poster

Orphan

  • Česko

    Sirotek

  • USA

    Orphan

  • Německo

    Orphan - Das Waisenkind

  • Slovensko

    Sirota

Drama / Horor / Mysteriózní / Thriller

USA / Kanada / Německo, 2009, 118 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Zíza
    ***

    Poměrně dobrý thriller s vygradovanou atmosférou – pomalu vidíte, jak stoupá tíživý pocit, temná atmosféra a beznaděj. Nejvíce mě film ovšem bavil zhruba od té doby, kdy se dva zoufalí rodiče setkávají s Esther, do chvíle, kdy toto zlatíčko dostává facku v nemocnici. Mimo to mě to vlastně nebavilo; ano, závěrečná „bitka“ mi byla úplně putna. Každopádně hodnotím kladně, protože určitou atmosféru to má. Nic nadpřirozeného ovšem nečekejte, jen pořádnou vyšinutost.(15.4.2016)

  • kiddo
    ****

    Asi fakt něco bude na tom, že náladu a tendence ve společnosti nejlépe odrážejí horory. Kdyby na současném Západě právě nekulminovala infantilní posedlost dětmi ústící v uctívání a módnost mateřství a přehnaně liberální výchovu, plodící následně armádu nebezpečných monster, asi by teď nevznikal jeden horor s dětskými záporáky za druhým. Za zvážení stojí i to, že ani jeden ze zdejších rodičů není psychicky vyrovnaný a v dětech spatřuje pouhý objekt, který mu má jaksi sám od sebe svou přítomností pomoci zlepšit život a najít duševní rovnováhu. Pravá kontroverze nespočívá ve zcela nepřítomné démonizaci adopcí (zase nebuďme příliš korektní, milovat zpočátku nevlastní dítě stejně jako vlastní prostě je problém, na výsledek nehledě. To není kontroverzní názor, to je neutrální fakt.), ale ve výsměchu současnému postoji k dětem (krásné vystřízlivění nabízí zcela reálný úvodní sen o porodu). A já bych nad tím i nekriticky vrněla blahem, kdyby se ke mně tohle sdělení nedostávalo kvůli drhnoucí motivaci v podstatě náhodou. Sirota je rozvláčná, na jednu stranu obsahuje příliš nepotřebných epizodek a motivů, které mají odůvodnit chování postavy (mrtvé dítě, alkoholismus, nehoda na rybníce, nevěrný muž – jedno z toho by ke stejnému efektu stačilo bohatě), zároveň si tvůrci jakoukoli motivaci pro chování devítileté Emmanuelle Seigner (jen tu podobu a přízvuk popírejte) schovávali kvůli „šokujícímu závěru“, takže jen podpořili stereotyp nemotivované dětské zrůdy a z konce udělali lacinou chechtačku. (SPOILER na závěr, který si prostě neodpustím: to, že Esther řeší svou sexuální frustraci danou svým postižením – i když i jiné cesty by se jistě najít daly - tím, že spoléhá na fenomén zneužívání dětí jejich adoptivními rodiči a že jí tento předpoklad ne a ne vyjít, je bez přehánění téma, nad kterým se správný cynik potrhá smíchy. Udělat hlavní postavou „dítě“, které si jen zoufale potřebuje zašukat, to tedy klobouk dolů).(13.10.2009)

  • tron
    **

    „Hovorili ste, že s ňou nie sú problémy...“ – „Nie sú. Problémy majú ľudia okolo nej.“ Zo začiatku som sa nechal s chuťou unášať príjemne pomalým tempom, atmosférou rozčľapkanej zimy, sústredenými hereckými výkonmi (mám rád Petra Sarsgaarda), klavírom a psychologickým príbehom o poničených rodičoch a ich adoptovaných deťoch. Bohužiaľ, scenár sa čoskoro nečakane zvrtol (SPOILER v „Columbovi“ sme tiež poznali identitu vraha od začiatku, ale tam to fungovalo SPOILER) a postavy začali jednať ako stovky iných postáv v stovkách iných psychologických hororoch. Tvorcovia ma chytili až ku koncu, keď Karel Roden povedal do telefónu vec, ktorá na mňa mrazivo zapôsobila a povedal som si „fuj, teraz by som určite nechcel byť v koži hrdinov“ (tento zvrat mi pripomenul pamätnú vetu Dr. Housea SPOILER „Milí rodičia, vaša dcéra má gule.“ SPOILER). Ale to už bolo po dvoch útrpných hodinách neskoro. Na to, že produkovali Susan Downeyová, Joel Silver, Robert Zemeckis a Leonardo DiCaprio, slabé.(31.12.2010)

  • Subjektiv
    *

    Jistě by bylo hezké si představit, že scénárista má mimořádný vhled do problematiky adopcí či vyniká mimořádnou empatií. Já osobně jsem přesvědčen, že se objednal na konzultaci k psychologovi přes adopce a vykydal každou jeho poznámku do scénáře. Možná ale i přečetl nějaký ten článek. Že mu chybí empatie dokazuje absurdním chováním postav, které směřuje jen a pouze k tomu, aby se mohlo stupňovat násilí, nanášet otázky na postavu Esther a pak na ty otázky dávat děsivé odpovědi. Rodiče, kteří mají být dva mimořádně inteligentní lidé, nejsou schopni si dát dohromady dvě a dvě. SPOILERY. Neptají se po motivu první vraždy, nespojují si události do celku, neprovedou jediné rozumné opatření, nezajímá je, že někde venku běhá brutální vrah, který třebas ani není Esther. Děti dokonale umí zahrát pohodové, milující sourozenečky, Esther dokonale skrývá svou krutou povahu, aby jí dala průchod v pro ni nevhodných okamžicích. Její minulost je nekonzistentní. Esther přes podezření nikdo nehlídá. Nikdo se nesnaží účinně omezit její pohyb. Nikdo před ní neutíká. Kdepak, všechno musí směřovat k povinné závěrečné konfrontaci. Bydlení v jakémsi zapadáku na vršku je další nezbytnost. Uf, ušetřte mě. Silná *.(15.12.2009)

  • Gilmour93
    ***

    „I´m not your fucking Mommy!“ Co se týká budování napětí, povstal Collet-Serra z roztaveného parafínu, ale mě prostě iritují filmy, v nichž si postavy z možných rozhodnutí vybírají za účelem dějového konstruktu zásadně ty nejhorší.. A mimochodem, kdyby si vzali jezevčíka z útulku, nic z toho by se nestalo..(27.1.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace