Až do mesta Aš
Made in Ash
VOD (1)
Obsahy(1)
Tragikomický příběh mladé dívky z východního Slovenska, která přichází do nejzápadnějšího kouta Čech snít svůj sen o štěstí a lepším životě... Kdesi na východním Slovensku v dřevěné chalupě romské osady žije Dorotka, která, ač právě odmaturovala, neví, co bude ve svém životě dělat dál. Práci v okolí těžko najde, matka chce, aby se už živila sama, a tak se dívka vydává na opačný konec bývalé společné republiky, aby tam našla zaměstnání. Opouští rodinu i svého chlapce a odjíždí do Aše. Nastěhuje se do ubytovny a nastoupí do textilní továrny mezi ostatní ženy a dívky. Jenže při první příležitosti je propuštěna. Spolu s protřelejší kamarádkou se snaží nějak přežít. Domů se vrátit nemůže. Její chlapec se neozývá. Je sama a nemá peníze. Co zbývá? K prostituci nemá talent ani chuť. Najde se ale muž, postarší Němec, který jí nabízí společný život… (Česká televize)
(více)Recenze (62)
Obdivuji kuráž, s jakou mladá autorka vsadila na veristickou observaci, ale u toho můj respekt vůči filmu začíná i končí. Syrový styl, místy smazávající hranici mezi dokumentárním a hraným (stejně jako hranici mezi utlumenou a žádnou dramaturgií), slouží příběhu, jehož směr a (nijaké) vyústění dopředu lehko odtuší každý divák, který viděl nějaké sociální drama. Koncepčně není film úplně doladěný. Introspektivní animované sekvence, s oblibou používané v performativních dokumentech, jsou v rozporu s neempatickým sledováním protagonistky v hraných scénách. Postoj režisérky k Dorotě rozpačitě přešlapuje mezi „může si za to sama“ a „můžou za to druzí“. Václavova Cesta ven se v tomto smyslu vyjadřuje i za cenu jistých zjednodušení jasněji a úderněji. Vyjma jedné nepříjemné, ač nikterak explicitní sexuální scény nám film navíc nedává naplno zakusit svrab a hnus, do kterého hrdinka zabředla. Jako výpověď o neusměrňovaném dospívání zůstává Aš v míře otevřenosti daleko za srbským Klipem nebo izraelským Šestkrát. V kontextu slovensko-české kinematografie záslužný pokus o něco jiného, v kontextu současných festivalových dramat nic nového. 50% Zajímavé komentáře: Radko, Havenohome, Sandiego, Anderton ()
Když film skončil, tak jsem si říkal, že měl být spíš dokumentem, než filmem jako takovým. Pak si přečtu zajímavosti a fakt to tak původně bylo myšlený. Já totiž tenhle kousek hodnotit jako film, tak mu dám dvě nebo možná i jednu hvězdičku. Hlavně z toho důvodu, že se tam nedělo nic, postavy byly nevýrazné, herečky neherečky spíš scénou jenom procházely a nemělo to vlastně nic, co by dobrý film měl mít. Jenže když jsem si to přetočil na postavení dokumentu, dělalo se mi smutno. Smutno z toho, jak je Aš prezentován a hlavně smutno z toho, že se tam dějí takovéto věci. Plno lidí si Aš představí jako to nejzápadnější české město a nic víc. Já už si ho po shlédnutí tohoto dramatu představím jako město mrtvých nadějí pro plno holek z východu. Smutná, těžká a neskutečně drsná realita, která mi v rámci tohoto příběhu a města Aš otevřela oči. ()
Cinematik report: Slovenský film Až do mesta Aš, ponúkajúci nezvyklý pohľad do života dievčaťa putujúceho za prácou z východného Slovenska až na západ Čiech. Na pomery našej kinematografie ide o nezvyklý štýl prezentácie obrazu a samotného obsahu, ktorý ukáže surový a drsný pohľad na život žijúci na hrane možností. Na filme je citeľné že tvorcovia chceli ponúknuť niečo nové, niečo na naše pomery originálne a treba z časti uznať že im to vychádza, lebo vizuál ponúka rôzne perspektívy vnímania obrazu, či už cez čiastočne rozmazaní obraz, delení, zdvojení či animovaný. Na celom filme najviac zaujmú pestré animácie, tie prevažne vyjadrujú pocity hlavnej utrápenej hrdinky a ponúknu dejové podfarbenie, ktoré sa nám nedostáva v potrebnej intenzite z hranej prezentácie. V každom prípade film dosť spestril našu spiacu kinematografiu. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Cinematik 2012) ()
