Mezi vlky

Démonizace CGI vlků ve filmu, který se nemůže rozhodnout zda chce být spíše zasněženě melancholickou existencionální záležitostí o vyrovnávání se se ztrátou či nekompromisním filmem o přežití s poněkud přepálenými scénami ve stylu "Liam Neeson is new MacGyver/Bear Grylls/Chuck Norris". V obou polohách to snímku sice sluší, ale zároveň se ty dva přístupy příliš bijí. A je to škoda. (12.03.2012)

No hele, vocaď pocaď. Film jednoznačně MÁ zajímavý filozofující podtext, a to ani ne tak v klišovitých řečích vyvrhelů u ohníčku, jako spíše v celkovém vyznění. Pokud si sečteme skvělý depresivní úvod, dobře hrajícího Neesona, metaforické převody a jeden zásadní detail těsně před koncem, který povyšuje závěr na emocionální hurikán, vyjde nám neotřelá studie raněné duše zoufale se rvoucí s vlastním peklem. Začíná válka touhy po smrti proti instinktivnímu boji o život, zatracence proti zkáze. Metaforou pekla jsou tu vlci, ztvárnění jako absurdně krvelačné a neústupné zlo. Zkrátit film o čtyřicet minut, nechat Neesona samotného bloumat peklem, potitulkovou scénu zařadit opatrně před titulky a klidně bych napařil i pět hvězdiček. Funguje to skvěle! Problém vězí v thrillerově-hororových choutkách tvůrců. Film se totiž většinu stopáže tváří jako trhák o přežití v divočině a ouvej, myslí to očividně vážně, díky čemuž je veškerá iracionalita vlčího zjevení i chování postavená na hlavu - zdejší bestiální vlčí zrůdy fungují dobře jako obrazné vyjádření ZLA, nikoliv jako skuteční vlci v lesním thrilleru. Jako vlkofil se přes to moc dobře přenést nedovedu. Kromě toho, že jsou šedivci nehezky digitální, je zprzněná veškerá logika jejich chování. Zdejší vlci neustále číhají opodál (OK), zákeřně se vynořují ze tmy (OK), nebojí se ohně ani větší skupiny lidí (WTF?), dělají rambajs jak na koncertě (ehm...) a dokonce NESEŽEROU kořist, ačkoliv nejsou nijak ohroženi (děláte si srandu?). Dokud jsou daleko, v jednom kuse vyjí a poštěkávají, přičemž se zdá, že je jich alespoň šestset; jakmile se přiblíží, vrčí vydatněji než komando vyboosterovaných kytar deathmetalové kapely a zlověstně čumí ze tmy... aby po hrůzostrašné momentce odešli a následně "nečekaně" někoho chňapli. Vlci jsou inteligentní stvoření a dokáží jednat cíleně systematicky, avšak zdejší záměrné terorizování je naprosto směšné, stejně jako odůvodnění slovy "jsou pomstychtiví a nechtějí nás tu". Je sice hezké, že si tvůrci zašli do knihovny a díky tomu alespoň ví, co je alfa samec a co je omega, každopádně celá tahle hororová kravina je céčková až na půdu. Jedinou světlou chvílí je závěrečné rozhodnutí Diaze, které si koresponduje s onou filozofií cesty titulní postavy, nicméně to je trošku málo. Ach jo... Závěrem bych zmínil povedený soundtrack a více než solidní zvukovou stránku, protože kvílející vlčí peklo je i přes svou absurditu působivé. Once more into the fray... P.S. + SPOILER: Pro Liama Neesona to musel být skutečně niterní film - teď mi došlo, že mu dva roky před natáčením zemřela žena. (10.03.2012)

"Seru na to. Zvládnu to sám." Snížek, pejsci, beznaděj, strach, smrt. THE GREY není klasický surival thriller, na to má moc hloubavou a přemýšlivou nosnou linii. Pěkně depresivní nosnou linii mimochodem. "Život je sráč" nosnou linii. Pochod na jih s tím zbytkem co přežil pád letadla je tu vlastně jen tak navíc, pro zábavu. Napínavou zábavu. Dechberoucí mrazivé scény plné strachu se střídají s těmi vynikajícími akčními. Do toho je tu ještě boží Liam Neeson, který s přehledem zašlapává veškerou konkurenci. Parta hláškařů co tam je s ním, je tu jen jako koření. Každá smrt ve filmu je působivá, každá je jiná. Carnahan totálně otočil od pár svých posledních filmů a je to zatraceně dobře. P.S: Počkejte si na potitulkovou scénu. Našel jsem knihu. Jmenuje se: "Všichni jsme v prdeli". Je to bestseller. (09.03.2012)

Aniž bych blíž tušila, o čem to je, aniž bych si pamatovala přesný název a jen s tím, že v názvu jsou vlci, a s upřímným přesvědčením, že hraje-li v tom Neeson, bude to výborný film, jsem se chystala při návštěvě u rodičů kouknout na "Mezi vlky", když už to příhodně běželo v televizi. Ten večer běžel na jiném programu jiný vlčí film (shodou okolností ze stejného roku), a to "Město vlků". Než jsem si před filmem uvařila čaj, mamá přestaly bavit reklamy (a proto nadále bude muset skleničky leštit, místo aby je za ni vyleštil Mr. Propper) a přepínala. Přepínala tak dlouho, až narazila na "Město vlků" a v něm uvízla na celý večer a já s ní. Omyl jsme poznaly vcelku rychle, ale už jsme to dokoukaly. Tam byli místo vlků husky, tady místo vlků byli digi mutanti, jedni i druzí se chovali divně. Nenávidím zimu jako roční období, nenávidím sníh, tady jsem trpěla jak zvíře, sníh za okny, sníh ve filmu, nabídnout mi u toho někdo sněhové pusinky, asi mu je skrz zadnici nacpu do nosu. Pokud už se člověk má ocitnout někde ve sněhu, je rozhodně lepší mít housera než vlka. (25.01.2016)

Od tohohle filmu jsem nic nečekal a věděl jsem o něm jen to, že tam hraje Liam Neeson a že tam jsou vlci, kteří mají problémy s Liamem. No, ani se jim nedivím, já být tím alfa vlkem, tak bych si s člověkem, který hrál Qui-Gon Jinna či Dia rozhodně nezahrával a raději si jako svůj oběd, popřípadě večeři, vybral někoho míň nebezpečného… The Grey je poměrně zvláštní film na dnešní poměry, dalo by se říct, že v některých částech je až poetický. Atmosféra zde funguje na jedničku, hudba vše dokonale podkresluje no a konec… i kdybych přemýšlel několik dní v kuse, tak bych zřejmě nedokázal vymyslet nic lepšího. Na všech frontách mě tento film překvapil a to dost příjemně. Mimochodem, na pár scén jen tak nezapomenu, nejen ten konec je parádní, ale nechci spoilerovat. 90 %. (11.07.2012)