let sejde o něco lepší ensemble, vyškrtne se Františka a vznikne dokonalý film. PS: Tak jsem si dodatečně přečetla předlohu a ajaj. Film má štěstí, že jsem ho viděla dřív. Jak se znám, teď bych těžko snášela, jak příběh a zásadní motivy zdeformoval. Někdy je to užitečná redukce děje, to beru. Ale úsměvné je, jak to, co jsou v knize klepy k pozvracení („za čtyrák písnička“), si scénář bere za vlastní. Dál má Kopta rozhodně plastičtější postavy a méně efektní (opravdu žádný western), zato jímavější konec. A Doušová je docela normální pani, tak nechápu proč z ní Rovenský tehdy udělal rozklepané hovádko a Renč teď takovou femme fatale. Takže pokud si chcete film užít, doporučuji rozhodně vidět před četbou. Pokud už jste četli, tak spánembohem no.(25.11.2008)
-
ChewieDC
Nebýt Rodena, není v tom filmu vůbec nic. Renč si myslí, že je mnohem lepší režisér, než ve skutečnosti je... strašné postsynchrony, agresivní střih (za první flashbacky mi bylo až stydno), nehodící se hudba.(17.12.2008)
-
paascha
Půlku filmu dělá Roden a druhou to bílé studené světlo a nekonečně mrazivá zima(14.2.2010)
-
Arbiter
Vizuálně hezká koncentrace deprese a nudy, prokládaná dvouminotovými úseky soulože. Nic se neděje, je to fakt divný a všichni jsou tak nějak svině. Bomba.(12.9.2010)
-
Rosomak
Hlídač přesně vystihuje současný stav českého filmu. A ten je v tom, že to vůbec nevypadá filmově, ale spíš jako dražší pilot k nějakému seriálu. Herci přehrávají jak v telenovelách a nejednou to připomene nejmenované seriály české produkce, které se natáčí na první dobrou. Jejich dialogy jim nevěříte a navíc vás škádlí strašně vysvětlující Hlídačovi vnitřní hlasy. Doslovnost zde ale nezůstává jen v dialozích, které ještě šustí papírem, ale přelévá se i do obrazové složky. To abyste, až půjde film do televize, mohli u toho v klidu žehlit a nic vám neuniklo... Předpokládám, že film byl asi i dost razantně sestříhaný aby se vešel do stopáže, protože jinak si nedokážu vysvětlit tu strašnou přímočarost vyprávění. Hudební podkres je nezajímavý, ale ušel by, kdyby ho Renč mermomocí necpal pod každou scénu. Vtipně působí válečné scény, které v kontextu zahraničních filmů nemají absolutně co nabídnout (proč se o to vůbec s tak malým rozpočtem snažit? - šlo se tomu docela snadno vyhnout). Hlídač č.47 je prostě průšvih. Na televizní film průměr (k tomu má také nejblíže), na film uváděný v kinech strašný podprůměr. Možnosti velkého plátna to totiž nedokáže vůbec využít...(25.11.2008)
-
hippyman
je to především podmanivá hudba a skvělé herecké výkony, které dominují celému tragickému dramatu... příběh je celkém prostý a opět se potvrzuje, že v jednoduchosti je krása... a po skončení jsem zůstal sedět, oči vykulené, cesta z kina byla mlčenlivá a ještě teď jsem prostě PAF... mně tam prostě nic nechybělo ani nepřebývalo, renč se tedy u mě dost vytáhl... a pár lvíčků hlídač určitě pobere. 90%(6.12.2008)
-
Legas
Rodena i s jeho postavou bych jako režisér nechal zastřelit v prvním flashbacku, ale kdybych se měl s panem Renčem jako spolurežisérem dohodnout, jaké postavě se věnovat nadále, asi bych musel roztrhat scénář a napsat úplně nové postavy a film kompletně přeobsadit. Ta zasněžená opuštěná vesnička s vláčky by mohla zůstat. A aby to ještě všechno dobře fungovalo, tak bych možná nevyhodil z práce skladatele hudby, ale film bych mu dopředu promítnul a pro jistotu mu raději vysvětlil, o čem je a jakou by měl mít atmosféru, aby se do ní svoji plagiátorskou hudbou alespoň mohl náladově trefit.(10.5.2009)
-
M.E.J.L.A.
