Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím ... (zobrazit celý text)
V dnešní "požehnané" době, kdy se "každé druhé manželství rozvádí" (což je - aniž by to znamenalo, že je ve skutečnosti nad čím nadšeně výskat - blbost vzešlá z chybně sestavené rádobystatistiky míchající příslovečná jabka s hruškama) parádně trefený námět. K tomu si připočtěme dobře zvládnutý příběh i co do formy ozvláštněný dětským vnímáním "světa dospělých" - který se dětí týká tak bezprostředně jak je to jenom možné - a v nejhorším případě civilní a reálně působící herecké výkony (srovnávat děti s dospělými je ale totéž, co kritizuju v první závorce), přičemž obzvlášť vyniká můj velký oblíbenec Martin Hofmann, protože jsem měl na jedné straně velkou radost, jakou svini tak hezky hraje a zároveň jsem vcelku nesnášel tu svini, kterou hraje. A abych s těmi pozitivy nekončil, celé to působí dosti profesionálně a scénáři není v celku ani jednotlivostech co vytknout - Terezce i jejím kamarádům do sebe všechno zcela logicky zapadá tak, že tu logiku chápe (a omlouvá ji) i dospělý, a to není zdaleka obvyklé. Jde skutečně o film pro celou rodinu, kde se konečně nemáme od začátku do konce smát tomu, kdo komu dal proč náhodou po čuni a kdo kam "legračně" zahučel. A považte, dokonce je přítomna i (podle některých až nezdravě početných "inženýrů výchovy" obrovsky nekorektní) facka:) Pravda je, že zrovna tady je použita velmi nevhodně - ve chvíli, kdy mamince prostě ujedou nervy a mrně to vůbec nemá šanci pochopit - ale byl jsem tím v současné výchovně vykastrované době opravdu příjemně překvapen. A samozřejmě i tento moment lze dobře výchovně uplatnit. No abych to už nějak uzavřel - Kdopak By Se Vlka Bál je nečekaně kvalitní snímek, který toho může malým i velkým divákům hodně dát. Proto tentokrát dělám výjimku, a i když nemám při vzpomínce na cokoliv z filmu takové to mravenčení jako třeba když Ed Norton viděl tučňáka, dávám 90% čiže pět hvězd.
Scénář: Maria Procházková ..
Krásně napsaný a především výtečně zahraný (co se dětských rolí týče) a zajímavě zrežírovaný Český rodinný film. Važte si takových originálních a nápaditých dílek, moc jich v naší kotlině ročně nevzniká. 85%.
Já se teda vlka bál. Být ve stejné situaci, jako malá Terezka v tomhle filmu, tak mi asi šlehne. A být ve stejném věku, tak na tom budu nejspíš podobně. Nedivím se, že film získal řadu ocenění. Vážné téma představené dítětem je totiž hodně zajímavé drama, které pro děti nejspíš nebude, ale dospělej si při něm možná uvědomí řadu věcí.
Film, který má nádherný a poutavý námět. Námět, který musí přitahovat každého, kdo má rád něco nového, něco vtahujícího a atmosferického... bohužel pak ale zpracování je zlé. Na mě až příiš. Kamera ala Ordinace v růžové zahradě, přitom to mohlo být tak krásně stylizovaný a barevný... proč, proč ne!? Herci v rámci možností, ale představitelka malé "Karkulky" mě spíše vadila. Nejvíce přirozený byl pro mě Řezníček a Taclík, jako vždy!
Rodinná krize z pohledu nevinně dětského aneb rozpad vztahu očima dítěte? Režisérce a animátorce (její původní profese je na výsledné podobě filmu hodně znát) Marii Procházkové se to podařilo skutečně obdivuhodně, její ženský úhel pohledu v kombinaci s intuitivní empatií matky umožnil nastínit vyprávění skutečně hodně věrohodné a na rozdíl od jejího celovečerního (místy až surrealistického) debutu Žralok v hravě akcentovala ve volbě námětu i aspekt ryze civilizační - jak dnešní stále se zrychlující doba urychluje i rozpad lidských vztahů. Pro nejednu divačku, neřku-li diváka, je patrně nemožné přesně pojmenovat důvod, který vedl hlavní dospělou ženskou hrdinku k jednání, které ohrozilo její dosud dobře fungující rodinu i integritu vývoje jejího jediného dítěte, všichni ovšem intuitivně velmi dobře chápeme podstatu jejího jednání. Těžko se hledá vina, život se žije a lidé dělají (osudové) chyby, jejichž nejspolehlivějším seismografem a indikátorem jsou právě děti. Bohužel...
Jak asi vypadá rodinná krize z pohledu holčičky předškolního věku? Velmi zajímavě. Kdopak by se vlka bál? je technicky, herecky i scénáristicky na evropské úrovni a ukazuje, že český film se nemusí automaticky rovnat nudě, kterou většinou vídáme v kinech.
