Tokio!

Fascinujúci surrealistický pohľad na rôzne podoby Tokia, ktorý ma dokázal zasiahnuť neuveriteľnou silou....( a to najmä prvá a tretia "poviedka").....nečakané rozuzlenie ala stolička bolo proste skvostom....druhá poviedka ma mierne minula ...o to viac však u mňa zarezonovala tretia ala pizza vs hikikomori.....dokonale namiešaný mix bizardnosti, miery sci-fi - fantasy s niekedy extrémnymi podaniami podôb Tokia proste vyvoláva pocit úžasu..... (01.04.2010)

Michel Gondry - Vnitřní design - Povídka nejhravější, nejtokijštější a mně nejbližší. V příhodách mladého páru se krásně ukazují reálné problémy s bydlením, které tokijská "našlapanost" posouvá skorem do čiré absurdity. Skoro bych se vsadil, že sem patří i pohádka o strašidlech žijících v mezerách mezi domy, již své drahé vypráví hlavní hrdina. Vždyť kolikrát již proběhly médii reportáže o lidech, kteří v oněch mezerách zbudovali své, dosti úzké, ale vcelku útulné příbytky. Další téma, touha zajistit a "zdůstojnit" svou existenci již samozřejmě není tak "tokijská" jako spíše univerzální. Nabývá typicky Gondryovských podob, a to včetně řešení. Hravost a nevážnost, která nebanalizuje a nepřeslazuje. ****. Leos Carax - Merde. Fakt, že tuto povídku hodnotím nejhůře, je spíše odrazem její ne zcela snadné uchopitelnosti. V drobných jednotlivostech se až tak složitá nejeví, zařadit však všechny tyto jednotlivosti do nějakého celku není úplně sranda. I přes neúplné porozumění však z ní ke mně dokázalo několik momentů silně promluvit. SPOILER - Kdysi úsměvné, s granáty najednou nečekaně děsivé řádění Merdeho (mimochodem připomíná nápadně irského skřítka leprikóna (leprechauna)). Soudní přelíčení, které spíše než dokázat vinu usiluje o ponížení obžalovaného a dokázání, že je čirým zlem. Reakce davu, který bez ohledu na to, že nic neví (nebo možná právě proto), bez problémů umí zaujmout stanovisko. Obě stanoviska. Bez jakékoliv hlubší reflexe a pohnutky. KONEC SPOILERU. Celý film by snad mohl opravdu pojednávat (jak mě lehce postrčil Ajantis) o srovnání/nesrovnání japonců s vinou za Nankingský masakr a minulostí obecně. Merde by pak představoval nežádané zrcadlo nastavené celému Japonsku, od kterého je nutné odvrátit svou tvář. Přesto se mi takový výklad úplně nelíbí. Proč, to jen naznačím. Merdeho vina není kolektivní a není souzen jeho národ. Merde skutečně vraždí nevinné. Silné ***. Jun-ho Bong - TŘESOUCÍ SE TOKIO - Hikikomori jako tvor, který se děsí všeho, co nemá přímo pod kontrolou, všeho, co nejde dát na své pevné místo. Zvláště s lidmi je potíž, ti se teprve špatně ovládají a zařazují. SPOILER - Dívka s dobře popsanými tlačítky jako by byla pro něj přímo stvořena... KONEC SPOILERU. Slabé **** pro poslední povídku i celý film. (17.03.2009)

Druhá a tretia poviedka majú síce odlišný prístup, ale rovnaký problém – spočiatku zaujímavo vyzerajúca látka stráca na zaujímavosti každou ubehnutou minútou. V prípade prvej, Gondryho, poviedky sa časom našťastie mení iba povaha, nie však kvalita a zaujímavá konverzačná dráma sa pretransformuje na trochu bizarný surrealistizmus. A vlastne celé Tokio! bolo omnoho artovejšie, než som čakal, škoda len, že nie každý art dokáže udržať pozornosť po celú dĺžku minutáže. [68%] (25.10.2009)

Motiv odcizení v metropoli zemětřesení, neónů a průhledných deštníků, snad ku prospěchu věci pohledem zvenčí.. Gondry podle americké komiksové předlohy o tom, že jakýkoliv kus nábytku je užitečnější, než budižkničemu. Surrealismus dřevěných nohou zajímavý, jinak ale příliš ředěné saké a ta vlhkost z režisérových schopností se zase nedostavila. Merde začal naprosto bravurní scénou (chodníkové entrée podkreslené motivem z Godzilly 1954 od Akiry Ikufubeho), načež se začal utápět v močále vlastní obskurnosti (soudní proces). Přesto asi nejuniverzálnější segment antologie o izolovanosti a zranitelnosti japonské duše. Tokyo Shaking je režijně nejvytříbenější, ale mě ty korejské existenciální limonády zahalené v pampeliškovém oparu příliš neberou. A mimochodem, kdyby ten nechápavý hikikomori zmáčkl ihned to pravé tlačítko G, začalo by chvění mnohem dříve.. (21.07.2014)

Tak tu mame tri pribehy z Tokia od tri reziseru, ale dej by se klidne moh odehravat kdekoliv jinde. Kazda povidka ma cca tech 35 minut. Prvni povidka je od Gondryho a kuli nemu jsem vlastne na tohle koukal. Bohuzel pribeh o mladym paru hledajicim byt neni nicim vyjimecnej a z prumeru to tak vytahuje az zaverecna desetiminutovka s zidli, ktera sice nedava moc smysl, ale je zabavna. Druha povidka od Caraxe ma naprosto ultimatni rozjezd. Z kanalu vylejza od hoven zamazanej silenec se zrzavou bradkou v zelenym oblecku a zacina opruzovat obyvatele Tokia, nejdriv do nekoho strci, nekomu neco sebere, aby nasledne vzal na pomoc granaty. Bohuzel po tomhle slibnym rozjezdu se dej preklopi do jakyhosi soudniho drama a obzvlast neskutecne protahovanej vyslech s podobne jako silenec vypadajicim pravnikem, kdy oba melou naprosto nesrozumitelnou reci, je vrchol trapnosti. No a k tomu tu mame divnej konec. Treti film od Bonga ma docela zajimavej napad, ale bohuzel s tim neumi moc pracovat a lip ho vyuzit, navic hlavni hrdina ani neni moc velkej sympatak. Kazda ze tri povidek ma sice nejaky zajimavy sceny, ale bohuzel jako celek to jsou pouze tri prumerny filmy. (31.05.2009)