Obsah
-
Příběh nového filmu Lukase Moodyssona (Láska je láska, Lilja4ever) se točí kolem úspěšného newyorského páru – Leo (Gael García Bernal) a Ellen (Michelle Williams). Leo je tvůrcem vzkvétajících webových stránek a vkročil do světa peněz a velkých rozhodnutí. Ellen je oddanou lékařkou na pohotovostní chirurgii a obětovala své dlouhé pracovní směny zachraňování životů. Jejich osmiletá dcera Jackie tráví většinu času se svou filipínskou chůvou, což je situace, která nutí Ellen se zamyslet nad svými prioritami. Během pracovní cesty do Thajska Leo bezděčně spustí řetězec událostí, které budou mít dramatický dopad na všechny. (oficiální text distributora) -
Životná mozaika členov jednej rodiny, odvíjajúca sa na pozadí viacerých ľudských osudov v rôznych krajinách. Manžel Leo (Gael García Bernal) odlieta na služobnú cestu do Thajska, kde začína prehodnocovať svoj život. Jeho manželka, chirurgička Ellen (Michelle Williams) medzitým zápasí doma v New Yorku s faktom, že jej vlastná dcérka má bližší vzťah k filipínskej pestúnke Glorii, ktorá je v Amerike, aby zabezpečila lepší život pre svojich malých synov doma na Filipínach. Tragédie a spletité osudy nechodia po horách, ale po ľuďoch... (larelay)
-
Leo a Ellen je úspěšný newyorský pár zcela ponořený do své práce. Leo je tvůrcem vzkvétající webové stránky. Prorazil do světa velkých peněz a rozhodnutí. Ellen pracuje jako chirurg na pohotovosti a věnuje dlouhé směny záchraně lidských životů. Jejich osmiletá dcera Jackie tráví většinu času s filipínskou chůvou Glorií. Situace, které nastanou donutí Ellen stanovit si priority. Při služební cestě do Thajska Leo nevědomky spustí řetězec událostí, které budou mít dramatické důsledky pro všechny... (mandriva4)
Komentáře uživatelů k filmu (96)
-
KevSpa
Průměrný film, který se tváří vážně a snaží se ukázat, jak je ten svět zlý, a jak moc je důležitá funkční rodina. Hluboký dojem ale v divákovi nezanechá.(18.3.2010)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(7.6.2009)
-
Blizzard
Mammoth by si tu čtvrtou hvězdu i zasloužil, nebýt však té druhé poloviny filmu. Snímek je totiž zbytečně natahován a námět několika propojených životních příběhů, zde navíc kontrastujících mezi bohatstvím a chudobou spojenou s láskou ke svým dětem, je už také trochu ohraný. Na Mamuta se sice příjemně kouká a někdo se dokonce může několikrát během sledování filmu i vrtět v rytmu elektronické hudby: Ladytron - Destroy Everything You Touch, ale není dostatečně důrazný nebo šokující a neobsahuje dokonce žádné zvraty. Je to jen sociální odraz dnešní konzumní kapitalistické společnosti odvrácených stran naší planety. Na druhou stranu jsem však rád, že není dílem tak depresivním jako byla Lilja 4-ever z roku 2002. Nenáročným divákům se bude jistě líbit, mě však nechal celkem chladným, nezanechal hlubší otisk a tak si vysloužil jen slušné tři hvězdy. (6/10)(24.7.2009)
-
larelay
Podla uzivatela Blizzarda sa bude tento film pacit vraj len nenarocnym divakom. Ja som naopak divak velmi narocny a musim povedat, ze presne tento typ filmov je to, co by som nevymenila za ziadne ine. Presne tieto filmy mi pripominaju to, kde zijeme, ako zijeme a ake su nase vitazstva a prehry. Kazdy si urobte vlastny nazor, ale ja vyjadrujem maximalnu spokojnost.(1.8.2009)
-
AngelAngie
S Moodyssonem mám všeobecně obrovský problém. Začalo to filmem "Láska je láska", kde si vzal vynikající téma pod svá křídla a zpracoval to pro mě tak nepoutavým způsobem, že jsem měla chuť si hl. z těch "herců" rvát vlasy a pokračovalo to Lilyou, kde už to u mě vyhrotil do absurdna. Opět silné téma a absolutně bez emocí. Tady je to úplně stejné. Silné téma, vynikající Bernal, průměrná Williams - jako obvykle a spousta prostoru nevyužita...(9.1.2010)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $9,580║Tržby Celosvetovo $1,817,161║(8.9.2010)
-
charlosina
Mohu dát filmu plné hodnocení kvůli jedné jediné scéně? - Můžu, co by ne.(6.7.2010)
-
JFL
