Pátrání po jedné ženě
-
Identifikace ženy
-
Identificazione di una donna
-
Pátranie po jednej žene
-
Identification of a Woman
Drama
Itálie / Francie, 1982, 130 min
Režie:
Michelangelo AntonioniObsah
-
Poslední Antonioniho samostatně natočený film se vrací k principu, který v tzv. tetralogii citů ztělesnila Monica Vittiová a který ovládal celé Antonioniho dílo. Je jím žena jako výzva, záhada i jako mužův klíč k pochopení mechanismu světa. Jenže vzájemné neporozumění je tak hluboké, že tato možnost zůstává nevyužita. Hrdina, rozvedený čtyřicetiletý režisér, hledá v různých městech obraz ženy pro svůj příští film, a táž žena se má zároveň stát řešením jeho života. Nepřiznaná cesta za ideálem ho postupně dovádí k dalším rozchodům a osobním prohrám. Cíl se ztrácí, jako by se na něj díval obráceným dalekohledem, až nakonec otázka stojí docela jinak: nikoli jak nalézt to pravé, ale jak udržet, co zbylo. Mnohokrát přestřihávaný snímek zůstal ve své době nedoceněn. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
Poslední Antonioniho samostatně natočený film se vrací k principu, který v tzv. tetralogii citů ztělesnila Monica Vittiová a který ovládal celé Antonioniho dílo. Je jím žena jako výzva, záhada i jako mužův klíč k pochopení mechanismu světa. Jenže vzájemné neporozumění je tak hluboké, že tato možnost zůstává nevyužita. Hrdina, rozvedený čtyřicetiletý režisér, hledá v různých městech obraz ženy pro svůj příští film, a táž žena se má zároveň stát řešením jeho života. Nepřiznaná cesta za ideálem ho postupně dovádí k dalším rozchodům a osobním prohrám. Cíl se ztrácí, jako by se na něj díval obráceným dalekohledem, až nakonec otázka stojí docela jinak: nikoli jak nalézt to pravé, ale jak udržet, co zbylo. Mnohokrát přestřihávaný snímek zůstal ve své době nedoceněn. (FebioFest 2006) Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(20.12.2005)
-
Morien
Zestárlý film. Více, až se mi podaří zapnout mozek. --- O dva dny později. Mozek již je zapnutý, ale nevím, jak moc se mi podaří definovat můj pocit z Pátrání po jedné ženě. Pořád platí to, že oproti ostatním Antonioniho filmům (těm starším) je tento film zoufale nenadčasový, jestli existuje tenhle termín. Zatímco u Zvětšeniny přemýšlím nad svým místem v tomto světě a jestli vůbec můžu někdy něco pochopit, tak tady přemýšlím, proč zvolil režisér zrovna tuto hudbu, jestli chtěl být současný a s dobou jdoucí, nebo jestli mu připadalo, že ty syntetizátory v sobě obsahují tajemný rozpor rezonující s tajemností ženské duše nebo co. Zároveň mám dojem, že toto téma jsem zpracované ze všech stran a líp od Mistra už viděla a že tento film je pro mě v tomto směru prázdný a tím vlastně i zbytečný.(10.5.2012)
-
gudaulin
Zvětšenina se mi líbila, byť už tehdy jsem si uvědomoval, že jde o film tzv. na hraně, tzn. při překročení velice jemné meze by se naopak výsledný dojem mohl prudce snížit. Dobrodružství jsem na chuť nepřišel, a tak jsem očekával, jak dopadne mé třetí setkání s tvorbou tohoto uznávaného režiséra. Výsledek je opět víc než rozpačitý, a tak se pro příště už tomuhle italskému tvůrci obloukem vyhnu. Identifikace ženy je typicky festivalový kousek, který určitý typ publika dokáže přivést k nadšení, ale pro převážno většinu běžných filmových fandů jde o nekonzumovatelné dílko. Z mého pohledu je to silně sebestředná, manýristická a především nudná podívaná, po jejímž shlédnutí jsem mohl jen konstatovat, že jsem úspěšně zabil dvě a čtvrt hodiny svého času. Nejde zdaleka jen o přetaženou stopáž a k uzoufání pomalé tempo, ale jde i o kvalitu výpovědi. Na konci jsem totiž o režiséru Nicollovi, jeho hodnotovém žebříčku, vztahu k ženám a pohnutkách, jakými se řídí jeho chování k nim, věděl v podstatě tolik, co na začátku - tedy nic. Celkový dojem: 25 %.(14.9.2009)
-
fauxthum
