• erased
    *****

    Aneb jak by vypadal Yes, Minister po dvaceti letech. Námět neschopných politiků jako loutek v rukou těch několika vyvolených tahačů nitek asi neomrzí nikdy. Když je pak klasický recept okořeněný salvou kreativních nadávek a skvělého Humpyho nahradí snad ještě lepší Malcolm Tucker, je na nový kult zaděláno. Ty reakce, které budí i pouhé zmínění jeho jména v budovách vlády jsou něco, co se prostě musí vidět. Ale byla by škoda, kdyby to bylo jenom kvůli němu, i ostatní postavy totiž mají stále co nabízet. Hugh z prvních dvou sérií je tragická postavička do takové míry, že se ho snad nedá nemilovat, Nicola z dalších dvou se zase naopak nedá než nenávidět. A spolu s týmy, který za nimi a za opozicí stojí, tvoří bezkonkurenční nadávací mašinu. Přičinění poradce přes nadávky (swearing consultant) u psaní scénáře se na kvalitě těch samotných smrští "eF star star CUNT!" výtvorů podepisuje a nevím o žádném filmu ani seriálu, který by právě v jejich provedení měl konkurenci. Ukončení seriálu je tak neskutečná škoda, ale celá poslední řada je tak 'jiná' a zároveň zábavná, že by se na ni snad ani kvalitou navazovat nedalo.(31.8.2013)

  • LiVentura
    ***

    Snad dozněv úspěšných komediálních skupin z britských ostrovů..?!!(26.9.2008)

  • flyboyeda
    ****

    Hodne ultimatni zabava :)(30.12.2013)

  • Thomick
    ****

    Můžu hodnotit pouze Abbotovu éru, čili první dvě (mini)série, a přes počáteční rozpaky nakonec konstatuju solidní míru spokojenosti. Musim přiznat, že mě - celýho zhýčkanýho brilantně pointovanýma mono- či dialogama z Yes, Minister - tahle brutální smršť nadávek a koncentrovanýho chaosu opravdu nemálo zaskočila ... nicméně svuj velkej přínos Thick of It má. Jde ještě hlouběji a zároveň trochu jinačim směrem. Přestože se točí kolem jednoho z ministerstev a míhá se i kolem samotnýho č. 10, vyobrazuje v první řadě "mravenční práci" dělníků v pozadí (což je přirozeně eufemismus, jde přece o sitcom). Zároveň jak svou hloupou, tak svou manipulativní verzi karikatury Iannucci s Armstrongem uchopili docela jinak než tvůrci kultu Jim Hackera, respektive Sira Humphreyho: zde si Hugh Abbot vesměs uvědomuje, že ví prd, a na nic moc si (na rozdíl od Hackera) nehraje; zatimco jej nepeskuje tak chladnej, vychytralej a vždy nad věcí "jakože nadřízenej", nýbrž obyčejnej hulvát bez čitelný strategie. Teprve následný maskování Abbotovy hlouposti, potažmo Tuckerovy mocenský kličky, už na Yes, Minister nápadně odkazujou; jinak toho ale opravdu moc neni. Co mi zde fatálně scházelo - a chvályhodně zvolený zaměření na mediální obraz politika, na PR, by to jedině vhodně doplňovalo - byla předevšim relativní ignorace soukromí hlavních postav, o kterym se tak maximálně tlachá. Přitom známý Hackerovy diskuze s manželkou v Yes, Minister představovaly příjemný osvěžení, rozptyl a zároveň tak tamější satiru dělaly poněkud plastičtější. --- Každopádně přes, nebo spíš právě pro tolik odlišnou formu se nakonec nemůžu rozhodnout, co je nadčasovější - jestli Yes, Minister, nebo Thick of It. Osobně nicméně preferuju rezervovanější, diplomatičtější přístup. Ale je mi jasný, co by mi na tohle famózní neruda Peter Capaldi odvětil ... En em ef pí - not my fucking problem!(3.1.2014)

  • GeusX
    ***

    Poté, co jsem překousl tu roztřesenou kameru, pěkně jsem se bavil. "Vydáme vlastní verzi prohlášení." "Budeme tvrdit, že jsme to řekli, ale novináři to jen neslyšeli." >70%(7.9.2013)

  • - Bohatý slovník Malcolma Tuckera (Peter Capaldi) si občas propůjčí samotní politici. Nejvýraznějším případem je neologismus Omnishambles, který lídr britské opozice Ed Miliband použil při kritice rozpočtu na rok 2012. Později byl použit i novináři při kritice Mitta Romneyho, kdy jeho počínání označili za Romneyshambles. (Splasher)

  • - Dle Iannucciho byla část dialogů improvizovaná. Herci nebyli limitováni snímáním kamer a měli dovoleno vycházet ze záběru při dialozích. (Splasher)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace