Právo na minulosť
Drama / Válečný
Československo / Sovětský svaz, 1989, 110 min
Režie:
Martin Hollý ml.Obsah
-
Na sklonku 80. let vzniklo několik filmů které se chtěly vyrovnávat se zločiny stalinismu, avšak činily tak velice alibisticky - v podstatě sdělují, že stačí omylnou úchylku komunistického režimu odstranit, aby se tento společenský systém opět stal plně humánním. To platí i pro těsně poválečné osudy někdejších frontových bojovníků - jeden bojoval v sovětské Rudé armádě, druhý v anglickém letectvu, další byl vojákem slovenské armády. Těžkou prověrku charakterů zakončí až 20. sjezd sovětských komunistů, který odsoudil nedávné přehmaty. Snímek vznikl podle námětu někdejšího ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
Horak
Hodnotit tento film je nesmirne obtizne. Martin Holly je totiz velmi dobry reziser a Pravo na minulost a Tichou bolest dělí jen jediný rok, ale v nekterych pripadech je rok hodne dlouha doba. Aktualnost a platnost pribehu skoncila v propadlisti dejin minuleho rezimu, pravdepodobne i koncem 80.tych let mohl byt problem takovy scenar prosadit, ale vysledek je velmi umirneny a prilis smirlivy. Rovina filmova je ovsem velmi slusna, zvlast moskevske sceny maji velmi pusobivou atmosferu a sira ruska duse urcite na frak nedostala. Chtelo by se napsat, ze je skoda, ze film nevznikl o nejaky rok pozdeji, ale to by uz nejen nikoho nezajimal, ale nejspis by nevznikl vubec.(24.10.2006)
-
ViktorD
Ačkoli byl film natočen až na sklonku totalitní éry a s tragikou komunistické krutovlády v letech 1948–1956 se vyrovnává se značnou shovívavostí, nelze mu upřít suverénní vypravěčský styl, řemeslnou zručnost a především neopakovatelnou atmosféru... Atmosféru bezmoci člověka v soukolí dějin všemocné zrůdné ideologie, jež ho donutí dříve či později k rezignaci, neboť jediné, po čem touží, je "zůstat věrný svému nezištnému údělu..."(19.1.2010)
-
aleshat
Napětí mezi výpovědní hodnotou a kvalitou vlastního filmu je všudypřítomné. Příruční učebnice perestrojky podle předlohy dlouholetého normalizačního prominenta podaná s vypravěčskou suverenitou (čti rutinou), která byla Hollému ostatně vlastní. Ďábelská sovětská hudební kompozice návdavkem..(5.8.2009)