Mayský kalendář by měl dosáhnout konce svého třináctého cyklu 21. prosince 2012 a po tomto datu už podle nejmoudřejších mužů této dávné civilizace není nic. To samozřejmě vybízí k otázce: pokud kalendář nepokračuje, co se pak bude dít?
Když před mnoha staletími po sobě Mayové zanechali svůj kalendář s jasným koncovým datem, popsali také, co bude následovat. Do dnešních dní stejnou věc objevili astrologové, numerologové odhalili vzory, které ji předpovídají, geologové míní, že už k ní dávno mělo dojít, a dokonce ani vládní vědci nejsou schopni zamlčet katastrofu biblických rozměrů, která na naši planetu čeká v roce ... (zobrazit celý text)
Zábavný potenciál zúžitkovaný na plné obrátky a jednotlivé scény síce sú klišé, ale ako celok vedú nie celkom predvídateľnými cestičkami a prinášajú toho viacej než trailery. Ani chvíľu som nemal pocit, že sa snímka tvári vážnejšie než by jej svedčalo - Roland tentoraz prekvapivo umne vykompenzováva mieru každej absurdity adekvátnou dávkou humoru (jazda po L.A. limuzínou, ktorá okrem iného chytí sprchu z fekál-cisterny, je čistým komediálnym úletom a s katastrofickým thrillerom nemá nič spoločné), pričom ale vzápätí dokáže i ohúriť (úžasné prílivové vlny). Ale čím ma 2012 prekvapil najviac a prečo mu dávam 4* (nie, neboli to ani miestami priemerné efekty, a už vôbec nie lacný look digitálnej kamery, na ktorý si asi budeme musieť zvyknúť aj pri eye-candy big-budgetoch) je politický prístup: najmenej etickou postavou celého filmu je hlavoun z americkej vlády, pracháči sú kritizovaní za to že sa zachraňujú na úkor robotníkov, a spásou sveta tu tentoraz nie je americká vlajka, ale na celé kinoplátno roztvorená mapa s nápisom “CHINA”. Americká vlajka je tu v spoitosti s komickou postavou Woodyho Harrelsona skôr zosmiešnená (mimochodom skvelá scéna na kopčeku s výhľadom do údolia). A každý väčší národ/svetadiel je tu zastúpený buď veľmi trefne napísanou a obsadenou figúrkou (vedie ruská trojka + ich hafan), alebo sa naň nezabudne aspoň symbolickým významom (Afrika...). 2012 je natoľko ľudový katastrofický veľkofilm, že si ruku v ruke s vysokým levelom zábavnosti získal všetky moje sympatie. A že v ňom Mona Lisa hľadí z Louvru cez okno na Eiffelovku mi je ukradnuté. +++ 2. zhliadnutie: Emmerich kompenzuje historickú stopu Hitlera: Keby bol vo vrcholovej politike, nebolo by vojen a všetci by sme sa priateľsky držali za ruky (a chodili do kina:). Z tohto jeho filmu je zatiaľ najviac cítiť, ako veľmi miluje starý dobrý katastroficko-dobrodružný Hollywood. Jeho prvá "taškařice", ktorú nielen že chcem mať doma, ale chcem ju na Blu-ray disku. Ultimate guilty pleasure.
Poučné vyprávění o tom, jak se člověk přestal pomočovat... aneb půlhodinka trikově vypiplané destrukce a k tomu dvě hodiny připitomělých, slušně zahraných, ale hlavně hrozně hnusně lacině televizních keců okolo (Emmerich je další režisér, kterému digitální kamera nesluší). Poslední půlhodina je definitivně zbytečná. Doufám, že skutečný konec světa bude výrazně zábavnější, nudil jsem se víc než u Dne poté i 10000 př. n. l. (v jeho prospěch hraje hlavně rozumnější stopáž). Druhý Den nezávislosti v nedohlednu...