Promarněná šance. Renč svůj ambiciózní film potápí otravnou doslovností (nadužívání voiceoverů, flashbacky...) a místy naprosto nevhodně zvolenou hudbou. Snímek zachraňuje pouze stabilně výborný Roden a docela slušná evokace přelomu desátých a dvacátých let 20. století. 2 1/2(16.12.2008)
-
Ruut
Docela smutný pohled. Filip Renč určitě měl kdysi talent na točení kvalitních žánrových filmů. Jenže ho rozmělnil v etrádách, reklamách a muzikálech. Určitě ví co na diváka platí, ale taky si je vědom že většinový divák odkojený televizí chce přímočarý a jednoduchoučký příběh. Hlídač 47 Douša je plný polopatického převypravování a velmi, ale opravdu velmi pozvolně se plouží do nepřekvapivého finále. Skvělý je Roden a výprava, to ostatní stojí za pendrek. 50%(28.11.2008)
-
liborek_
Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr...(11.12.2008)
-
D.Moore
Karel Roden - dobrý. Vladimír Dlouhý - dobrý. Václav Jiráček - otřesný. Lucia Siposová - dobrá jen na pohled. Kamera - krásná. Hudba - obstojná. Režie - tradiční Renč, čili nepříliš zajímavá slabota. Tenhle film si dovedu představit ve 20.00 v neděli na ČT1, zkrácený na hodinu a půl, popřípadě dvojdílný. Do kina se nehodil. Dvě a kousek.(28.8.2009)
-
Chlupis
Ne, přesně takhle by zkrátka české filmy vypadat NEměli. Renč nedokáže vést ani jednoho z herců k jakémukoliv hereckému výkonu - výjimkou je pouze Karel Roden, u něhož jeho (nad)průměrný výkon není způsoben Renčovým umem, nýbrž právě Rodenovou nepopiratelnou profesionalitou. Přesto se může snažit jak chce, ale sám prostě celý film utáhnout nemůže. Když se totiž po place pohybuje (a dokonce hraje jednu z hlavních rolí) Václav Jiráček, film by nebyla schopna vyzdvihnout žádná sebelíp hrající osobnost. Jiráček se totiž jeví, jakoby stál před kamerou poprvé a pojem herectví znal pouze z hovorové mluvy - nebo že má zkušenosti pouze z divadla. Stejně na mne působily dialogy, divadelně. S tímhle ať dramaturgové táhnou pryč z kinosálů i televizních obrazovak, rovnou na prkna! Vážně jsem byl tak naivní, že jsem od filmu, který byl natočen za 36 dní a měl rozpočet 30 milionů čekal něco víc? Ano, čekal - určitě bych totiž neřekl, že Hlídač bude mít jeden hudební motiv, který bude nasekán do prakticky 40% filmu (ve zbylých 60% je buďto jakési hučení [značící Doušovu hluchotu], nebo naprosté ticho doprovázené už zmíněnými divadelními dialogy) - mnohdy také umístěn do naprosto odlišných scén. Renč se neřídí vůbec žádnými pravidly - v případě voiceoveru je to navíc k vzteku. Nejenom, že zřejmě pozapoměl, že "vnitřním hlasem" by měla disponovat pouze jedna postava (a to hlavní), ale použít ho v polovině snímku, navíc kvůli tomu, že nemá v rukávu žádný jiný způsob, jak vyjádřit Doušovo rozhudnutí nadále dělat hluchého je opravdu na zabití. Za zmínku stojí až posledních 20 minut, ve kterých se alespoň NĚCO děje (navíc jsou technicky o třídu výš, než celý film), herecky je to už značně lepší (dialogy přesto stále stejné) a s hudbou se zde pracuje aspoň trochu "chytře". Hlídač č. 47 není čistě debilní film, nemůžu se na něj ale dívat s vědomím, jak výborný příběh to mohl být, když navíc těžil s tak neuvěřitelně silné předlohy a námětu vůbec. 40% PS: Je normální, aby se Doušova milující žena druhý den po příjezdu vyspala s jiným (a to s ještě znatelně duševně slabším) mužem?(28.11.2008)
-
Deimos
TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 6/10/// +velmi dobře zahráno, výrazná atmosféra, dobrá hudba, dramatický závěr -všelijaké a hodně časté flashbacky zbytečně děj kouskují, pozvolné tempo vyprávění, v moha směrech hodně zvláštní postavy a jejich chování/// Od Hlídače jsem čekal cosi jiného (původní film jsem neviděl). Je to sice zajímavá sonda do období počátku 20. století, ale nosný příběh se mohl odehrávat téměř v kterékoliv době a prostředí, exteriéry mohli být klidně využity pro jiný příběh. Rovněž zhruba první polovina filmu se potácí odnikud nikam. Později hluchota hlavní postavy si získala moji pozornost, ale podle mě nebyla patřičně využita. Film nakonec zachraňuje vzrůstající napětí, které vás dokáže snad i na jistý čas pohltit./// Celkem 61%///(3.3.2011)
-
boshke
Nemůžu se ubránit dojmu, že s tak dobrou předlohou šlo naložit výrazně lépe. Nejvíce mne iritovala ta přílišná polopatičnost na každém kroku, zejména když Douša zjistí, že ohluchl. Nestačí pouze záběr na mluvícího Ferdu, kdy Douša neslyší vůbec nic. Pro ty natvrdlejší Roden několikrát zoufale zakřičí "nic neslyším" a zběsile tluče kovovou tyčí o kolej. A pro úplné vylízance ještě jeden záběr na (ne)mluvící Aničku a pár posledních "nic neslyším". A takto je to, díky Bohu že alespoň v menší míře, po celý film. Filmu dominují Roden s Dlouhým (ve své typické roli intrikána na pozadí), krásné scenérie a příjemný klavír, který se však časem stane otravným, neb se neustále opakuje v jednom či dvou motivech. Suma sumárum - škoda, že Hlídače takhle zfušovali, mohlo to být mnohem lepší... 70%(18.9.2010)
-
bassator
44th KVIFF 2009 - 80%(4.2.2009)
-
HoneyBunny
Příjemné překvapení. Ačkoli Renč nenabízí bůhvíjak režisérsky vyspělý film (copak neví, že voice-over by měl patřit vždy jen hlavní postavě? Copak neslyšel strojenost projevu Siposové a Jiráčka?), osvěžující je hlavně dramatický scénář, který se (stejně jako Roden) nepokouší o humorné odlehčení, typický to neduh českých filmů. Příběh je sice jednoduchý, ale osvěžující právě tou starosvětskostí - divák přímo cítí feeling Československa dvacátých let. A Roden si za nesměšně chlapskou a hlubokou postavu válečného veterána zaslouží minimálně nominaci na Českého lva. Zajímavost: Film už byl natočený jednou - ve třicátých letech, ve scénáři Otakara Vávry, který moc stál i o režii. Tenkrát ale ještě jeho jméno nemělo zvuk...(27.11.2008)
