Sedm životů

Už ani Štěstí na dosah mě nedokázalo zaujmout, i když tohle mělo tu sílu příběhu, že jsem se na to podívat i chtěl, jenže nakonec mě to docela mrzelo. Will Smith totiž pro mě byl herec, který kde se objevil, tam zazářil, jenže já si nemůžu pomoct, v komediích a ani dramatech to není on. Sice začínal ve Fresh Princovi, který je černoušskou zábavou nabytý od začátku do konce, ale v těch komorních dramatech není tak dobrý herec, jak ho znám. Už ani štěstí na dosah nebo Hitch mě nedokázal natolik zaujmout a ačkoliv tenhle příběh měl něco do sebe, doufal jsem, že se protrhne smůla, se kterou se mi Will Smith jeví v takto podobně laděných filmech. Sedm životů je popravdě docela průměrné drama, od kterého jsem očekával hodně a nakonec jsem dostal čistou várku stereotypu, který se z Hollywoodu na mě valí poslední dobou častěji a častěji. Radši bych toho ranaře viděl v nějakém parádním thrilleru, kam on patří, nebo nějaké příjemné sci-fi komedii, do takovýchto filmů mi on prostě nesedí, ačkoliv je to sebelepší herec, tak nesedí. Nic proti němu, mám ho hodně rád, ale tohle prostě nejsou role pro něj. Krom toho tenhle film není nic extra, i když na první pohled vypadá, nakonec z něj vypadne film, který má emocí přehršel, hlavně tedy z těch sedmi vyhasínajících životů, takže na city zahraje až se z nich bude kouřit, jenže nakonec to stejnak nebude mít tak mocné grády a dopadne to tak jako vždycky, tak co. (19.01.2009)

Tento film ve vás již po několika minutách začne vyvolávat řadu otázek. Kdo je Ben, proč vybraným jedincům pomáhá nebo jaké jsou jeho skutečné úmysly. Po sérii několika flashbacků vám již začne svítat, o co tu kráčí. Problém však je, že se film dále táhne skoro dvě hodiny, než se konečně dostane k plánovanému cíli. Z traileru jsem navíc nabyl chybného dojmu, že se bude jednat o trochu mysteriózní snímek, ale nakonec se z toho vyklubalo depresivní (romantické) drama s výborným Smithem, který hraje slušně na city. Film nás trochu poučí o životě, ukáže nám, že ještě stále existuje dobro v lidech a nakonec se dozvíme, jak vypadá pravé sebeobětování. Seven Pounds ve mě vyvolal akorát rozvleklost, místy nudu a kupodivu i obyčejnost. Což je hlavní chyba tohoto snímku, měl jistě působit epicky, dojemně a čistě. Nakonec jsem si alespoň mohl odnést poučení - nevolej když řídíš. Naštěstí pro mě, autem nejezdím… (6/10) (14.01.2009)

Prvú polovicu ten film nemá šťavu, je nudný a hollywoodsky presladený (čo mi nie vždy prekáža), nasiaknutý divnými dialógmi, úpenlivými plačlivými pohľadmi a priam smiešnym herectvom Smithovým, ktorému som jeho dobrotivú polohu neverila ani minútu (chcelo to charizmatickejšieho herca a menej cukru v scenári), snáď len v ľúbostnej sekvencii si ma na pár minút pritiahol na svoju stranu :). Druhá polovica je síce tiež hollywoodsky presladená, no už sa v nej ako tak vykrištalizuje dej a spolu s Rosario Dawson je film uvedený na ,,správnu" americkú úroveň, plnú predvídateľných sladkých a romantických dialógov. Vo výsledku to nie je zlý film, vyčítam mu len to, že tvorcovia ždímajú ľudské emócie všade, kde by mali viať prirodzeným spôsobom. To je, bohužiaľ, hendikep väčšiny súčasných umelých filmov (The Blind Side, Zkus mě rozesmát,...) (17.08.2011)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)

O co v tomhle filmu jde, se dá celkem lehce vypozorovat hned od začátku a různý příběhový maskovací fígle nejsou moc neprůhledný, ale je to natolik dobře natočený, že mi to vůbec nevadilo a síle průběhu filmu tu ani trochu neubírá a ani mi to nepřišlo zdlouhavý. Mimoto, z Willarda Smithe se pomalu ale jistě stává velice kvalitní charakterní herec, což tady předvádí v plný parádě a nebýt Rosario Dawson, tak by to byla téměř one-man-show, Will je tady jednim slovem prostě skvělej (27.12.2008)