"Mamut" měl veškeré předpoklady, aby byl esencí festivalového midcultu a snobácké exploatace. Z pomyslného výčtu vděčných prvků už vlastně chybí jen smrtelná choroba (najdeme zde třetí svět, děti, migrace, pohodlí a zpovykanost Západu, rozpad vazeb v rodině, polarita bohatství a chudoby, sexuální turismus). O to větší překvapení skýtá formálně vytříbený a uhrančivě empatický výsledek, který se graciézně vyhýbá zásadním prvoplánovostem a namísto obvyklé doslovnosti nechává diváka zacházet v myšlenkách za předkládané sekvence a domýšlet problematickou kauzalitu vztahů mezi rodinou a finančním zajištěním v moderním kapitalisticky definovaném světě. Dokonce si i dovolí hořký dovětek, který namísto ukolébavky dává publiku políček v podobě nemožnosti navzdory katarzi opustit statut quo.(11.4.2012)
-
TeeAge
| Scenár: Lukas Moodysson | Hudba: Jesper Kurlandsky, Erik Holmquist, Linus Giertta | Produkcia: Lars Jönsson | Distribúcia: Sonet Film | Rozpočet: 10 miliónov $ |(2.2.2011)
-
lenuse
Takový běžný kritický film o globalizaci a o tom, jak matky opouštějí své děti a myslí si, že je to pro jejich dobro.(26.7.2009)
-
Aluska88
Po přečtení zdejších ohlasů jsem měla trochu obavy, ale v tomto případě se opět potvrdil fakt zcela opačný. Nenechat se příliš ovlivnit jak negativními, tak kladnými komentáři, snímek na Vás může často zapůsobit přesně opačně. To je právě i případ Mamuta. Ve dvou hodinách stopáže jsem nenašla místo, které by mě nudilo, nebo bych měla pocit, že je obsahově prázdné. Snímek je krásně a citlivě ztvárněnou ukázkou jedné obyčejné rodiny a zpracovává aktuální témata. Stereotyp, konzumní styl života, moderní vybavení, prací zaneprázdnění manželé, dorůstající dítě, které své rodiče sotva vidí, odcizení a citové strádání. Stačí však jedna pracovní cesta Lea Vidalese do Thajska, která spojí mozaiky několika různých osudů, a nově získané skutečnosti a zážitky oběma manželům změní pohledy na svět okolo nich, i na ten, v němž žijí oni. Opět dokonalý Gael García Bernal i přirozená Michelle Williams. Nádherná scéna, když se Gael setká se slonem. Není třeba žádných slov, stačí ten pohled... Pro některé možná chladný, prázdný a dlouhý film, pro mě skvělý a osobitý filmařský zážitek. Velmi výstižný a podnětný komentář uživatele Radocation.(3.5.2012)
-
Ducharme
Taky mě jako malou bavilo zkoušet, jak moc se dá natáhnout rozžvýkaná žvýkačka než praskne. Škoda, že ve filmu pokusy tohoto typu už tak zábavné nejsou.(18.1.2010)
-
pm
Nenechalo mě to chladnou a jak by mohlo? Ale našlánuto to mělo mnohem na víc. 70%(29.3.2010)
-
bassator
Z velkého očekávání se stala spíše jedna velká nekončíčí nuda... - 10. 3. 2010 - 65%(20.3.2010)
-
Payushka
Mamut rozhodně není film pro každého. Také ale nemůžeme jeho seriózností omlouvat pomalé tempo, které po čase začne nudit. Bergmanovy filmy taky nejsou žádní rychlíci, přesto si je ale budete dlouho pamatovat. Zasáhnou vás a Smrťáka hrajícího šachy se budete tajně bát, až dokud ho sami na sklonku života nepotkáte. Mamut ale vcelku není nic extra. Jedná se o výborné drama, které nám ovšem nemá co víc nabídnout, než co už jsme viděli ve stovce jiných provedení. Pro fanoušky evropské tvorby zajímavý počin, pro diváky, co očekávají víc akce, nepříjemný zážitek. (Ano, já jsem fanoušek evropské tvorby…)(7.11.2010)
-
swamp
K mému hodnocení: Mammoth nefunguje tak dobře, jako nejčastěji přirovnávaný Babel (u mě 4*), proto dávám tříhvězdičkové hodnocení, přestože se snímek samotný k těm čtyřem šplhal. K filmu (může obsahovat spoilery): Bernal je sympaťák, ale občas nerozumím chování jeho postavy (nejdřív je jasné, že by se Leo s holkou z klubu nevyspal, a pak to po klišé fajn prožitém dni udělá, a ještě jí zcela vážně řekne, že spolu zůstanou). :P "Americká posádka" Michelle Williams jako chirurgyně Ellen a manželka, Sophie Nyweide jako dcera Jackie a Marife Necesito jako chůva Gloria naopak hrají excelentně. Občas mi ale mé "dostávání se do filmu" kazí až moc okaté citové vyděračství režiséra. Smrt syna Glorie byla už fakt moc a můj zájem upadal. Škoda, nakročeno to mělo dobře.(4.5.2010)
-
Šakal