Na některých filmech Rolanda Emmericha mě fascinuje ta naprosto upřímná hloupost, která je zprostředkována s neuvěřitelnou poctivostí. Směji se, vysmivám se, kochám se jejich naivitou a občas i do očí bijící natuplostí, a současně se většinu času poměrně dobře bavím. 2012 je dokonalý příklad nejtypičtější "emmerichovštiny", jenž produkuje paradoxně velmi koherentní fikční svět s jasně stanoveným řádem svého fungování, kde do sebe všechno zapadá. Jedna postava nabídne (hned dvakrát, obecněji a konkrétněji) neskutečně absurdní "mapu" na čtení následujících událostí... a dcera jednoho z hrdinů se po jeho druhém monologu zeptá, jestli je blázen. "Obávám se, že není," odvětí hrdina - a takový je celý 2012. Je to absurdní, bláznivé, ideologicky zvrhlé (nebo spíš naivní?),ale nesmírně celistvé a díky té multiperspektivitě to dobře šlape, mnohem lépe než Den poté (kde chyběla). (I když na konci jsem se stejně musel ptát, kde budou brát sladkou vodu.) Každopádně je fascinující občasná digitální estetika "Veřejných nepřátel", okázale implementovaná do nejeskapičtějšího blockbusteru roku. // To Canakja: Sorry. Kdyby ses mě zeptal ty, rozhodně bych ti návštěvu kina vymlouval. ;)
Emmerich je buď naivní, nebo blázen, popřípadě obojí, stále však platí, že řemeslo má v malíčku a jeho filmy jsou až na výjímky dobrej relax, i když při něm musíte občas přimhouřit oči. Důležitý je jeho rozchod s Deanem Devlinem a Davidem Arnoldem, zde se opravdu přejít dá, 10 000 př. n. l. jsem ale opravdu už ztratil chuť vidět.
První dvě hodiny jsem si říkal, že plný počet tomu nenarvu jen za to, že americký prezident Roger Murtaugh při pohledu na valící se vlnu nezahlásil „I’m too old for this shit!“, tu třetí jsem přemýšlel nad tím, proč musel Emmerich k té svojí ‚bestofce‘ nacpat ještě i bonus, kvůli kterému budu mít problém to vydrat na tři. Ale spokojené pocity převážily. Společně s Kloserem si umí dělat prdel sami ze sebe, zahraniční politiky i žánrové neplechy, které vyvedli už nespočetně. Sice mi ten závěr (nejnudnější věc, co kdy tenhle nejameričtější němec natočil) bude ležet v žaludku dlouho, ty trikařské over the top orgie, fajn herci i vlastně celá ta nadsazená atmosféra, to na čtyřce udrží. Druhá projekce skrz DVD tomu ale nepřidá.
Scénář: Roland Emmerich, Harald Kloser ..
Katastrofický Emmerich, jak ho mám rad. Tradičně, bez krve, sexu, s porcí rodinných hodnot, vtipného pomrkávání a vizuálně dokonale (z)ničeného světa. Škoda jen, že i konec neměl koule, jako nedavný Knowing.
Nikdo nemá tolik zkušeností s destrukcí světa jako Roland Emmerich. V roce 2012 přijde zkáza, která je mnohem podobnější Dnu poté než Dnu nezávislosti (taky se divíte, že se to nejmenoval "Day of 2012"?), ale zábava je to opět velkolepá. Tentokrát možná trochu delší, s mnohem více efekty, které vytvářejí neuvěřitelné momenty jako je odlet z LA nebo druhá návštěva Yellostoneského parku. Některé momenty jsou možná příliš, ale já to s chutí spolykal i s navijákem. Vše zabaleno velmi úhledně, rodinně a film jako celek skvěle funguje (i díky hercům a scénáři, který všechny příběhy vcelku snesitelně propojí). Potěší i jistá nadsázka, která naštěstí neshazuje děj ani film samotný. Emmerich je asi nejšťastnější dítě světa. Dostává miliony, aby svými hračkami ničil cokoliv ho napadne. Třetí destrukce našeho světa, co teď, Rolande? Měsíc 2022? Kdo by mu takový trhák po 10,000 B.C. věřil... PS:měly ty lodě made in china?:-)
Nathalie to so svojim "catastromedy" vystihla uplne presne. Film o katastrofe, ktory presne podla predpokladov z hladiska logiky deja, ako i modelovych postaviciek je sam katastrofou. Sablona jednorozmernych postaviciek ako i celkoveho rozvrstvenia filmu daneho zanru je naplnena do poslednej kolonky, cim film straca akekolvek napatie a u divaka hranicu nuly atakuje zaujem o postavy. Ovsem, dej obsahuje takmer pravidelne roztrusene "far beyond over the top" momenty, ktore su natolko absurdne, az su k smiechu (a je mi fuk, ci to Emmerich myslel vazne, alebo ide o umyslene vtipkovanie - funguje to tak aj tak). Smutne je to, ze na filme zalozenom na efektoch ma efekty vobec nebrali (nie su zle, len su "remeselne" bezpohlavne), prave naopak, vzdy som cakal na dalsiu hlasku/nelogickost. Ale aj napriek tomu dufam, ze na dalsi katastroficky film uz Emmerich nebude mat chut a ani peniaze, pretoze ID4 sa uz opakovat nebude.
Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem.