Unylá a rozbředlá umělecká ipsace, která si ve svém manýrismu neví rady a bloumá egocentrickou krajinou Antonioniho duše. Nuda a zahleděnost do sebe. Ztráta konceptu a zřejmě i soudnosti. Spousta redundantních prvků, které pouze mlží. Závěrečné vyústění s motivem kosmické lodi plující vstříc Slunci je za hranicí kýče.(13.2.2007)
-
LiVentura
Identifikace ženy patří mezi nejlepší kousky Mistra Antonioniho..!(30.7.2009)
-
Šandík
Silný film. Nedovolím si dát méně než čtyři hvězdičky, i když by po mém soudu mohl mít trochu rychlejší spád. Ale asi je na něm vidět, jak se za čtvrtstoletí zrychlilo tempo filmového vyprávění... Sděluje věci, které se sdělují těžko, možná snáze skrze literaturu nebo poesii... Rozhodně to není mlácení prázdné slámy. Mužské a ženské vnímání je vskutku v tolika věcech odlišné a chlap má opravdu tolikrát pocit, že žena je asi z jiné planety... Samozřejmě, že ten "sluneční výlet" na závěr je jakýsi únik z reálného světa a taky jsem si při té scéně v benátském hotelu říkal: "ty pitomče, obejmi ji, víš jak moc se ve své ženské zranitelnosti potřebuje o tebe opřít"... A je asi typické, že tuhle základní věc v mužsko-ženských vtazích Niccolo nepochopil... Bohužel... Moc se zaměstnáváme hledáním faktů a málo nás zajímá, co druhý opravdu prožívá... Někdy je ta propast tak veliká a všude tolik mlhy, že ani nedohlédneme...(31.1.2008)
-
Jansen
Asi po čtyřech hodinách subjektivního času jsem se v domnění, že sleduju nějaký narcisticky rozvláčný "dictor´s cut", podíval na časomíru přehrávače, abych v hrůze zjistil, že ještě zbývá půl hodiny (samozřejmě z té standartní dvouhodinové verze). A to nejhorší teprve mělo přijít, vůbec už nemluvě o kýčoidním závěru. Invenčně naprosto vyčpělý film bez špetky sebereflexe. Na povrchu unylé a monotónní, uvnitř nedotažené, nahodilé a v kontextu italského neorealismu a vůbec myšlenkového kvasu toho období silně redundantní. U některých fragmentů mě přepadal pocit, že se dívám na nějakou adaptaci Rosamund Pilcherové. Z toho mě sice Antonioni vždy skoro okamžitě nějakým propracovaným záběrem vytrhl, ale to je od něho prostě zatraceně málo.(27.8.2010)
-
kusper
Není to úplně klasický Antonioni, spíše mi to připomína Ingmara Bergmana. Ovšem řemeslná preciznost tu rozhodně je.(21.7.2010)
-
snob
Dřístyprdní záležitost.(22.7.2009)
-
jitrnic
Předpokládám, že do hlavní postavy promítl Antonioni sám sebe a chtěl nám říci cosi ve smyslu, že je rozervaným géniem, jehož životem prochází spousta krásných žen a on chudák neví, pro kterou se rozhodnout. Nic proti této masturbaci, vadí mi spíš nedostatek nějakého nadhledu a nezajímavý a průměrně zahraný hlavní hrdina. Daleko zajímavější (a také krásnější, samozřejmě) jsou ženské postavy, kvůli nim stojí za to se na film mrknout.(6.12.2009)
-
Sipora
Až čtrnáct dní po zhlédnutí jsem se rozhodla napsat komentář, protože mi film neodbytně straší v hlavě. Takhle se toho snad zbavím. Námět a scénář nic moc, jak jsem u Antonioniho alespoň já zvyklá. On však z toho nic udělá Něco, což je dáno opravdu jen géniovi nebo dítku štěsteny. Zvláštní a podivnou atmosféru snímku ještě umocňuje výběr herečky - ženy s pohledem v očích, který se zdá vycházet z jiného světa. Právě takové ženě se říká femme fatale. Veškeré to dráždivé pnutí ve filmu vychází od ní, spolu s postupným odhalováním jejího tajemství. Líbí se mi věta, kterou píší distributoři snímku o hlavním hrdinovi (Antonionovu druhém já), který po celý život marně hledá ideální ženu: "...otázka stojí nakonec docela jinak: nikoli jak nalézt to pravé, ale jak udržet, co zbylo." To zřejmě vystihuje autorův hlavní záměr. Budu škodolibá a napíšu, že stačí zůstat věrný tomu, co jsem si vybral/a a nehonit se za chimérou. Ovšem na druhou starnu paltí, že pokud bychom se nehonili za těmi chimérami, tak by taky nakonec nevzniklo nic krásného.(23.6.2009)
-
MR007
Nezáživný film, bez spádu a jakýchkoliv zajímavých momentů.(26.6.2009)
-
HanaM.
