Bibliotheque Pascal

Typicky balkánská jízda, ne nepodobná jiným maďarským filmům z nedávné doby, přičemž je o něco podivnější, než Revizoři, ale zase ne tak úchylná, jako Taxidermia. Zdaleka nejvíce se nápadně podobá Kusturicově filmu Dům k pověšení, který byl v některých ohledech méně bizarní, ale rozhodně drsnější. Maďarský režisér Szabolcs Hajdu se v Bibliotheque Pascal dle svých vlastních slov inspiroval nejrůznějšími skutečnými příběhy, které vyslechl, přičemž v tomto ohledu je Kusturica realitě trochu blíž (k natáčení ho přivedl článek v novinách), ale na tom vlastně vůbec nesejde. (25.09.2010)

Nenápadný film, který si rozhodně zaslouží vyšší hodnocení, proto nakonec ta čtyřka. Hlavně za konec, za literární kroužky, tak trošku v latexovém hávu. To jsem fakt valil oči, jako tenisáky, co jsou někteří jedinci ještě schopní na tomhle poli vymyslet a nakonec jsem zjistil, že jsem (díky bohu) snad úplně normální a na podobné choutky si raději nechám zajít chuť. (02.07.2015)

Jak vyrobit best of art films? Začneme sociálním dramatem, přidáme trochu magického realismu, zinscenujeme divné scény jako od Lynche, přidáme sen inspirovaný Švankmajerem a nakonec to celé zaplácneme pseudointelektuální úchylárnou. Jenže když vidím v jedné scéně čerstvě vysvobozené sexuální otroky a kapelu vedenou mrtvým kapelníkem, vůbec mi nepřipadá, že jde o postavy z jednoho a toho samého filmu. Až budou příště pejsek s kočičkou zase natáčet film, nejspíš si výsledek nechám ujít. (08.06.2015)

Konečně jsem se po dlouhé době dostal zase k nějakému tomu filmu z Východní Evropy. Rumunsko se mi ve filmech hrozně líbí a musím říct, že tohle je mezi evropskými filmy opravdový klenot. Minimálně klenot v psychadeličnosti, protože na pomezí reality se vypráví neuvěřitelně fantaskní příběh a já jsem na necelé dvě hodiny byl jeho součástí. Zlé lidské vlastnosti se mísí s těmi horšími a s tím minimem dobrých. Pořád je to ale všecko takové zvláštně milé a není to vysloveně zlé, jak by některé scény mohly být. Každopádně tři hvězdy jsou podle mě akorát. Nevěděl jsem, co si o filmu na konci myslet, ale zase je pravda, že celých 105 minut mě držel, jako přikovaného. (29.08.2012)

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)