10 minut Woodyho Harrelsona. 30 minut praskajících asfaltek a potápějících se měst. 5 minut vybuchujícího Yellowstonu (rulez!). 5 minut typicky Emmerichovských hlodů ("Severní pól je teď ve Wisconsinu?"). Zbývá 100 minut balastu, vaty, chemlonu, společenské kritiky, humanistických keců (Ejiofora máte chuť nechat spláchnout první vlnou) a toho nejpřepálenějšího rodinného patosu od dob Dne nezávislosti... A stejně jsem se strašně bavil.
Ideově zaseklé v devadesátkách, rozpité jako stopáží, tak ratingem (klidně na film vezměte babičku, bude se dobře bavit) s jako obvykle civilním Cusackem v hlavní roli. Emmerich si ale spirálovitý sestup ke stále absurdnějším scénářům, nebo spíš chatrně maskovaným záminkám k likvidaci planety, plně uvědomuje, a tak diváka bombarduje ohranými klišé, často dotaženými ad absurdum, kdy se odněkud vynoří hláška nebo řešení, které byste čekali spíš od Toma a Jerryho. O občas vrávorajících tricích a okaté docukameře (digitál prosvítá jen na některých místech) už tu řeč byla, ale 2012 je většinu své mamutí stopáže dechberoucí, zábavná a předvídatelná tak akorát, aby se udržela v mantinelech přihlouplé zábavy pro eskapisty, nasteroidované egem německých puntíčkářů za kamerou. K bezkrevnému techdemu má Emmerich daleko, k opravdovým devadesátkám taky, ale touhle opožděnou letní petardou byste na velkém plátně pohrdnout neměli, i přesto, že posledních třicet minut budete víc zkoumat dno popcornového kýblu, než dění na plátně. :) 7/10
Komentář je určen všem těm odborníkům, kteří filmu dali méně jak tři hvězdičky. Proč jste na ten film teda šli? Abyste nám ho tu zkritizovali ačkoliv jste věděli, že to bude přesně takové jak jste čekali? Emmerich točí velkofilmy, točí je ve velkym stylu a když já na tohle šel do kina, počítal jsem s tím, že si užiju film s dobrým koncem, brutálními efekty a s plno scénami, které jsou uhozené a ze kterých hlavní hrdina vyvázne s čistou kůží, nepoškrábán, stoprocentní a bez šrámu. Proč to tady pak tak sundaváte? Protože film obsahuje přesně to co tady já vypisuju? Nechápu to. Tak na to nemáte chodit. Alespoň byste film tohoto typu nesundavali. To neplatí jenom pro odborníky, ale i pro stahovače, kteří si tenhle film nemůžou doma na počítači užít...v žádnym případě...ještě v nějaký kinoriplý kvalitě ne? To bych se z toho fakt posral. Když už nic jinýho, tak zavátý a kompletně zdecimovaný prostředí, které nám Emmerich dones přímo do města. No ne? Stálo to za to. Užil jsem si to. I přítelkyně si to užila, ačkoliv tvrdila že to bude kravina. Vždyť právě takové filmy jsou dělaný jenom pro efekt nebo snad na efekt?
Emmericha nesmírně obdivuji za jednu věc - že si točí to, co si točit chce. Ba co chce, to, co miluje a touží z celého srdce točit. A my na to koukáme, protože to chceme vidět. Ne, toužíme to vidět. Přitahují nás katastrofy odjakživa, chceme je vidět na plátně, nechceme si je jen domýšlet v hlavě, ale chceme je vidět, jak by to asi bylo, kdyby... A on je jeden z hrstky, kteří nám to ukáží. Co o tom, že scénáře jsou v jeho případě druhořadé, laciné, jako z odpoledních kriminálek, jde o tu lahodu pro oko. A to prostě umí. Obří vlny, padající domy, propadliny... o to tady jde. Tenhle film si dovolím přirovnat k letošnímu "hitu" Paranormal Activity - trailer ti ukázal tak moc, že ani nemusíš vidět celý film. Jakmile se na něj ale díváš, tak tě to nutí cíleně čekat jen na ty ony scény, protože jinak to stojí za nic...
"Engine ... start !" Ano, ano. Emmerich je machr, co se týče destrukce měst i celého světa. Ostatně to víme velmi dobře, je-likož tenhle pán neumí točit asi nic jiného a v tomhle se nádherné vyžíva. Efekty jsou tady hezký, to žádná, ale ten scénář, kurva, ten scénář. Kdo ? Kdo ho ?? Kdo ho vymyslel ??? Přesto pod čtyry hvězdy nejdu, protože zážitek z kina byl skvělý.Zábavný komentář: Heraldika (fakt jsem se zasmál ;-)
