Vlna

Zatraceně zajímavý námět zabíjí dlouhá stopáž a málo prostoru pro všechny linie příběhu. Že si právě odporuju? Ale vůbec ne. Vlna trpí takovou malou vadou na kráse; totiž místo toho, aby se její příběh každým dalším záběrem posouval kupředu, se nostalgicky vyžívá v tom, co už divák viděl, a tu samou scénu vloží do děje klidně několikrát. A jen tak mimochodem vždy od hlavního tématu odskočí a přinese nové šokující odhalení tom, co vše postavičky v minulosti udělaly. Divák, který se začíná těšit na novou zápletku, je ale hned zklamán; v dalším okamžiku se zase vrátí na obrazovku ony známé - a už tolikrát viděné - nic-nového-neříkající flashbacky. Přitom nejasností a nedořešených věcí je tam řada: Jak hlavní postava přišla ke svému tetování na zádech, které má její kamarád, když ještě pár dnů před zásahem tsunami měla záda (dle záběrů od moře) bez tetování? Jak se k hlavní postavě dostal pas jeho nejlepšího kamaráda? Jak je možné, že když televize věčně rozebíraly osud známého podnikatele, nikdy neukázaly jeho fotku? Proč hlavní postavu nikdo v okolí, ani v nemocnici za ty týdny nepoznal? A taky: Jak to tedy sakra vůbec skončilo? No nic. Za první díl jsem chtěla dát lepší tři hvězdičky, za ten zbytek už si je ale Vlna bohužel nezaslouží. Snaha byla. Jen by to chtělo nerozvádět 100+1 dějových linií a narvat to všechno do jednoho celovečerního filmu. (04.03.2009)

Kdyz je odehrano 75% filmu tak nam z cista jasna do filmu skoci pani Vilma Cibulkova, jakozto byvala pritelkyne Roberta Krause alias Jiriho Schmitzera. Prislo mi to jako by uz tvurcum dochazel filmovy napadl a chteli ty tri dily proste necim do-zaplacnout.Kazdopadne dekuji za tu exotiku a opetovne perfektniho pana Schmitzera. Take jsem uvital pana Bartosku na obrazovce, to byl skvely tah s vyberem hlavniho hrdiny. (01.05.2008)

Poslední část ukázala, že lineární vyprávění by slušelo celému filmu mnohem více, čímž by se také podstatně zkrátila jeho délka, zrychlilo tempo a ubyl by prostor pro zbytečně okaté a samoúčelné exhibice s narativní i formální stránkou. Takto působil film v prvních dvou částech jako jeden velký zmatek, kdy se děj kvůli neuistálému opakování záběrů posouval kupředu doslova hlemýždím tempem, příčemž struktura příběhu neměla konce ani kraje. Je jasné, že to byla výzva divákovi, aby zapojil své mozkové buňky, ale zde bez dalšího platilo, že někdy i méně je více. Je třeba pochválit na české poměry docela rychlou reakci na světovou událost (jindy ta reakce trvá třeba patnáct let, viz sametová revoluce, opět jako první zpracovaná Jiřím Svobodou - nepočítáme-li Troškův narychlo splácaný paskvil Zkouškové období). Tím však přínos scénáristy Josefa Klímy končí, neboť slušný námět byl dále rozvíjen dosti toporným scénářem a dialogy, který se omezoval na jednovětá prohlášení anebo hysterické výkřiky. Až ve zmíněném třetím díle vložil postavám do úst i komplikovanější souvětí, které se občas zdály být i na místě a měly svou pointu. O zbytečné režisérské exhibici již také byla řeč. Jiří Svoboda na svých přednáškách na FAMO v Písku říkal, že t.č. ještě neví, jakým způsobem se povede natočit onu osudovou vlnu. Pokud tedy můžeme aspoň něco ocenit z ve filmu nabídnuté ukázky všeho, co televizní technika dokáže, tak by to byla určitě ta vlna. Zbytek přetechnizovaných pasáží se však jeví spíše mechanicky než působivě. Do toho všeho se line vtíravá melodie písně Rolling Stones, se vší úctou k písničkářství Jiřího Schmitzera (které je mi jinak velmi sympatické), on není zrovna vhodným revivalem Micka Jaggera. Škoda, vzhledem k pohotové volbě námětu, postavě režiséra a plejády skvělých herců, kdy i do nejmenších štěků byly obsazeny známé tváře, se film mohl stát kultem a snad možná i měl tyto ambice. Místo toho jsme však byli po tři nedělní večery svědky velkého zklamání. Jiřího Svobody si jako filmaře vážím, ale příště by se mohl více krotit. (25.02.2008)

I v tomto případě platí, že "méně znamená více". Kdyby se toho drželi tvůrci tohoto třídílného filmu a vměstnali by děj do jednoho celovečerního snímku, tak by u mě uspěli asi víc. Postupné přidávání dalších postav a nelogičností s téměř pohádkovým závěrem, to mi přišlo už překombinované. Zajímavé byly retropasáže v podobě proměny Kleina st (Bartoška) a Krause st. (Schmitzer) z let 2004/2005 v hipíky (Tomsa a Prachař) a fakt chytrej rotvajler, kterého záměna identity nemohla zmást. (30.12.2008)

Rádoby líbivé obrázky, rádoby zajímavý příběh rádoby líbivě a zajímavě natočený. Pardón, ale to je taková slátanina! V prvním díle ještě asi tak patnáct minut v poslední třetině celkem ušlo, ale to je asi tak všechno. Zkrátka je to příšerná blbost, jakou jsem dlouho neviděla. A ty věčné flashbacky mi taky pořádně lezly krkem. Dvě hvězdičky jen za pány Bartošku a Schmitzera, jinak téměř nekoukatelné. (22.08.2011)