Nastala chyba při přehrávání videa.
  • novoten
    *****

    Pak se ten vichr nechal svést přes moře noci dálkou cest. Měsíc jej hned jal do plachet a znovu svitla záře hvězd. Oblíbené scény z knihy povýšené na adrenalinové vrcholy, neskutečně funkční nové postavy a zmínky z jiných Tolkienových spisů konečně zobrazené tak, že se nemusíme chytat každé poznámky pod čarou. A když jsem se bál, že příchodem do Jezerního města může utrpět tempo, netušil jsem, že dostanu takhle vydatnou dávku Šmaka, která přebije úplně všechno kolem a udělá z Poušti znovu film roku. Fajn, vymýšlím si, to poslední jsem tušil. A ta atmosféra fantasy, dobrodružství a tentokrát i skutečného strachu a odvahy mi celý rok chyběla mnohem víc, než jsem si mohl připustit.(23.12.2013)

  • Hal_Moore
    *****

    První díl byl pohádkou, kterou je i kniha. Šmakova dračí poušť (bleh) se však (zřejmě maximálně v rámci možností) přiblížila Pánovi prstenů. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě účast Orlanda 'Legolase' Blooma, který snad poprvé (štěk v Černém jestřábovi nepočítám) předvádí solidní herectví a božská Evangeline Lilly, kterou od nynějška prosím obsazovat do každého pátého filmu. Jejich souboje film pozvedly ještě o něco víc a teď můžu s klidným srdcem napsat, že lépe asi zpracovat kniha nešla. (Ale samozřejmě, že šla). Místy vizuál vypadá až moc počítačově (lití zlata, jízda Legolase na koni), ale jinak k efektům nemám výtky (perfektní Šmak a adrenalinová jízda podzimu - rafting v sudech). Jediným opravdovým mínusem je Howard Shore. Chvílemi je vidět, že se snaží najít ten správný ekvivalent k předchozím soundtrackům ze Středozemě, ale výsledkem je lotrovská-nelotrovská hatmatilka. Buď měl Pána prstenů vykrást se vším všudy (čti pokračovat se stejnými motivy), nebo vymyslet úplně něco zbrusu nového. Jediná kaňka ale s hodnocením dolů nehne.(9.1.2015)

  • Lima
    *****

    Vyčítat Peteru Jacksonovi – jak to tady mnozí činí – že se až příliš nechá unášet a zahlcuje nás atrakcemi, je nepochopení Jacksonovy podstaty. Ten se vlastně od doby, co jako mladý kluk pekl v mámině troubě masky zlých emzáků pro svůj celovečerní debut, vůbec nezměnil. VELKÉ PŘEROSTLÉ DÍTĚ, CO MILUJE FILMOVÉ TRIKY a rádo ohromuje vizuálními serepetičkami, co jdou kolikrát přes hranu. Náramně jsem si užil přeplácaného ´King Konga´, užívám si i přeplácaného druhého ´Hobbita´. Ten je tak vizuálně přepestrý a bohatý, že s ním v tomhle ohledu nesnese srovnání žádné jiné fantasy dílko, nebo pohádka za posledních deset let. Berme prvního vlažného ´Hobita´ jako jakousi „startovací rampu“ pro masivní druhý díl, pak tedy dostává své opodstatnění a smysl. Zároveň ale varuju – hledáte myšlenkové přesahy, oči-ždímající výjevy, zkrátka takový ten „lidsky hřejivý umělecký prožitek“? Pak se obraťte jinam. Naopak jdete na rozverného Jacksona, který je tradičně – jak mu to jeho naturel káže – utržený ze řetězu a hrne to do Vás hlava nehlava? Pak jste na správné adrese :o)(12.12.2013)

