2012

Chlapík, Rolande, jsi chlapík. Za svých padesát jsem užil Himaláj královské zábavy. Několik rodinných akčních scén atakuje i mistra velkolepé idiocie Michaela Baye, ale co je na tom nejlepší: Roland už se naučil tropit si prču sám ze sebe. Ať už je to angažování naježeného Cusacka, postava ruského oligarchy (jeho "it´s russian" aspiruje na zásek roku), nebo drobné vtípky se zvířátky. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že sleduji nadupanou parodii na Den poté. Samozřejmě, uvedeme-li to na pravou míru, 2012 je Rolandova typická destrukční exhibice, krásně vypointovaná v autorově bezelstném optimismu. 3 hodiny utečou jako voda, při prkenných konverzacích se nasytí skalní fanoušci emmerichovství v pevném skupenství, efekty napoví, že s vodou to pořád ještě není úplně ono a autentický digitál zase, že Roland chce jít s dobou. Jde, tak nějak po svém. Nerad to říkám, dříve jsem ho měl rád za to, že se mu můžu vysmívat, po jeho nejlepším hollywoodském počinu, kterým 2012 bezesporu je, už ho mám prostě a jenom rád. On je tak krásně a svojsky RYZÍ... substantivum doplňte dle názoru. (13.12.2009)

Zábavný potenciál zúžitkovaný na plné obrátky. Jednotlivé scény síce sú klišé, ale ako celok vedú nie celkom predvídateľnými cestičkami a prinášajú toho viacej než trailery. Ani chvíľu som nemal pocit, že sa snímka tvári vážnejšie než by jej svedčalo - Roland Emmerich tentoraz prekvapivo umne vykompenzováva mieru každej absurdity adekvátnou dávkou humoru (jazda po L.A. limuzínou, ktorá okrem iného chytí sprchu z fekál-cisterny, je čistým komediálnym úletom a s katastrofickým thrillerom nemá nič spoločné), pričom ale vzápätí dokáže i ohúriť (úžasné prílivové vlny). Ale čím ma 2012 prekvapil najviac a prečo mu dávam 4* (nie, neboli to ani miestami priemerné efekty, a už vôbec nie lacný look digitálnej kamery, na ktorý si evidentne budeme musieť zvyknúť aj pri eye-candy big-budgetoch) je politický prístup. Najmenej etickou postavou celého filmu je hlavoun z americkej vlády, pracháči sú kritizovaní za to že sa zachraňujú na úkor robotníkov a spásou sveta tu tentoraz nie je americká vlajka, ale na celé kinoplátno roztvorená mapa s nápisom “CHINA”. Americká vlajka je tu v spoitosti s komickou postavou Woodyho Harrelsona skôr zosmiešnená (mimochodom skvelá scéna na kopčeku s výhľadom do údolia). A každý väčší národ / svetadiel je tu zastúpený buď veľmi trefne napísanou a obsadenou figúrkou (vedie ruská trojka + ich hafan), alebo sa naň nezabudne aspoň symbolickým významom (Afrika...). 2012 je natoľko ľudový katastrofický veľkofilm, že si ruku v ruke s vysokým levelom zábavnosti získal všetky moje sympatie. A že v ňom Mona Lisa hľadí z Louvru cez okno na Eiffelovku mi je šumák. ___ 2. zhliadnutie: Keby bol Emmerich vo svetovej politike, nebolo by vojen a všetci by sme sa priateľsky držali za ruky (a chodili do kina). Z tohto jeho filmu je zatiaľ najviac cítiť, ako veľmi miluje starý dobrý katastroficko-dobrodružný Hollywood. Ultimate guilty pleasure. (05.11.2009)

DEN NEZÁVISLOSTI sice nepřekonán, ale pachuť z 10 000 LET PŘ. N. L. razantně spláchnuta a první místo mezi letošními destrukčními blockbustery suverénně obhájeno. 2012 nelze dost dobře nic vyčítat (ok, kromě poslední zbytečné půlhodiny), protože si na nic nehraje a většinu času královsky baví. Při průjezdu bortícím se L.A. se budete sápat po joysticku, budete se smát letadélku srdnatě unikajícímu před katastrofami a hláškujícímu ruskému miliardáři a budete napjatí, jak to proboha celé skončí (nastavovaným koncem). Co se nebudete - nudit. Druhý nejlepší katastrofický Emmerich. (13.11.2009)

Pět minut zábavy a napětí je vždy vykoupeno půlhodinou nudy a neskutečně tupých žvástů. Kde jsou ty časy Dne nezávislosti a Godzilly, kde sice nebyla destrukce zas až tak megalomanská, ale příběh držel pohromadě, bavil a napínal po celou dobu? Stopáž 2012 je vzhledem k obsahu tak přehnaná, že jsem měl v závěru (lépe řečeno v poslední hodině) co dělat, abych se nešel věnovat nějaké jiné činnosti a film nenechal puštěný jen jako zvukovou kulisu. Pro nenáročné publikum chtítí trikové orgie nejspíš dobrý film, já osobně si však nejsem schopný tak důsledně vypnout mozek, abych mohl tvrdit to samé. (03.12.2009)

První dvě hodiny jsem si říkal, že plný počet tomu nenarvu jen za to, že americký prezident Roger Murtaugh při pohledu na valící se vlnu nezahlásil „I’m too old for this shit!“, tu třetí jsem přemýšlel nad tím, proč musel Emmerich k té svojí ‚bestofce‘ nacpat ještě i bonus, kvůli kterému budu mít problém to vydrat na tři. Ale spokojené pocity převážily. Společně s Kloserem si umí dělat prdel sami ze sebe, zahraniční politiky i žánrové neplechy, které vyvedli už nespočetně. Sice mi ten závěr (nejnudnější věc, co kdy tenhle nejameričtější němec natočil) bude ležet v žaludku dlouho, ty trikařské over the top orgie, fajn herci i vlastně celá ta nadsazená atmosféra, to na čtyřce udrží. Druhá projekce skrz DVD tomu ale nepřidá. (19.11.2009)