Jäniksen vuosi
The Year of the Hare
Režie:
Risto JarvaKamera:
Antti PeippoHudba:
Markku KopistoHrají:
Antti Litja, Kauko Helovirta, Markku Huhtamo, Paavo Hukkinen, Juha Kandolin, Kosti Klemelä, Anna-Maija Kokkinen, Martti Kuningas, Ahti Kuoppala (více)Obsahy(1)
Natočeno podle knihy Arto Paasilinny: Zajícův rok (1975, česky v překladu Jana Petra Velkoborského 2004). Novinář středního věku Vatanen při návratu z rutinní služební cesty málem přejede v lese zajíce. Veden náhlým hnutím mysli, rozhodne se opustit svůj dosavadní nudný a neužitečný život. Ujme se zraněného zajíce, odchází s ním do severního Finska a Laponska a tam prožívá různé příběhy a dobrodružství. Přímo se vyžívá v možnosti ničím neomezeného pobytu v divoké finské přírodě, která je na jednu stranu drsná a nikomu nic nedaruje, na druhou stranu dokáže být i přívětivá a vstřícná. Vatanen potkává spoustu zajímavých postaviček finského venkova, prožívá mnohdy neuvěřitelná dobrodružství, přijímá příležitostnou práci a pomáhá při lesním požáru... [www.severskelisty.cz] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Reklamní agent Vatanen je otrávený prací, manželkou, spolupracovníky i obecně životem. Na služební cestě s kolegou autem zraní malého zajíčka. Vatanen se za ním vydá do lesa a kolega mu zatím ujede. Zajíček nedostane jméno, protože je stále zajícem divokým a patří přírodě. Pomocí veterináře mu Vatanen vyléčí zlámanou nohu a naučí se ho krmit. Tráví spolu dny i týdny v lesích, v osamělých chatkách a nic jim nechybí. Do doby, kdy ho začne sama společnost vyhledávat a obtěžovat. Film je i o tom, jak těžké je vymanit a osvobodit se od úřadů a systému všeobecně. Je to takřka nemožné. ()
Vydať sa za spomienkami detstva v objatí šumiacej riečky, vydať sa za potechou srdca v podobe šumenia stromov a spevu vtákov. Tak sa rozhodne pracovník reklamnej agentúry. Nezmyselnú prácu, spočívajúcu v propagácii produktu, aby sa lepšie a viac predával (čo je inak náplň väčšiny výkonných i riadiacich zamestnancov) hodí za hlavu. Rovnako aj vzťah k žene, rokmi sa podobajúcemu skôr nudnej divadelnej hre ako aj poznámky kolegov a flirtovacie úsmevy žien, za ktorými je len snaha naplniť akési ambície. Nejde o premyslený plán, skôr o náhle vnuknutie, podporené jeho únikovými predstavami počas práce. Odíde do lesa, kde sa stará sa o zrazeného zajačika a žije v objatí jazier. Prostredníctvom viac - či menej vtipných príhod stretáva ľudí, zažíva situácie. Spoznáva tak charakter krajiny. Zisťuje, že realita vysnívanej idylky je iná. Prienik človeka do prírody a zviazanie jedinca sieťou noriem, povinností a pravidiel sú príliš hlboké na to, aby sa dalo dýchať slobodne. Návrat do mesta hrozí opakovaním stereotypu, pred ktorým unikol. Film prenikavo upozornil už v polovici 70. rokov, že vymedzenie sa voči spoločnosti je oslobodzujúce aj krásne, ale vždy iba dočasné. Zároveň upozornil na postih každého takéhoto rebela prepracovaným sankčným mechanizmom. Osobným i spoločenským. Pozitívny odkaz filmu i jeho environmentálne posolstvo však ponúkajú každému aspoň čiastočnú možnosť úniku zo zdanlivo racionálneho a zdanlivo informačne prepracovaného sveta. Zaujímavé kometáre: Brasi, JANARYBA, Orvokki, mohamedsfinger, Micione. Čiže všetci tu prítomní a myslím, že v tom má nejako prsty ten zajac, ten film, tá príroda, ten pocit. ()
Jako malá holka jsem jezdila k tetě na prázdniny a jeden z mých úkolů bylo hlídat králíky vypuštěné na louce za domem. Jak já tyhle chvilky milovala. Lehla jsem si do trávy mezi kopretiny a dívala jsem se na nebe s obláčky a přemýšlela, co by asi jaký obláček mohl tak představovat. Pak jsem pochytala králíky a šup s nimi zase do kotců. To byly mimo jiné, nejkrásnější chvilky mého dětství. Dnes jezdí kolony aut z měst po narvaných silnicích a dálnicích každý víkend někam na tu svojí chaloupku nebo někam jinam, zkrátka ven do přírody. V těch genech to tam někde má každý z nás a tak není vůbec těžké pochopit Vatanena s jeho zajícem. Ať se ani nám nikdy nestane, že zapomeneme žít ! ()
