Sedm životů

O co v tomhle filmu jde, se dá celkem lehce vypozorovat hned od začátku a různý příběhový maskovací fígle nejsou moc neprůhledný, ale je to natolik dobře natočený, že mi to vůbec nevadilo a síle průběhu filmu tu ani trochu neubírá a ani mi to nepřišlo zdlouhavý. Mimoto, z Willarda Smithe se pomalu ale jistě stává velice kvalitní charakterní herec, což tady předvádí v plný parádě a nebýt Rosario Dawson, tak by to byla téměř one-man-show, Will je tady jednim slovem prostě skvělej (27.12.2008)

Posledných cca 30 minút filmu stálo za to. To, čo však bolo predtým, mohlo byť zaujímavé, nebyť zdĺhavých a nudných scén, ktoré len zbytočne naťahovali minutáž. Prepracovaný bola akurát jeden jediný vzťah, pričom by nebolo na škodu trochu sa pohrať napríklad aj s Ezrovým osudom, či pridať tam ešte niekoho viac na rozpracovanie. Hudba pomalá, zapadajúca do pochmúrnej a smutnej atmosféry filmu. (11.08.2009)

..potřebuji sanitku! Co se stalo? Byla tu spáchána sebevražda! Kdo je obětí? Já!…. PROČ? ,,Je v mé moci změnit okolnosti!“ Kdo je Ben Thomas? Odkud se sakra vzal? Prvních 30 minut samé otázky a žádné odpovědi. Pak sleduji W.Smitha jako dojemného průvodce štěstím a neštěstím druhých v příběhu plného lásky, viny a vykoupení. Film o ,,muži, který by se rozdal“ bude možná sympatičtější těm starším, než těm, kteří očekávají, že se na scéně objeví kpt. Steven Hiller. A taky těm, kteří se nebojí utratit za kapesníky více než je zdrávo. Aby mne někdo 70 minut záměrně citově vydíral jsem asi ještě nezažil (zajímalo by mne, jak to vypadá v kině :-) ). Velice smutný film pro lidskou duši, kterou se režisér G.Muccino nesnaží vyléčit, ale nahlodat. A tím mi to za Štěstí na dosah vrátil i s úrokama! (19.03.2009)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)

Will Smith se opět snaží o Oscara a i když ho nejspíš opět nedostane, tak se stejně nemá za co stydět. Podruhé se spojil s Muccinoim, který zase hraje hodně na city, stejně jako v jejich předešlé spolupráci. Narozdíl ale od Štěstí na dosah, kde mi tato snaha byla místy až protivná, jsem mu to tady žral od začátku do konce. Chápu, že na někoho to může být až příliš laciné a může v tom vidět největší problém snimku. Pro mě to byl ale hned po Willově výkonu největší klad a sežral jsem to Muccinoimu i s navijákem. Jediný co mi zde trochu vadilo byl příběh. Ten byl sám o sobě dobrý, jenže to bylo celé vystavěno na tom, že divák neměl tušit proč a jak Will těm lidem vlastně pomáhá. Problém je, že já na to přišel asi tak po půl hodin a to se nepovažuji za nejvnímavějšího diváka. Na druhou stranu jsem si aspoň mohl lépe užít bezchybný výkon Willa Smithe, kterému sekunduje velmi dobrá Rosaria Dawson. Jenom ten Woody Harelson by si zasloužil mnohem více prostoru. Tenhle doják mě prostě dojmul a potěšil zároveň a ať si řiká kdo chce co chce, pro mě to je jeden z filmových vrcholů roku 2008. (27.12.2008)