„Budeme si teď muset najít novou chůvu“. Nemohlo snad zaznít nic výstižnějšího, než tato závěrečná (věcně) vyřčená věta z úst hlavní hrdinky. Propast mezi oběma světy je tak hluboká, že ač se budeme snažit sebevíc, pořád to bude „dostatečně hluboko“, aby se nic zásadního nezměnilo. Nicméně to nic nemění na faktu, že je důležité to zkoušet stále znovu. Pokud by totiž zhasla i ta poslední špetka naděje (solidarity), můžem to tady rovnou nechat srovnat se zemí a začít („někdy příště, někde jinde, velkým třeskem“). Snímek Mamut si zcela jistě nejvíce užijí (resp. prožijí) ženy-matky, nicméně režisér L. Moodysson zde řeší paralelně (ne)závisle na sobě více témat, takže pokud zrovna nejste „matka 7leté dcery“, neznamená to ještě nutně, že vás snímek nebude mít čím oslovit. Jedinou (opodstatněnou) výtkou může být právě ta „naháněná“ několika témat (resp. úhlů pohledu) a s tím spojená určitá roztříštěnost, kdy by určitá(é) situace (scéna) zasloužila více rozpracovat (popř. ji zcela vystřihnout) a nepůsobila tak v divákových očích poněkud prvoplánově (viz scéna telefonátu filipínské prostituky Cookie svému dítěti), byť každý jasně vidí její účel (režisérův záměr). Troufám si jednoznačně tvrdit, že vyzrálejší režisér typu Ińárrity by si toho byl dobře vědom a těchto chyb(ek) se vyvaroval. Přiznávám však, že porovnávat tyto dva režiséry není zcela fér, každý z nich se přeci jenom vydal (filmařsky) zcela odlišnou cestou (resp. použitým vypravěčským stylem) a to i obsahově. To je však (co se mých výhrad týče) vše. I přes výtku nakonec chválím volně plynoucí režii, civilní herecké výkony (v čele s M. Williams) a zejména potom britské Ladytron v čele s ústřední „ Destroy Everything You Touch“. 78% p.s. to uživ. Blizzard. Když už mermomocí toužíš po tom být šokován a zažívat zvraty, zkus to někdy o víkendu na Letné. Takový Pepík Hnátek by mohl vyprávět...... já naopak (nejen ve světle těchto experience) takovéto snímky vítám. Zajímavý komentář (pro mě): uživ. seeker23(17.4.2012)
-
Ant
Průměrné drama s nezajímavým příběhem. Ani zvučnější jména s filmem zvlášť nepohnuli. Michelle Williams tentokrát šeď a nuda. Protahovaná stopáž mi lezla na nervy stejně jako evropský look. 5/10(19.1.2010)
-
Slarque
Lukas Moodysson není žádný Guillermo Arriaga a Mamut tedy prohrává zejména zjevnými paralelami s Babelem. Vysoustružit podobný scénář není nic jednoduchého a tenhle je dobrý spíš v drobnostech, ale jako celek je roztažený, až nudí. Celé to pak zachraňuje jednak Moodysson jako režisér a hlavně výborní herci, lépe řečeno herečky. Film je totiž hlavně o matkách, které nemají čas na své děti, protože se starají o cizí. Gael García Bernal tedy nemá moc možností s ženskými kolegyněmi soupeřit, a vlastně je z něj jen další zbytečná připomínka mistrovského Babelu.(21.6.2010)
-
cinefob
V průběhu dvou týdnů (první verze tohoto komentáře vznikla již před dvěma měsíci – pozn. uživatele) jsem měl možnost zhlédnout dva filmy kriticky nahlížející současnou společnost a lidské vztahy v ní pěstované. Asi nejmarkantnějším rozdílem je rozpoznatelnost sdělení obou snímků. Zatímco v případě Another year Mikea Leighe si jen málokdo všimne, že něco není v pořádku, u jeho antipoda v podobě Mamuta to nelze přehlédnout. Modysson diváka nepřeceňuje, nenutí ho uvažovat, pozorně sledovat jednání postav, výrazy jejich tváří v doznívajících scénách a z toho něco podstatného vyčíst; všechno je zde řečeno narovinu, takže nezbývá nic jiného, než nečinně absorbovat promítané obrazy. Otázku, kterou jsem se v návaznosti na to obíral, bychom mohli zformulovat nasledovně: co z toho je lepším přístupem vzhledem ke kýženému cíli, kterým je u takto laděných snímků reflexe a následná změna života recipientů jeho sdělení? Je lepší natočit film, ve kterém je od počátku vše jasné, a divák se nad tím, co se mu předkládá, vůbec nepozastaví, jelikož smysl těchto scén je mu již dávno známý a tím pádem nejsou schopny u něj vyvolat žádný otřes, jenž by ho přivedl k sebereflexi či dokonce k „činu“? Nebo je snad lepší Leighova varianta, kdy předpokladem demaskování zrůdnosti domněle ideálního života, je skutečnost, že člověk již je „jiný“, a nepotřebuje film, aby mu říkal takhle ne (něco ve stylu přesvědčování již přesvědčených)? Inu, pro užití obou způsobů by se jistě našly dobré argumenty, osobně volím Leighův přístup; ne proto, že by byl efektivnější ve výše uvedeném smyslu, kdo však pochopí, oč v Leighově Another year jde, je „můj člověk“ a existence takové spřízněné duše mi poskytuje mnohem větší potěšení než cokoliv jiného.(26.4.2011)