Na přímé lince s Housaty a Džusovým románem pokračujeme s opusem pro mobilní telefon Až do mesta Aš. Díky pánu bohu za ty dary, že ty sexuální scény byly rozmazané jak v deliriu tremens. Jinak bych naši milou Dorotku musela počastovat ještě spokojenějším hodnocením. Na závěr je samozřejmě nutné ukápnout slzu podle Silviina vzoru. ()
Bezmocnosť. Naivné dievčatá, odchádzajúce za prácou západným smerom sú vyťažené ako gastarbeiterky. Ak nesplnia normu, letia. Do bordelu, v lepšom prípade obstarožnému seladónovi do domu ako lacná štetka a slúžka v jednom. Nepriamo sa poukazuje na chýbajúce štátne nízkonákladové centrá pomoci, pracujúce priamo na ubytovniach a vo fabrikách, poskytujúce preklenutie prvých týždňov po vyhodení. Správcovia gubernií však takýto záujem nemajú: masážne salóny, bary a herne, kde sa táto klientela grupuje vynášajú viac. Potešilo použitie viacerých techník nakrúcania, práca s obrazom, animované vsuvky, kvázi dokumentárna forma i neškolené herečky v úlohách matrón Len celé to novátorstvo bolo trochu prešvácané, na spôsob: aha aj toto vieme robiť a v druhej polovici i vďaka tomu dej trochu stráca dych. Inak výstižné podobenstvo v duchu Seidlových dokumentárnych sond do života nižších stredných vrstiev. ()
Až do mesta Aš je na slovenské pomery dosť odvážny a originálny projekt. Hlavne ale svojim námetom. Slovenský minimalizmus a realizmus, akým sa prezentuje mladá režisérka, ale nezakryje ten náš klasický kinematografický amaterizmus, prítomný v každom našom kinofilme. V tomto filme je to zvuk a občas aj kamera, ktorá sa snaží byť tak dokumentaristicky rozkývaná a zastrená, až občas nevieme, čo sa deje. Je to škoda, pretože taký Fassbinder a Kaurismaki dokázali svojim lacným, minimalistickým dielam so statickou kamerou dodať omnoho väčší filmový feeling. Animované vsuvky vzbudzujú vo mne pocit, že sa pozeráme na študentský avantgardný film a to rozhodne nie je pocit, ktorý by som chcel mať z filmu, s ktorým chceme súťažiť o pár mesiacov o plešatca. Nemáme šancu. Súhrn dojmov je ale nakoniec kladný. ()
Původně to měl být dokument, ale postupně se přerodil v celovečerní hraný film. Obsazeny byly neherečky a neherci, všechno působí velmi autenticky, občas se zablýskne scéna jak z dob slávy československé nové vlny, ale jsou tu i nějaká ta „ale“. Zatímco úvod z vesnice u Bardejova nám řekne o vyrůstání v cikánské komunitě víc než celý Šulíkův Cigán, po přesunu na daleký Západ už se neděje nic, co by divák nečekal. Všechno jde po očekávané cestě a příběh lehce nudí. Ze dvou hlavních hrdinek je ostatně zajímavější ta Ukrajinka, jenže má mnohem méně prostoru než hlavní romské děvče. Nehledě na to, že kvůli jejich hereckým limitům film stejně nemohl jít moc do hloubky. Přes nepochybný potenciál u mě průměr (50%). ()
Už druhým rokem po sobě vyslalo Slovensko do oscarové soutěže romského zástupce. Po loňském Cigánovi tentokrát Dorotu, která s nepříliš vyjasněnými okolnostmi přejede bývalou federaci napříč, aby se pokusila uživit jako šička v ašském závodě (přestože ve filmu vidíme maturitní ples Obchodní Akademie, na kterou dívka i přes nevůli rodičů chodí). Jaká "až do Aše" je: má mimořádně hnusnou kameru, která se za tvrzení o uměleckém či experimentálním formátu neschová, docela sympatickou hlavní hrdinku, a hodně divný styl vyprávění. Drama ledabyle oblečené do dokumentárního kabátku jen tak mimochodem líčí smutný osud hrdinky, jejíž osud by bylo (podle toho, co se ve filmu stane) možné napasovat na jakéhokoliv pracovitého ale neuznávaného cizince. Dozvíme se taková moudra, jako že "nejdřív dostane přednost (rozuměj práci) Čech a pak teprve zaměstnají Slováka" či dokonce " spoléhej se vždycky na sebe, žádnej muž není Pámbů". Ve filmu se mluví romsky, slovensky, nespisovně česky a na konci převážně německy. Kromě pohlednější kamery a rozhodnějšího výběru ze žánrů drama/dokument mi ve filmu chyběla erotika, kterou by člověk v příběhu ze západu republiky tak nějak čekal. ()
