Pan Nikdo

Každou životnou voľbou, vedomou, či nevedomou, je náš život menený a rozdeľovaný do nekonečne spletitej pavučiny, v ktorej sú jednotlivé životné línie navzájom poprepletané. A či si vyberieme tak alebo onak, či spravíme jedno, druhé alebo x-té rozhodnutie, vždy to bude život ktorý žijeme a tak je potrebné prežiť ho naplno a nezamýšľať sa nad otázkami typu: čo by bolo keby...som sa vtedy rozhodol inak, keby som stihol ten vlak a podobne. Tieto predstavy sú predmetom nekonečného fantazírovania, ktoré sa snažil režisér zachytiť a vo svojej podstate sa mu to nádherne podarilo. Jedinečnosť príbehu a unikátnosť spracovania je tak dominantná, že kopírovanie v akomkoľvek inom filme by určite dopadlo veľkým fiaskom, pretože bolo od začiatku jasné, že Jaco van Dormael presne vie, čo chce povedať a vyjadriť. Ako už bolo spomenuté, v niektorých momentoch čriepky filmu možno pripomínajú Večný svit nepoškvrnenej mysle, či dokonca Osudový dotyk, tieto hity však vznikli päť rokov pred týmto, v ktorom má pointa úplne inú podstatu. A tak si treba vážiť ojedinelosť filmov s podobným zameraním a hlavne tvorcov s tak kreatívnym myslením a že svoje nápady dokážu dostať na kameru v takej podobe akú dostali. Čo k hercom, Jared Leto je môj posledný jednorožec, pretože filmy v ktorých sa (naozaj sporadicky) objaví nielenže dopadnú vždy na výbornú aj vďaka jeho dokonalému hereckému prejavu, ale vždy si dokáže vybrať tak atypickú postavu, že až žasnem ako to všetko popri svojej úchvatnej hudobnej kariére stíha ustáť. Spomínať absolútne dokonalý a perfektne sediaci hudobný doprovod, nápaditú kameru a ostatných hercov snáď ani nemusím, veď stačí, keď si film zapnete na päť minút. Ale pozor, vyhraďte si ďalšie dve hodiny, pretože ho už nebudete chcieť vypnúť. 95%. (28.03.2011)

Atmosféra vo filme Mr. Nobody je prazvláštna. Príbeh Nema Nobodyho sa premieta v rôznych a pritom súbežných časových pásmach v duchu myšlienky „máš právo voľby, pokiaľ sa nerozhodneš, všetko je možné“. Myšlienkové gro sa deje roku 2092, keď je Nemovi 118 a žije na Marse ako posledný človek, ktorý umrie prirodzenou smrťou, zvyšok populácie má zabezpečenú nesmrteľnosť. To znie v celku dobre, ale inak je to strašná somarina. Celý film sa pomaly vlečie, človek len čaká na veľké finále kedy posledný človek konečne umrie a aj to ho sklame. Ak má mat divák pocit, že si pozrie nejaký ten artový film a bude mat radosť, že mu porozumel a naplnil ho, tak smelo do toho. žiaľ bude oklamaný aj keď o tom nebude vedieť. (07.03.2019)

Neskutečně zamotaný film, kde jsem celou dobu nevěděl, co se tam děje a jaký má příběh vlastně děj, ale nakonec to na mě vypadlo, a přitom to zase tak složité nebylo. Pan Nikdo je určitě hodně originální film, s parádní muzikou, která v tomto případě dělá opravdu hodně, a hlavně to má, co se týče příběhu, naprosto srovnané. Veškeré nepřesnosti se pak jasně stanoví a určí. Zdá se mi to nebo scénář musel psát nějaký blázen s IQ geniálních hodnot? I když ono to zase až tak složité není, když se vysvětlí ta myšlenka. No bůhví, i tak to byl zážitek, na který se jen tak nezapomene. O to sympatičtější jsou všelijaké body, které do sebe krásně zapadají. To není jako seriál Ztracení, tady Vám všecko do puntíku nádherně vysvětlí...fakt magor, nechápu člověka, co by se se scénářem takhle crcal. (04.07.2010)

Když má něco tak malého jako je rubikova kostka o rozměrech 5*5*5 282 870 942 277 741 856 536 180 333 107 150 328 293 127 731 985 672 134 721 536 000 000 000 000 000 kombinací, kolik jich musí asi mít lidský život? Zahnout do prava, nebo snad raději do leva? Je dívka číslo 1 tou pravou, nebo by snad 2 či 3 byly lepší volbou. Co když se rozhodnu si uvařit vajíčka, nešlápnu tím někomu na jeho dlouze vymodlené štěstí? Co kdyby? Otázka, která je v tomto filmu ohýbána a deformována - otázka na níž, nikdy nedokážeme s jistotou odpovědět. Každé rozhodnutí nese v sobě schopnost zničit budoucnost a vystavět tak novou lepší/horší. Jaco van Dormael možná v obrysech předběhl Nolanovo Inception a přišel se snímkem, který má slušnou startovní pozici na jejímž konci by mohlo stát slůvko KULT. Pan Nikdo je příjemný, meditativní mix Butterfly efectu, Věčného svitu neposkvrněné mysli a možná i ten Moon tam někde v rohu vystrkuje růžky, s textovými vsuvkami formujícími se jak rubikova kostka, hrátkami se všemi možnými kapalinami, uhrančivé, dojemné, vykonstruované, texturově dokonalé a nezapomenutelné. Vždyť my všichni jsme nikým, každým, osamoceným Mr. Nobody. Surrealismus především. 9/10 MFFKV dodatek o dvacet minut prodloužená verze promítaná ve Varech ukázala film v krapet jiných odstínech ( respektive přesně v těch, které mi na první pohled unikly ) - doslovnějších a utahanějších - Navíc také skutečnost, že lze Dormaelův Mr. Nobody sestříhat prakticky jakkoliv, protože mu chybí vnitřní provázanost a celistvost, ho ve výsledku nestaví do až tak dobrého světla. Prvotní nadšení vystřídalo zmatení a brzy nejspíš i zatmění. Nová hračka dosloužila. 7/10 (12.06.2010)

Co to vidí očko mé modravé, všude kam se podívám, každou scénu z něčeho znám. Pan režisér se nechal inspirovat Pejskem a Kočičkou a odevšad si něco vzal, upekl dort, který ale nemusí chutnat každému. Jaký vy máte žaludek? Já stravitelný. Dormael má velké štěstí, že mám slabost pro Jaredovi oči a Dianinu tvář a hlavně že Sarah (i Juno) umí báječně hrát. Proto jsem mu schopna „odpustit“ jeho mozaiku krásných, byť ukradených, scén. I když mě místy rozčilovalo, co vidím, tak mě hlavně překvapovalo, jak se může PAN „režisér“, pod toto dílo s čistým svědomím podepsat. Ale když se to tak líbí, proč né, že? Mě samotné se na to taky dobře koukalo, ale prosím, na Medema už nám nešahejte!! (19.07.2010)