Podivná láska Marty Iversové

Potenciál silného námětu, výrazně přesahujícího horizont daného žánru, tento skvěle obsazený i snímaný snímek více než velkorysé délky naneštěstí promarnil. Jakkoliv se celá drama poutá k titulní hrdince, ztrácí se ona sama z perspektivy jeho vyprávění, v němž pozůstává jen jako jakási nebezpečná okolnost, činná jen v navyklých interakcích, místo aby byla podrobněji představena a její duše hlouběji proniknuta. Herecké schopnosti Barbary Stanwyck tedy zůstaly využity jen zpola a stejně tak ze zřídla napětí a hrůzy toho mnoho nevytrysklo: všechno tajemství, které mohlo zároveň vzrušit i sklíčit, zůstalo až po závěrečné titulky skryto a mnoho se toho z klamavého povrchu odečíst nedalo. Zato se pozornost přesunula především k Marthinu kamarádovi z dětství, který poznovu vstupuje do jejího života a nevědomky se stává roznětkou jeho exploze: tato linie je ale v podstatě jedním zdlouhavým banálním noirovým klišé, jakkoliv jde stále o život. (27.12.2017)

7/10 Solídna žánrovka s parádnym castingom na čele s Barbarou Stanwyck vo svojej najklasickejšej role ako manipulatívna double crossing dame. Scenár, hoc poskytuje všetky žánrové atribúty, ale pôsobí dosť účelovo (najmá línia s Lizabeth Scott je tam nadbytočná) a film ma až tak nestrhol (prestrihanie by tomu určite prospelo). (04.11.2020)

Reziser Lewis Milestone /Na Zapadni fronte Klid 1930/ natocil nadpriemerny noir, v ktorom opat exceluje vyborna Barbara Stanwyck zas a opat v zapornej roli. Film o tom, ako trojku mladych ludi spaja iste tajomstvo a po X rokoch moze byt toto tajomstvo vyzradene. Tak na tomto postavi film noir je pre mna dost fascinujuce, rovnako ako noirove detektivky /ale nie vsetky/. Kulisy su vyborne, tempo film ma na urovni, uz samotny zaciatok divaka navnadi a nepusti az do konca. Dialogy su vyborne, atmosfera napata a herci na urovni. Barbaru Stanwyck /Pojistka Smrti 1944, Sorry, Wrong Number 1948/ proste milujem, bola to doslova genialna herecka, okrem nej vsak zaziarila aj Judith Anderson /Kocka na rozpalene Plechove strese, Desatero prikazani/ a vsimol som si aj Van Heflina /Dostavnik 1966, Letiste 1970/. Kirk Douglas mi nic nehovoril, ale uplne spatne zase nehral, to ne. Celkovo vsak vyborny noir, ktoremu ale 5 hviezdiciek nesvedci : 76 % (16.08.2016)

Typické znaky noiru v klasickom snímku, ktorý hereckými hviezdami len tak hýri. Všetci viacmenej hrajú to, čo obvykle, výnimkou je iba mladučký Douglas v netypickej roli bojazlivého prokurátora. Príbeh o strachu a ťažobe z minulosti je síce obohraná platňa, je aj dosť ukecaný a k tomu podstatnému sa prediera množstvom vaty, ale smerom k záveru našťastie graduje a samovražedný záver bol pre mňa milým prekvapením. (03.07.2021)

„Same, ze staré známosti?“ - „Jasně. Ze staré známosti.“ Podivná láska v názvu je velmi výstižná. Ostatně, ta má hodně podob…čistá romantika se však v tomto případě (také) koná, snímek jí v sobě má dokonce mnohem víc než film-noiru (toho dostanete vcelku pomálu). Ale to nic nemění na tom, že film rozhodně má svoji poutavou atmosféru, kdy divák s napětím očekává, jak se postavy zachovají. A tím se dostávám k tomu, na čem film stojí. Jediná opravdu nezvládnutá postava je Toni, která se pořád tváří, jak kdyby ji někdo praštil holí a ještě se k tomu skutálela ze schodů…maximálně otravná (což se dá částečně říct i o mladší „verzi“ Marthy, ale u ní to má svůj účel). Naštěstí v případě ostatních je to naprostá paráda. A zdaleka nejen v případě Barbary Stanwyck, kvůli které se mi film dostal do hledáčku, ale hlavně Kirka Douglase (debut? Suverénní nástup na stříbrné plátno!). Zklamalo mě naopak ukončení (svědomí? Ale no tak…). Celkově dávám slušné 4*. „A od nynějška to mezi námi bude jiné. Jako by...se nikdy nic nestalo.“ (13.07.2016)