Další utahaná >inscenace< jako že ze života. Bakalářská historka nadupaná žánrovými klišé (prý dětský horor - hohohoho...) natažená do neskutečně nudných 88 minut, jednooké mezi slepými, přesto však se stejně otravnými hereckými kreacemi a vypocenými dialogy jako dnes už prakticky veškerá tušašská >filmová< (sic!) tvorba telenovelového stylu. Tak ještě že to tak nečekaně dramaticky dobře dopadlo, že... .-/ . . . Psycho pak je číst tady ty z palců vycucané oslavné ciráty. To by mě fakt zajímalo, na jaké filmy se asi tak ti zdejší >topkoví< přicmrndávači se čtyř a pětihvězdnými komentáři jinak doopravdy dívají! . . . A víc už škoda slov. - - - P.S. No, i Vlasta T. dostal líznout. Ejhle ho, undergrounda! . . . Tak hlavně že se v závěrečných titulcích objevily zase ony mraky všelijakých logíček. D.m.s.n. to ty naše celebřitní čudly už ani pro nic jiného nedělají. Protože bohužel po dvaceti letech možnosti svobodně žít, tvořit a pracovat tahle umělecky degenerovaná parazitní kasta už na víc ani nemá... - - - - - (Poprvé viděno 1.1.2010 na ČT1, hodnocení 1021., komentář zde mezi oslavnými ciráty jako otrávený mnohý - 1.1.2010)
Dokonalý mix naivního dětského vyprávění a syrového rodinného dramatu a zároveň jeden z nejzajímavějších českých počinů posledních let. Po dlouhé době mi v českém filmu nevadili dětští herci, kteří jsou zde rovnocennými hereckými partnery, kteří trapně nepřehrávají a nepitvoří se. A nebýt lehce utahaného konce, mohlo tu být o hvězdu navíc.
Naše kotlina s tendencí vracet se stále na ta stejná místa a k totožným tématům někoho jako je Maria Procházková potřebuje jako sůl.. Byl jsem příjemně překvapen a budu se těšit na další setkání!! Aktuální téma pohledem nevinných dětských očí.. věrohodné a za 70%..
Začátek tohoto českého filmu mě moc nebral a říkal jsem si, nakolikrát ho budu dokoukávat. Ale nakonec z toho bylo jedno koukání v kuse na celkem příjemný a pohodový český filmeček, který má dobré obsazení a to jak v dětských tak i dospělých rolích. Z poslední doby učitě jeden z těch podařenějších kousků, ke kterému se dá ještě jednou vrátit.
Klidně tomuto "jinému" českému filmu přilepším, i když asi 4* by byly odpovídající. Ale ty odposlouchané hlášky předškolních dětí mě naprosto "dostaly". To by prostě dospělý nevymyslel. Za inspirativní sondu do jedné dětské dušičky díky, spoustě rodičů by to mohlo alespoň napovědět, když ne bouchnout do hlavy...
Z časů temnot české kinematografie vzešla legenda. O režisérce Procházkové... O příchodu kvality... O filmu s magickou silou... Kdopak by se vlka bál? Omlouvám se za ten Excaliburový úvod, ale když mě něco tak moc potěší, zaslouží si to malou královskou oslavu. Výborný film, reálné postavy, přirozené dialogy, velmi dobří herci, kteří ukazují, že když se nemusí prát se seriálovými plky, mají co ukázat. Trochu jsem se bál dětského obsazení, ale zbytečně. Jako bych se ocitl v éře filmů Věry Plívové - Šimkové. Děti působí opravdu jako děti, mají své chápání světa, které je sice naivní, ale ne hloupé a infantilní. Díky představitelům Terezky (Dorotka Dědková) a jejím kamarádům ze školky je snadné se jím nechat pohltit. Příběh je napsán citlivě a dokáže dojmout. Holčička, která si vykládá změny v chování dospělých jinak, než co skutečně znamenají, a nevidí, že se možná hroutí vztah maminky a tatínka. Pro konfrontaci dětské představivosti a krutého světa dospělých (Kuře melancholik, Faunův labyrint) mám zřejmě nějakou slabinu. Působivost snímku je umocněna technickou stránkou. Pro český film této éry je neobvyklé vyprávění obrazem, dialogy mimo záběr, dynamický střih, barevnost obrazu. možná by se nějaké chybky našly, ale proč, když se mi to tak líbilo. Jen tak dál a pak že není o čem točit.
Jsem velmi, velmi mile překvapen. Od dob Velryb a Polepšoven zase jeden kvalitní rodinný film. Po formální stránce ještě lepší a nápaditější, než dnes již klasické filmy paní Poledňákové. Sice tak nepohladí, je to větší drámo (což je pohádka O červené karkulce také), ale opravdu po dlouhé době česká filmová kvalitka.