Tajemné náznaky, pořád nevíte, o co jde, pořád Vás něco překvapuje a pointu se nikdy nedozvíte. No možná zajímavá metafora na ženy, ale od filmů čekám něco víc.(26.1.2011)
-
lsd
Tentkrát mě Antonioni bohužel hodně zklamal. Kvalitní filmařina to samozřejmě je, to k minusům nepatří, ale příběh mě prostě vůbec nezaujal. Možná byl jen tento film natočen uplně pro jiné publikum než jsem já. Připadá mi to, jak kdyby to byl vyloženě autobiografický snímek, ve kterém Antonioni popisuje svoje bohaté zkušenosti se ženamy(některé i špatné) a chce se jím ňákým způsobem pomstít. Toto mě však vůbec nezaujalo a nenašla se scéna, která by mě probrala z té nudy. A ta hudba je příšerná a totálně kazí i ty zbytky zajímavé atmosféry. Škoda...(31.12.2006)
-
tomtomtoma
Je to o hledání partnerky. Můžeme pochopit všechna rozhodnutí a činny toho druhého? Můžeme někdy nalézti, to, co chceme? Kompromis je nutný, ale jsme ho schopni? Hledání, náhody, nehody, zajímavá podíváná do mezilidských vztahů. Nakonec je to hledání partnerky, nebo představitelky nového filmu? Zřejmě obojí, ale jaká je láska moderního světa: je tak neosobní, tak požitkářská, tak sobecká? Neboje láska jen přelud, který trvá pokud jsou ideální podmínky a mizí hned s prvním problémem? Hlavním protagonistou je režisér Niccolo (Tomas Milian), navazuje postupně vztah s aristokratickou Mavi (Daniela Silverio) a herečkou Idou (Christine Boisson). Nakonec zůstává jen hledání ideální představitelky do role filmu, nebo spíše jen představy.(9.5.2009)
-
LeoH
Tenhle Antonioni se mě nějak nedotkl. Řemeslně jako vždy na výši, hlavně Di Palmova kamera úchvatná, ale myšlenkově mi to přišlo poněkud pubertální – ano, ženy jsou záhadná stvoření, ale pro mě záhadná jinak a v jiných věcech, než ukazuje tento film. Jaksi se mi nepovedlo ztotožnit s postavou mého věku, která pořád ještě řeší to, co řeší, takže jsem protentokrát zůstal emočně mimo hru. Ale zase na to, jak mě obyčejně rozčilují sebestředné filmy o režisérech v tvůrčí krizi, to nedopadlo tak hrozně :-)(30.11.2009)
-
Lestat
Filmový režisér hledá ideální ženu (nejen) pro svůj film; když nakonec zjistí, že jeho snaha je marná rozhodne se radši natočit SCI-FI o cestě rakety ke slunci. Téma sice zajímavé, ale ten chlad a odstup. Godard někde napsal, že Antonioniho filmy obsahují jistou nekomunikativní rovinu, a proto nejsou jeho šálkem čaje. Tentokrát výjimečně: Je suis Godard...(25.9.2007)
-
e(l)a
Natočené samozřejmě výborně, nicméně jsem na tom nenašla nic, co by mě zaujalo... Teda mimo krásné italštiny:-D(16.10.2009)
-
Mikino00
Určitě nejslabší Antonioniho film, to co chtěl říct se dalo zkrátit na půl hodiny.(17.4.2011)
-
F.W.Colqhoun
Huh. "Identifikaci" jsem viděl už přesně 3x. Přestože mám stále jisté potíže pochopit, o co režisérovi (postavě i tvůrci) šlo, na film mě kupodivu pořád baví se dívat. Rozhodl jsem se ho považovat za osmdesátkové 8 a 1/2. Hlavní hrdina hledá hned dvě, první na lože a aby poslouchala jeho plky, druhou do filmu. Ani s jednou nemá štěstí. Proč? Budu přízemní a dospívám k závěru, že na to jde blbě. Především mu nedochází, že už má to nejlepší za sebou (autor se narodil roku 1912, zjevně autobiografický film byl natočen roku 1982; calculemus...) a ženy se trochu vykrucují, za druhé, naprosto neitalsky aplikuje na své oběti zcela liché (přestože pochopitelné) koncepty, místo aby výhradně jednal. Protože / přestože film nabízí slušnou přehlídku uvěřitelných, ale pohledných těl, o ženy tu vlastně vůbec nejde, a to trochu dráždí. Režisér, oba dva, kolem sebe narcisticky cosi projektují, dialogy ZJEVNĚ vycházejí ze zápisků, postřehů (jaké produkuje i hlavní postava), takže film svým způsobem funguje jako sbírka aforismů, jako organické dílo trochu méně (což platí pro většinu Antonioniho filmů, s nimiž jsem měl tu čest). Proč se mi ten film stále líbí? Předně je hezky natočený. Barevná paleta se drží velmi světlých odstínů červené a zelené. Každý střih předhodí divákovi záběr hezký sám o sobě. Zprvu podivná symbióza Antonioniho novovlnného citu pro film a S&M hudby Johna Foxxe, pohrobka té lepší mutace Ultravox, nepřestává fascinovat po celou, nestřídmou dlužno dodat, promítací dobu. Zdánlivá roztříštěnost děje, jíž lze podezřívat za produkt scenáristické bezradnosti, přináší stále nová překvapení i určité vyvrcholení, přestože s klasickou dramatickou křivkou neoperuje ani náhodou. Dalo by se říct, že film je, stejně jako žena, jíž se pokouší identifikovat, svůdným tajemstvím. Rozhodně jsem s ním neskončil.(8.12.2011)
