Normal

Při sledování jsem měl pocit, jako kdyby byly na plátno promítány části filmů 30. let 20. století, především amerických filmů noir (Marie), německého expresionismu (Kurten) a francouzského impresionismu (Justus), dabovaných do češtiny a obohacených o zvukovou složku. Po skončení jsem si říkal, že se už nemůžu dočkat, až to uvidím znovu a budu si dělat poznámky, protože takhle formálně propracovaný a do nejmenšího detailu promyšlený a v "odkazování se" důsledný film tady dlouhou dobu nebyl. Nejde přitom o formální nápodobu, která má co říct i dnes svým příběhem, jako tomu bylo u HLÍDAČE Č. 47, ale právě stylem. Ale co já vím o úpadku hodnot, o tom, co je normální a co už překračuje hranice šílenství a jak "zrůdy" formuje společnost, která není schopna vystoupit ze své maloměšťácké pohodlné "škatulky"?_____ Fascinovalo mě, jak precizně je vyprávění rytmizované "přípravou na řeč před soudem", že impresionistické pasáže, které se zdály být flashbacky, se vyjeví jako flashforwardy, a že ve vyprávění o zkaženosti lidí žijících v moderní společnosti je nahlíženo na věc z více pohledů, protože vedle vzpomínek vraha vzpomíná i vrahova žena a advokát, jehož dopisy rodině celým dílem prostupují. Ze stylistického hlediska drží vše pohromadě a nic se navzájem netře, naopak se poukazuje na to, jak roztříštěný je časoprostor a jak vychýlené a subjektivizované jsou pohledy postav, které se uchylují ke svým vlastním mentálním projekcím; kompozičně je velice důležité umístění postav v záběru podle jejich morální ušpiněnosti, nezaostřování, rozmazávání kontur v pozadí vyjadřuje jejich vnitřní proměny zvnějšněné stylem, "wong kar-waiovské" snímání z poza prosklených ploch, prostřednictvím odrazů v zrcadlech ad. zase izolovanost od okolí._____ Pokud dokážete odhodit očekávání na základě upoutávek a propagace vůbec, máte nakoukáno a načteno a umíte ocenit umělecký přístup ke starým stylům a trendům, které jsou oprašovány za pomocí moderních prostředků, a máte v oblibě Fritze Langa, Wong Kar-Waie či Davida Lynche, nebudete zklamáni. Ti druzí ať si klidně zůstávají povrchními ignoranty, kteří po filmech dětinsky chtějí, aby jim vyprávěl příběh, mohli se ztotožnit s postavou a pociťovali emoce. Sběhlejší divák totiž ví, že takoví jsou oněmi nenormálními "zrůdami". (26.03.2009)

„Nikdy som nebol neviniatko.“ Napriek možno až prehnanej audiovizuálnej štylizácii je postava monštruózneho Milana Kňažka natoľko pôsobivá, že som si asi prvý raz v rokoch 2000 – 2011 pomyslel, že je škoda, že tento herec tak málo hrá vo filmoch. Jeho sadistická obeť (?) je príliš fascinujúca na to, aby bol NORMAL zlý film. Bohužiaľ, najslabší je scenár, z ktorého som sa chcel dozvedieť viac o jeho postave. Peter Kurten totiž naozaj žil a naozaj vraždil a vôbec mi nepripadalo trápne ani nechcene smiešne, že Kňažko kopíruje Lectera. Naopak, i kvôli drobnostiam (nezabudnuteľne prednesená a mimoriadne krutá hláška ŠUKAT PRASATA) mi jeho verzia pripadala zaujímavejšia, než celý Lecter v ČERVENOM DRAKOVI od Ratnera (!). Tiež som sa chcel viac dozvedieť o dobe, v ktorej sa dej odohráva, o odvážnom pozadí príbehu (miestami akoby sa v nás tvorcovia pokúšali prebudiť podozrenie, že sa možno jedná o politického obetného baránka). Bohužiaľ, veľa som sa nedozvedel. Našťastie to nebolo príliš dlhé (hodina a pol s titulkami) a vďaka Kňažkovi a retrospektívam pôsobivé. V skutočnosti to však mohol byť šok. Takto je to len solídny triler. (28.05.2011)

Zajíměvě a netradičně natočené, ale například technické záležitoti typu "zpomalovačky" film v mých očích naprosto shodily. Podobné vymoženosti mi do doby, kdy se příběh odehrává prostě nesedí. I přesto, že jsem měl tu možnost vidět film s osobním úvodem režiséra a následnou diskuzí po projekci, nezanechal ve mně téměř nic. Zábava příjemná, ale prázdná. (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Už jste si někdy připadali osamoceni ve světě plném šílenců a zvrhlých existencí, které Vás utvářejí a dělají ve výsledku tím, kým v budoucnu budete? Takový bezútěšný svět si pro nás připravil Julius Ševčík svým Normalem. Impresionistické výjevy v kafkovsky-expresivním panoptiku, jenž oscilují mezi snovou noční můrou a tvrdou realitou přibližující se věci makropulos opulentně zahalené do modravého hávu v němž jsou všechny postavy uzavřené v neproniknutelných bublinách svých existencí. Nelítostný souboj o nevinnost sváděný v žumpě lidské společnosti. Po formální stránce se Normalu nedá vytknout takřka nic. Ševčík si hraje s výtvarnou stylizací od prvního do posledního záběru a po prvotních rozpacích mně snímek uchvátil. Pozoruhodný mi přijde symbolický a náboženský podtext (symbolické předání stigmatického znamení z Kurtenovy ruky, význam jména hlavního hrdiny Justa coby spravedlivého o jehož duši se svádí boj mezi dobrem a zlem).------ Mimo záznam - líbí se mi i myšlenka, která není z mé hlavy, že každá z postav reprezentuje jinou formu - Kurtenova postava - expresionismus, Justova impresionismus a Mariina film noir.------ Příběhová stránka je možná slabší ale díky závěrečnému doslovu, ve kterém dostávají předešlé události nový úhel pohledu, se mi Normal zadřel pod kůži. Rozhodně se jedná o velmi příjemnou změnu oproti milým českým komediím, které jsou ve výsledku myšlenkově prázdnější. A který jiný český film se může pochlubit tím, že se obsahově přiblížil Mlčení jehňátek, byť neúmyslně.9/10 (04.04.2009)

Český filmársky eklektizmus, kde sa napätie hojdá na hojdačke a 20 minút pred koncom z hojdačky spadne, pridruží sa trochu nudy, zachraňujú to obrazy, lyrika a Pavel Gajdoš. Na Kňažka sa výborne pozerá, dobre sa počúva, išli z neho stoický klud a sebakontrola, nie úchylnosť a zvrátenosť, ale to bol zámer...najviac zapôsobili obrazy, kamera, vlastne celkový vizuál a do toho všetkého Ševčíkova odvážnosť výjsť s niečim novým do mediálnej reality. (19.01.2010)