47th KVIFF 2012 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - soutěžní sekce (Až do mesta Aš / MADE IN ASH / Až do mesta Aš) ()
Uzrel som ho po dlhom čase, vznášal sa nado mnou asi hodinu a pol a ja som ho pozoroval takmer bez dychu, aby som ho nevyplašil. Vyznačoval sa civilným zobrazením istej periférie našej spoločnosti a šlo mu to znamenite. Nadviazal so mnou kontakt, ktorý som sa bál prerušiť, obával som sa, že utečie a ja ho už neuvidím. Že budem o ňom márne vravieť ľuďom ktorých poznám a oni mi neuveria, pretože ho vtedy nezahliadli tiež. Bol to ohrozený druh zvaný: kvalitný film slovenský a ja som rád, že ešte nevyhynul. Bol som toho svedkom a to sa nestáva často._Trochu nadnesené ako aj moje hodnotenie, no ale nepridáme od radosti hviezdičku? Oni pridali predsa Film. ()
1) Slovenský film, za ktorý sa oplatí zaplatiť vstupné do kina..........2) Prvý vydarený slovenský artový film (Liovej Dom nevnímam ako vyslovene artový film, svojou dramaturgiou je atraktívny aj pre mainstreamového diváka, a Fornayovej Líštičky sú síce artový festivalový film, ale najhorší možný.)..........3) Obraz rómskej osady (aj keď len na chvíľku) konečne nadobúda v slovenskom hranom filme realistickú podobu (takto mal byť natočený Šulíkov Cigán)..........4) Popri Jurajovi Chlpíkovi sa konečne medzi slovenskými kameramanmi (nielen najmladšej generácie) objavuje niekto, kto rozmýšľa nad estetickou úlohou kamery vo filme. Je to kameramanka Viera Bačíková. Kamera je najlepšie zvládnutý a najprínosnejší prvok filmu.................................K negatívam..........1) Herci si hrajú všetci svoje husle. Najlepší sú úplní naturščici v podobe tiet vo fabrike a na ubytovni. Hlavná hrdinka nie je dobre vybratá, je toporná, ale to už je problém réžie..........2) Miera neuveriteľných momentov sa blíži k nebezpečnej hranici. Napríklad to, že osemnásťročná pomerne good-looking baba netuší ako baliť chlapa. Ďalej to, že také mladé baby balia samých starých štrbavých chrenov. Ak je to skutočnosť, chýba jej vo filme nejaká hlbšia motivácia. Vyskytnú sa aj toporné scény, ktoré by si zaslúžili vybudovanejší dramatický priebeh. Spomeniem aspoň vyhadzov z čínskeho obchodu..........3) Film asi v polovici stratí gradáciu a ťažko to ospravedlniť nejakým zámerom, že tvorcovia chceli navodiť letargickú a ubíjajúcu atmosféru príbehu. Prvá polovica je teda silnejšia ale takýto deziluzívny film by si zaslúžil zdrvujúcejšie finále. Záverečný fór so svetelným pútačom teda nemá svoju silu..........4) Film je surový hlavne kvôli kamere (vyprázdnené kompozície, nečisté zábery cez rozostrené objekty, neelegantné prerámovávanie) už menej kvôli strihu, ktorý množstvo surovosti odstráni v elipsách (a často to pôsobí nie ako sujetový zámer ale skôr ako keby odstrihnutý materiál nepôsobil autenticky a preto musel ísť zo zostrihu von)..........5) Časť filmu točená na mobil nemá svoju motiváciu, práve naopak pôsobí neuveriteľne. V daných situáciach by si určite hrdinka nič na mobil netočila..........6) Animované pasáže sú dobré v prvej polovici, keď nezachádzajú do prvoplánovej popisnosti ako ku koncu (rohatý čert už bol fakt dosť zbytočný)..........................Záverom. Je to zďaleka najpozerateľnejší počin v slovenskej kinematografii za tento rok a spolu s Liovej Domom asi aj to najlepšie, čo sa tu natočilo od čias Šulíkovej Záhrady (v hranom filme).......................S odstupom času musím ísť minimálne o jednu hviezdičku dole. Môj pôvodný nadšený komentár je viac výsledok popremierového kolektívneho nadšenia, ktorému sa na Slovensku ťažko vyhnúť. Tento film nie je ani zdaľeka taký dobrý. Opäť zdôraznujem, že v jednotlivých zložkách je mierne nadpriemerný, ale v celku sa zase jedná o ľutovací nihilizmus vlastný slovenskému driáčnickému realizmu. ()
