V křesle režiséra

Rastrem nezávislého filmu odlehčené sociální drama o odvrácené tváři Hollywoodu a posedlosti filmem v zemi s velmi neutěšeným sociálním systémem. Mně dosud neznámý a obecně dosti nevýrazný režisér Michael Schroeder natočil překvapivě kompaktní film o tak odtažitých věcech a hodně nenásilně se mu podařilo spojit nejen Hollywood s domovy důchodců, ale i transgeneračně konstatovat, že západní civilizace neguje své základní hodnoty. Musím popravdě přiznat, že (dle komentářů nejen mně) hodně rušilo používání experimentálních výrazových prostředků (občasné rozjíždění obrazu, prolínání záběrů a dynamika střihu), které si tvůrci vypůjčili snad z videoklipů, ale ve stylizovaném a spíše komorním dramatu mi scházelo jejich umělecké opodstatnění, přišlo mi to příliš samoúčelné. Jinak je tomu ale s hereckým potenciálem jednotlivých, dosud spíše neznámých herců, z nichž jednoznačně vyčnívá herecký um nestora americké kinematografie Christophera Plummera. Jeho přeměna z zahořklého notorika v entuziastického tvůrce na odpočinku byla skvostná. Tím, jak skutečný muž v křesle režiséra zabalil sociální kritiku do vícevrstevnatého příběhu začínajícího a končícího filmaře, ponechává ve svém filmu všechny podstatné ingredience. Film o filmu, který nevyhrál, ale právě proto má svou cenu... (25.07.2011)

Budeš-li mě nutit, abych dal dobré hodnocení tak, že ve mě vyvoláš pocit: "V opačném případě nemám dobré srdce," na truc se ti pomstím, milý filme. Mám snad věřit v zápal mladého, citlivého výtržníka pro problémy odložených starců? V jeho procházení fiktivními krizemi jen proto, že ve filmu krize musí být? Jsi tak naivní? A co teprve ty podivné kamerové hrátky, rozjíždění obrazu, sekvence rychlých střihů. Ty slouží čemu? Atmosféře, která mi má sdělit, že se film točí kolem filmování? Nebo je to manýra tvého stvořitele, který ať se raději již v křesle režiséra neobjeví? Mačkej si slzy z jiných. Silné **. (08.12.2009)

Pekný film plný sentimentu na čele s výborným Plummerom, z prostredia, na ktoré sa často zabúda. Potešili najmä odkazy na staré filmy, niektoré hlášky. Výtky môžno nasmerovať ku kamere a emocionálne sileným dialógom a tak trochu k naivným vyústeniam, ale všetko sa dá odpustiť. Priemerný film na vážne témy, ktorý odľahčí tam, kde môže, aby nebolo príliž ťažko. (22.04.2014)

Mistrný koncert Christophera PLUMMERA, který nám předvádí, jak krutý je sen všech umělců HOLLYWOOD pro umělce, kteří zestárnou. Jedná se hlavně o umělce typu :kameramani, osvětlovači, scriptky, kostýmeři atd., tedy ti, kteří v zákulisí pomáhají hercům a režisérům k dokonalosti vytvořit umělecké filmové dílo. Jedná se o citlivý komorní film, téměř baladického ražení, kdy si člověk položí otázku : " Když zestárnou, tak takhle žiji ? Je to vůbec možné ?" Je to obžaloba lidské lhostejnosti a bezcitnosti k lidem, kteří toho za svého života tolik udělali pro společnost, pro kasy magnátů a pro tučná konta herců. Vynikající film ! Díky pane Michaeli SCHROEDERE, ŽE JSTE SE DO TOHO NEBÁL JÍT. ( Film má mnoha ocenění.) (29.03.2010)

Celý snímek se tváří spíše jako veřejná obžaloba sociální péče v zemi za velikou louží. Skutečný příběh, ten o kterém se zmiňuje výše uvedený obsah filmu, totiž příběh dospívajícího Camerona a starého Flashe, působí spíše jakoby podružný. Vypadá to, jakoby měl tvůrce scénáře potřebu ukázat světu tu těžkost žití bezmocných a opuštěných starých lidí v amerických starobincích. Jako by chtěl ukázat prstem a říct: "Ameriko, ty vyspělá země, o mladé, ctižádostivé, pracovité a plné síly se postarat umíš a chceš, ale když oni zestárnou, už je nezajímáš". Tuto myšlenku snad nedokáže vyjádřit ve filmu lépe nikdo jiný, než právě stárnoucí herecká osobnost jako je Christopher Plummer. Ten příběh Camerona a Flashe však není až tak podružný. Nabízí odpověď na otázku, zda je možné žít dvěma generacím vedle sebe takovým způsobem, aby i staří mohli žít ještě život, který "stojí za to". Říká totiž, že dospívající i staří lidé si mají co říct i dát, i když je mezi nimi velký věkový rozdíl. Můžou si navzájem pomoci. Staří můžou mladým předávat zkušenosti a mladí můžou starým "nalít novou krev do žil" a s ní i chuť do dalšího života. Stáří by nemělo znamenat opuštěný, zklamaný, zhrzený či podivínský způsob jakéhosi dožívání a čekání na smrt ve starobinci, kde na vás personál nemá čas. I starý člověk vnímá, má cit, směje se nebo pláče. Stáří je ale taky jistým "zpětným" obrazem našeho života. Jakýmsi vyúčtováním. Stáří nám to zrcadlo dokáže opravdu nastavit tak krutě, že pak zpět procházíme vlastní život a přemýšlíme, zda jsme jej prožili nesobecky s vlídným jednáním či bezohledně ke svému okolí i k vlastní rodině. Vše špatné i dobré v našem životě vykonáno se nám jednou ve stáří pak vrátí. To si pište, .... platí to naprosto pro všechny. :-) K technickému provedení filmu mám výhrady (nevhodné rušivé akční střihy v nekonečném množství), z toho důvodu hodnotím pouze třemi hvězdami byť myšlenka zaslouží více. Citově vydírající mi to však nepřipadá. A na závěr poznámka: jako komedii bych to v žádném případě neoznačoval. (04.03.2010)