Film Zajícův rok je poetickým výrazem rozpolcenosti konzumního života kapitalistického řádu, a rarohova charakteristika o Tiché dohodě s Procesem dohromady po finsku je dozajista výstižnou anotací. Umělecky ctižádostivý filmový režisér Risto Jarva vzal předlohu Arto Paasilinna a stvořil filmovou ódu finského svérázu života. Divočina a přírodní hojnost se v časech národního uvědomování staly jedním ze základních aspektů národa, a s ní byl prostý Fin vždy daleko těsněji spjatý, proto je národ pevnější a opravdovější, má vždy blíže k bohu a k věčnosti. Příroda je finskou národní pokladnicí. Arto Paasilinna vypráví příběh odcizení městskému prostředí i lidem, se kterými se srůstá, ale též s přírodou, kterou se pokoušíme znovu objevit. Risto Jarva vystrojil na jedné straně rozpolcenosti života konvence, očekávání a úspěch, a naproti zase schopnost prožívat a radovat se krásou života, které spotřební potřeby společenského uspořádání sami potlačují. Snaha o vymanění se z pout je spořádanou tváří civilizace kriminalizována, neboť odmítání tradičních spotřebních hodnot leká společnost pro závažně nebezpečné rysy anarchistické rebelie. Zajícův rok si též zarejdí do finské národní podstaty, přežitých stereotypů, ale i procesu sebepoznávání v rozkolu hodnot a konvencí. Hrdinou poetického výrazu rozpolcenosti konzumního života je Kaarlo Oskari Vatanen (zajímavý Antti Litja, jako malý chlapec ve vzpomínkách Pekka Litja), reklamní agent v životní krizi, kdy se již nedokáže přenášet přes závažný rozpor mezi ideálem a realitou, jež s ubíjející, neměnnou monotónností vlahou nevinnost ideálů dávno zlomila. Niterné osvobození od přebytečné tíže toho úspěšného bytí je instinktem, sebeobranným pudem s možností destrukce i osobní devastace. Hlavní ženskou postavou filmu je Leila Heikkinen (zajímavá Anna-Maija Kokkinen), mladá právnička a velice nadšená Vatanenova snoubenka. Konvenční neposlušnost musí být právně zkrocena do přijatelného tvaru, jemuž se říká společenská zodpovědnost. K výrazněji osobitějším postavám patří bývalý venkovský policejní velitel Hannikainen (příjemný Martti Kuningas) se zvýšenou bdělostí nad Kekkonenem (byl dlouholetý ekvilibrista, vyjednávající s bratrským sovětským dozorem míru), potřebám ohebný průvodce cizinců po finské poustevnické divočině Toropainen (Heikki Nousiainen), a osamělý strážce prastarých mravů přírodních Finů Kaartinen (Ahti Kuoppala). Z dalších rolí: Vatanenova odcizená a mdlejší manželka (Rita Polster), nespokojený vedoucí reklamy Huhtinen (Hannu Lauri), dosud mladický dychtivý reklamní fotograf Miettinen (Juha Kandolin), soucitný policejní náčelník z jižního Sava Kärkkäinen (Kosti Klemelä), ctihodný soudce bláznivého odmítání společenských norem (Elis Sella), nešťastný palírník Salosensaari (Jukka Sipilä), sebejistá turistka z Itálie (Eija Pokkinen), či průvodce počítačovým centrem (Rostislav Holthoer). Film Zajícův rok je poetickým výjevem rozpolcenosti samotné podstaty života spotřebního ritu. Neopomíjí ani finské národní svérázy a určení. Nejintimnější konflikt člověka dostal plastický vizuální tvar básně. Pozoruhodný filmový prožitek! () (méně) (více)
Útěk do divočiny na finský způsob. S jedním zajícem a chlapíkem ve středních letech, kterému jednoho dne prostě rupne v koulí a rozhodne se žít úplně jinak. Na všechno se vykašle a začne jen tak sám v přírodě. Musím se přiznat, že jsem mu i chvílemi docela záviděl. Asi ne napořád, ale jednou za čas by takový výlet nebyl určitě na škodu. Teď ještě koupit drát a vzhůru na zajíce! ()
Reklama