Až do města Aš na mě od začátku působil jako amatérský, v lepším případě jako poloamatérský film plný neherců. A tak k němu přistupuji, protože o scénaři a nějakém solidním dějovém vývoji se příliš nedá mluvit. Některé záběry jsou povedené, jiné méně, za kreativní považuji pár obrazů, které vyprávějí příběh prostřednictvím kreseb, to mi přišlo hodně pěkné. Ale celkově by film potřeboval dramaturga. A nevím, jestli bylo záměrem, aby němčina byla příšerná a plná hrubých chyb. ()
Víc než *** dát nemůžu, protože se nedokážu zbavit pocitu, že ten film byl strašně povrchní, i když se snažil asi dostat pod povrch. Oceňuju ozvláštňující prvky, zejména animaci. Dokumentární ráz je taky fajn, některé záběry super, ale jinak bohužel... ()
Veľmi pozoruhodný film, o ktorom by som nikdy nepovedal, pokiaľ som to tu nezistil, že to nie je dokument. Myslel som, že je to veľmi realisticky podaný hraný dokument alebo normálny dokument. Venuje sa veľmi smutnej téme, zlých vyhliadok dnešného Slovenska v tomto systéme kapitalizmu, vlastne vyhliadok jeho ľudí, ktorí vzídu zo sociálne slabších pomerov. Tento film sa snažil byť realistický až do krajnosti, až k téme sexu a skončil dosť smutne, malo by to slúžiť ako výstraha, ale v podstate nič nerieši. Dej a samotné postavy mi však tento film nezlepšili, je to taký viac úspešný poloamatérsky film z našej oblasti, akoby z 90. rokov. ()
Žádná tragikomedie, žádný časosběr, žádná naděje. Ivana Grófová natočila velmi drsnou, syrovou a naprosto bezvýchodnou sondu do osudu žen - cizinek v západočeském pohraničí. A více než o prostředí textilní továrny jde o to, kam jejich cesty vedou poté. Nightcluby, silnice, herny a bary. Poměrně civilní pohled na počátek nového života v odcizeném prostředí se mění v silně expresivní až psychedelickou vizi naprosté ztráty zábran způsobených tíživou životní situací. Letmo načrtnutý příběh se mění v pásmo obrazů vrcholné zvrácenosti a momentek ze dna lidské existence a důstojnosti. Originální animace tento burcující účinek ještě znásobují. V našem kontextu jedinečný počin, který skutečně dává najevo, že slovenský film se probouzí a nachází svoji sílu v polodokumentárně-realistickém pohledu na sociální témata. Zde zatím dosáhl vrcholu. ()
Přesně si nejsem jistý tím, co to vlastně mělo být. Pseudo-dokument? Rádoby autentický záznam toho, jak lidé žijí? Problémy naší společnosti? Amatérská kamera je mi protivná, protože to, co sledujeme je prostě na první pohled nahrané. Ta autenticita je potlačena, a tak je to jen přehlídka neherců, kteří se snaží ukázat, že ten náš svět je v pěkné prdeli. No, je, ale tak co se tímhle změní? Asi je dobře, že se na to upozorní, ale šlo by to i jinak, než tímhle rádoby... něčím. ()
Velmi těžce hodnotitelný film, který na každého zapůsobí jinak a snaží se jít jinou cestou. Nevyhýbá se ale nevydařeným místům a rozpačitému řešení. Předně bych asi vyzdvihl atmosféru, kterou má film velice dobrou a deprese a bezvýchodnost na diváka z plátna přímo vyskakuje. Velmi dobrým se ukázal být nápad s animacemi, které decentně zachycují vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky. Místy zajímavá je i ruční kamera, díky níž film působí dost sugestivně a uvěřitelně. Jenomže je tu hodně ale - výběr neherců se úplně nepovedl a zejména titulní Dorota Billá se sice snaží, ale není moc výrazná a chybí jí potřebné charisma. Někdy působí hodně toporně a je bohužel vidět, že nemá průpravu. Může za to částečně i scénář, který vynechává motivaci postav (je fakt, že těm holkám ty postarší pány nikdo do postele nestrká a jde o jejich svobodnou vůli, stejně tak pochybuju, že by holčina s maturitou nenašla uplatnění v Německu jinak, než jak ho našla zde, ale dejme tomu) a ani dialogy nejsou to, co by strhlo. I z toho důvodu se délka necelé hodiny a půl jeví subjektivně dvojnásobně, což nikdy není dobře. Je obrovská škoda, že režisérka couvla z původní idey o dokumentu, který mohl být poměrně pecka (na druhou stranu ji naprosto chápu). Takhle to totiž zůstalo na půli cesty a ač je to chvílemi působivé, prostě to nemá tu sílu, aby to po celou dobu strhlo a nedalo vydechnout. Ale snaha o originalitu by se v našich končinách pořád ještě měla cenit. 50% ()
