Obsah
-
Režisér filmu Thierry Zéno se sešel se slavným absurdním dramatikem Eugènem Ionescem (1909-1994, díla Plešatá zpěvačka, Nosorožec, Král umírá, Židle...). V první polovině sledujeme Ionesca, jak si hraje se slovy, vymýšlí absurdní příběhy a situace, vypráví o svém strachu ze smrti, o svých depresích, obavách a snech. Ve druhé polovině pak vidíme spisovatele unaveného slovy, nacházejícího nové cesty, jak nám ukázat, v jak absurdním světě žijeme. Činí tak prostřednictvím malby - ,,uměním ticha". (Cimr)
Režisér filmu Thierry Zéno se sešel se slavným absurdním dramatikem Eugènem Ionescem (1909-1994, díla Plešatá zpěvačka, Nosorožec, Král umírá, Židle...). V první polovině sledujeme Ionesca, jak si hraje se slovy, vymýšlí absurdní příběhy a situace, vypráví o svém strachu ze smrti, o svých depresích, obavách a snech. Ve druhé polovině pak vidíme spisovatele unaveného slovy, nacházejícího nové cesty, jak nám ukázat, v jak absurdním světě žijeme. Činí tak prostřednictvím malby - ,,uměním ticha". Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Bluntman
LFŠ 2009 Přestože je Thierry Zéno znám jako TEN režisér SVATEBNÍ VÁZY, kontroverzního celovečerního filmu, jeho tvorba se sestává převáźně z dokumentů, mezi které patří i EUGÉNE IONESCO, HLASY TICHA. V nich se zabývá tématem smrti, v tomto případě strachu z ní, a uvědoměle, ale neokázale upozorňuje na rozpor mezi přístupy jednoho člověka či dané kultury k daným věcem, v tomto případě na výřečnost a slovní obratnost titulního umělce na jedné straně a jeho tichou stránku, která vyjadřuje znepokojení nad světem a bytí v něm v dětsky naivistických, až "dan9kovských" obrazech. Kompozicí záběrů a rámováním je pak sám absurdní dramatik Ionesco stavěn do stejné pozice, jako objekty na jeho malbách. 7/10(27.7.2009)
-
Cimr
Tento dokument mi v podstatě jen potvrdil, že Ionesco byl génius v původním smyslu toho slova. Na večírcích seděl v koutě a nemluvil, protože ho to nebavilo. Nebyla to póza. Jenom poslouchal a pak zobrazil absurditu, v níž žijeme, tak, jak se to nikomu nepovedlo, viz jeho krásný příběh o dívce, kterou rodiče nechali doma s chůvou, protože šli do divadla, pak do restaurace, pak do kina, pak znovu do divadla, pak znovu do restaurace, pak znovu do kina, pak do maňáskového divadla a pak znovu do restaurace. Eugene Ionesco, hlasy a ticha je slušný portrét významné a bohužel trochu zapomenuté osobnosti.(3.8.2009)
