Kdopak by se vlka bál

Největší české překvapení roku 2008 a zároveň jeden z nejlepších snímků tohoto roku vůbec - originální mix pro děti i dospělé plný spontánního humoru i nečekaně temných situací. Procházková umí pracovat s dětmi a umí je i pozorovat a tím se vyhýbá dvěma častým protipólům rodinných filmů - děti jsou buď příliš přechytrále, nebo až protivně rozjívené. Ale zde jde o děti skutečné, ne za každou cenu roztomilé, ale i tak jejich pozorování čatso vyloudí úsměv na tváři. Nejlepší však na snímku je možnost "přepínání" mezi pohledem sympatické dětské hrdinky či pohledem dospělého, to se tu povedlo na jedničku díky promyšlenému sécnáři (potěsí i naivní malůvky, které mají také svou roli). Jedině bych trochu pozměnil ten konec, možná byl až příliš jednoznačný, pro děti je jako dělaný, ale s dospělými se v samém závěru už nějak nepočítá. (21.12.2008)

V dnešní "požehnané" době, kdy se "každé druhé manželství rozvádí" (což je - aniž by to znamenalo, že je ve skutečnosti nad čím nadšeně výskat - blbost vzešlá z chybně sestavené rádobystatistiky míchající příslovečná jabka s hruškama) parádně trefený námět. K tomu si připočtěme dobře zvládnutý příběh i co do formy ozvláštněný dětským vnímáním "světa dospělých" - který se dětí týká tak bezprostředně jak je to jenom možné - a v nejhorším případě civilní a reálně působící herecké výkony (srovnávat děti s dospělými je ale totéž, co kritizuju v první závorce), přičemž obzvlášť vyniká můj velký oblíbenec Martin Hofmann, protože jsem měl na jedné straně velkou radost, jakou svini tak hezky hraje a zároveň jsem vcelku nesnášel tu svini, kterou hraje. A abych s těmi pozitivy nekončil, celé to působí dosti profesionálně a scénáři není v celku ani jednotlivostech co vytknout - Terezce i jejím kamarádům do sebe všechno zcela logicky zapadá tak, že tu logiku chápe (a omlouvá ji) i dospělý, a to není zdaleka obvyklé. Jde skutečně o film pro celou rodinu, kde se konečně nemáme od začátku do konce smát tomu, kdo komu dal proč náhodou po čuni a kdo kam "legračně" zahučel. A považte, dokonce je přítomna i (podle některých až nezdravě početných "inženýrů výchovy" obrovsky nekorektní) facka:) Pravda je, že zrovna tady je použita velmi nevhodně - ve chvíli, kdy mamince prostě ujedou nervy a mrně to vůbec nemá šanci pochopit - ale byl jsem tím v současné výchovně vykastrované době opravdu příjemně překvapen. A samozřejmě i tento moment lze dobře výchovně uplatnit. No abych to už nějak uzavřel - Kdopak By Se Vlka Bál je nečekaně kvalitní snímek, který toho může malým i velkým divákům hodně dát. Proto tentokrát dělám výjimku, a i když nemám při vzpomínce na cokoliv z filmu takové to mravenčení jako třeba když Ed Norton viděl tučňáka, dávám 90% čiže pět hvězd. (17.01.2010)

Co všechno dokážou napáchat spory dvou dospělých lidí na duši malého dítěte ... Nejdřív jsem nedávala moc pozor na to co zrovna hrají v televizi, ale příběh si mě připoutal svým zajímavým způsobem režie k sobě. Sledovala jsem s napětím co se odehrává v mysli šestiletého děvčátka a jak se dívá na svět kolem sebe. Největší dar, který můžeme svým dětem dát je táta a máma spolu a klidný domov ... (05.07.2013)

Marii Procházkové se podařilo natočit příjemně civilní rodinné drama, které vybočuje z řady žánrově spřízněných filmů díky originálnímu nápadu, kdy je po celý film na partnerskou krizi pohlíženo očima malého dítěte. Ještě, že se Procházkové podařilo vybrat talentované dětské herce a dovést je k naprosto přirozeným a upřímným výkonům, neboť právě na nich celý film stojí. Na nich a na dobře napsaném scénáři s přirozenými dialogy, které vůbec nešustí papírem, což se u českého filmu moc nevidí. Škoda jen, že je na filmu v některých scénách hodně patrná jedna nemoc českých filmů - televizní vizuál. Film díky zvolenému formátu v některých momentech připomíná spíše lacinou televizní inscenaci, což je škoda, neboť kameraman v jiných pasážích prokazuje nesporný um a vizuální cítění a například taková scéna koncertu byla nasnímána opravdu krásně. Po vizuální stránce je film tedy značně nevyrovnaný. Film také v několika scénách shazuje nepříliš důvěryhodná psychologie postav a lehce nelogické jednání, což v kontrastu s kvalitními dialogy zamrzí. Ve výsledku mi z Kdopak by se vlka bál? vychází příjemný film, který se zaměřuje na všechny věkové kategorie. Na české poměry rozhodně nadprůměr a příslib do budoucna. 70% (31.07.2009)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)