Ak som spravne pochopil, malicky AS ma fungovat ako Babylon? To si robite srandu? Viete vobec nieco o Babylone? Uz len za tu sprostu opovazlivost AS= Babylon, davam 5 %. PS Keby Prahu zobrazili ako babylon, skor som ochotny uverit, ale AS? Hroza za 5 % ()
Spise nez film, tento pocin vnimam jako dokument (jak bylo puvodne zamysleno). Velmi autenticke, neherci tomu pomohli vydatnou merou, filmove animace hodne povedene. Vnimat to jako celovecerni film, reknu, ze je to prazdne a o nicem. Pokud vezmu v potaz fakt, ze podobnych osudu jsou mraky, k tomu to zpracovani, ktera pridava na atmosfere, autenticite a syrovosti..., budu hodnotit pozitivne. ()
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)
Film Grófové je cenný hlavně tím, že ukazuje svět, který je našim zrakům obyčejně skrytý. Je to realita, která neprojde filtrem mainstreamových médií. Je to svět imigrantských dělnic ocitnuvších se na dlažbě, nadržených sexuálních turistů z Německa, zaplivaných čtyřek, v nichž si ničí poslední zbytky mozkových buněk zdegenerovaně vypadající štamgasti na podpoře.Aš poskytuje autorce fotogenicky nevzhledné filmové kulisy: desetiletí úpadku se podepsaly na šedivých fasádách a oprýskaných omítkách domů, nový režim zase na kultuře heren a bordelů. Rezignace je vepsaná i do tváří postav menších rolí a komparsu, které Grófová obsadila výhradně z místních obyvatel. Vychází jí z toho skoro antropologická sonda do života v prokletém kraji.Film působí sugestivně zejména proto, že režisérka míchá hrané a dokumentární filmové postupy. Kamera sleduje děj často zdálky nebo z neobvyklých úhlů kamery jako náhodný voyer, neherci pronášejí své částečně improvizované dialogy tak přirozeně, že se člověk často přistihne při myšlence, že je svědkem scény natočené skrytou kamerou. Všechny potenciálně významné dějové momenty jsou podány s velkou mírou nezúčastněnosti nebo ve filmu zcela chybí a divák si je musí domýšlet.Vyprávění je strukturováno jako série banálních výjevů ze života hlavní hrdinky, ale právě banalita, nuda a zoufalost, které sálají z postav kolem Doroty a z bezútěšného prostředí Aše, vnášejí do jejího příběhu existenciální přesah, který svým univerzálním vyzněním může oslovit diváka z Krnova, ale i třeba z Pekingu.Grófová si dovolila jediný stylistický prvek, který ten všeobecný zmar zmírňuje. Krátké animované sekvence, které reflektují naivní a ještě nevyzrálou duši mladé dívky, která žije ve svých zidealizovaných představách.Na jednu stranu ukazují, že se netečně a pasivně se projevující Dorota ještě úplně uvnitř nezlomila, na druhou stranu je kontrast s její životní situací ještě drtivější. Po hromadném vyhazovu z textilky ji totiž protřelejší kamarádka (Silvia Halušicová) zasvětí do nočního života a brzy obě začnou prodávat své tělo sexuchtivým Němcům. Prostituci vykresluje Grófová bez jakékoli sentimentality, jako prostý akt výhodný pro obě strany. Kolem Doroty se brzy začne motat slizký padesátník Johann a výjevy popisující jejich nerovnovážný vztah, ztížený ještě jazykovou bariérou, patří mezi nejsilnější momenty filmu, za něž by se nemusel stydět ani současný evropský klasik sociálního naturalismu Ulrich Seidl.Že u nás někdo konečně natočil film, který se jak po stránce formální (chladný distanc a dokumentaristická autenticita), tak po stránce obsahové (deficit lásky a mezilidské blízkosti ve světě determinovaném ekonomickými rozdíly) dá s klidným svědomím připodobnit k poetice tohoto skvělého rakouského filmaře, je triumf, na který může být debutantka Grófová právem hrdá. Například film Poupata byl schematický midcultový kýč pro Pražáky, kteří nevytáhli paty za Jižní město. Až do města Aš boduje věrohodností: tedy tím, co Poupatům zoufale scházelo. () (méně) (více)