  • Matty
    ****

    Jestliže první díl byl jednou dlouhou expozicí, pokračování se na jednu stranu nemusí zdržovat představováním hlavních hrdinů a objasňováním jejich motivací, na stranu druhou je příběhově neohraničené. Živější a lépe zacílené (byť opět epizodické) vyprávění postrádá uspokojivé završení. Namísto toho, aby ve finále došlo k rozuzlení alespoň některé z dějových linií, končí Šmakova dračí poušť pouze další komplikací. ___ Šmak působí jako epizoda epického fantasy seriálu nebo jako RPG, kterou ovšem hraje někdo jiný, kdo rozhodně nehodlá přeskakovat žádné cutscenes. Stejně jako ve hrách na hrdiny před sebou máme partu dobrodruhů, kteří díky střetům se stále silnějšími nepřáteli získávají nové zkušenosti, aby ve finále mohli stanout tváří tvář závěrečnému bossovi (kterého samozřejmě nelze zabít v tradičním souboji). Zpětně vzniká dojem, že hlavním cílem vyprávění byla po celou dobu právě konfrontace s drakem, neboť k ničemu jinému ve filmu de facto nedojde. Akční sekvence jsou sice opět dlouhé a nikdy ne tak přehledné jako cokoliv od Spielberga (jehož Tintina jízda na divoké vodě chvílemi připomíná), ale ne samoúčelné. Slouží k rozvíjení charakterů již známých postav (z Bilba se stává větší hrdina i větší závislák na prstenu), k uvádění postav (staro)nových (Legolas, Tauriel), případně k demonstraci odvahy malých, vykořeněných a zdánlivě bezmocných národů postavit se velkému nepříteli, což pro Tolkiena myslím byl, vzhledem k době vzniku knih, důležitý motiv. ___ Výrazně videoherní je také výtvarné řešení Středozemě, tvořené tentokrát kromě autentické novozélandské krajiny ve větší míře CGI animacemi. Knižní ilustrace by to byly úchvatné a dokázal bych si je prohlížet desítky minut, ale v kombinaci s živými postavami působí prostředí uměle. Nemluvě o skřetech, zřejmě přímo okopírovaných z akčních rubaček typu God of War (samozřejmost, s jakou jsou skřetím bojovníkům utínány hlavy, by videohernímu původu odpovídala). ___ Postavy, které hrdinové na své pouti potkávají, z větší části slouží jen k tomu, aby dobrodruhům sdělily cennou informaci, případně poskytly azyl nebo výzbroj. Například Medděd se sice s vysokou pravděpodobností příště zapojí do Bitvy pěti armád, ale v samotné Šmakově poušti je s ním naloženo dost účelově. Kdežto starosta Jezerního města, docilující prosperity za cenu nesvobody svých občanů, vyznívá pouze jako pochybná snaha aktualizovat vyprávění narážkami na současnou zkorumpovanost politiky. Nutno uznat, že přítomnost jiných postav, kterým byla v Neočekávané cestě věnována zdánlivě nadbytečná pozornost, Jackson dokázal ve Šmakovi obhájit (Azog, Radagast). Podobně vysvitne, proč jsme se museli dozvědět, že Bilbo je dobrý v hádankách (objevení klíčové dírky). ___ Oslaben byl motiv ztraceného domova, jehož nositeli už jsou víceméně pouze trpaslíci, nikoli Bilbo, nově posedlý hlavně svým prstenem. Domníval jsem se, že právě kvůli možnosti využívat kontrastu mezi hobitovým dřívějším pohodlím a jeho nynější nepohodou, jsme prvních 40 minut Neočekávané cesty trávili v Hobitíně. Klíčovým motivem se stal egocentrismus celých národů (elfové) i jednotlivců (Thorin) a chamtivost, jejímž zosobněním je Šmak, zdaleka nejlépe napsaná figura celého filmu. ___ Šmakova dračí poušť nabírá obrátky s tím, jak se lineární vyprávění větví do dvou, posléze do tří dějových linií. Poslední akt je díky podobně dynamický jako rozmáchlé akční sekvence u Nolana (i když Jackson mezi jednotlivými akcemi stříhá s větší rozvahou) a zároveň emocionálně vtahující, neboť minimálně u Tauriel nevíme, jaký osud ji čeká (ač coby elfka nemůže zemřít). Zmnožení finálních konfrontací se zlem stvrzuje Jacksonovo pojetí Hobita nikoli jako dobrodružství jednoho hrdiny, ale jako tzv. „ensemble piece“. Akční týmovce, ve které jsou důležité zejména schopnosti jednotlivých postav a jejich přínos pro splnění mise/misí (viz ukázková spolupráce Bilba a trpaslíků ve finále), je pak těžké vyčítat emocionální chlad a lhostejnost vůči jednotlivým postavám. Každopádně mne to netěší už z toho důvod, že mnozí ze zúčastněných by si zasloužili samostatný film. ___ Z hlediska vyprávěcí uspokojivosti nemá oboustranně otevřený (tj. bez začátku i bez konce) Šmak daleko k tomu, aby byl filmem na draka. Díky logisticky bezchybnému dávkování nových postav a měnění prostředí sice nedopustí, aby naše pozornost polevila, ale jako autonomní příběh neobstojí. Stále jde pouze o příslib velkých události a kompaktnější podívané. Šmak lépe než bodrá Neočekávaná cesta navozuje dojem, že „cosi“ hrozivého už visí ve vzduchu. Zároveň ale nemá tolik materiálu k odvyprávění, a byť navenek působí jako živá akční jízda, ve skutečnosti, paradoxně, většinu času jen přešlapuje na místě. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Marigold, Eddard, Arbiter, xxmartinxx, ScarPoul, Anderton, SamanthaM.M(15.12.2013)

  • Dever
    *****

    // Distribútor: Warner Bros. // Počet premietajúcich kín v USA: 3,903 // Otvárací Víkend v USA: $73,675,000 //(14.12.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace