2012

Emmerich je buď naivní, nebo blázen, popřípadě obojí, stále však platí, že řemeslo má v malíčku a jeho filmy jsou až na výjímky dobrej relax, i když při něm musíte občas přimhouřit oči. Důležitý je jeho rozchod s Deanem Devlinem a Davidem Arnoldem, zde se opravdu přejít dá, 10 000 př. n. l. jsem ale opravdu už ztratil chuť vidět. (14.12.2009)

Scénář: Roland Emmerich, Harald Kloser .. Katastrofický Emmerich, jak ho mám rad. Tradičně, bez krve, sexu, s porcí rodinných hodnot, vtipného pomrkávání a vizuálně dokonale (z)ničeného světa. Škoda jen, že i konec neměl koule, jako nedavný Knowing. (14.11.2009)

Měl bych se sice ultimativních hodnocení zdržet, ale 2012 považuji za nejlepší a nejzábavnější Emmerichův film od DNE NEZÁVISLOSTI, protože je obhájitelná jako dobrý objekt. Naivní divák nebude mít problém se s postavami ztotožnit, fandit jim a bát se o ně/spolu s nimi, ten poučený - kritický - zase nemá důvod se hlouposti filmu vysmívat, protože 2012 je nesmírně uvědomělý katastrofický velkofilm, jehož ústřední postavou je spisovatel kýčovitých katastrofických knih, který je obeznámen s pravidly žánru a svou obeznámenost využívá. Opodstatnitelné jsou i naivně optimistické scény lidské soudržnosti a sounáležitosti, protože za přesně takové je onen spisovatel kritizován, ale postavám filmu se zamlouvají. Navíc je příjemné, že se 2012 nebere vůbec vážně a je podvratná vůči ideologii žánrových souputníků, a tak je kapitalismus ukázán jako nedostačující politické zřízení, na rozdíl od toho socialistického (přitom nejde o komunismus). Přestože diváci přišli na přehlídku atrakcí, kterým nechybi záměrné odlehčení a jsou dostatečně over-the-top, jako celek se jedná o funkční podívanou se soudržným fikčním světem. (17.12.2009)

Řada diváků, dojatých z dojetí nad vlastní „chytrostí“, pomocí níž odhalila „blbost“ katastrofáku 2012, očividně přehlédla hlubokou ironii a dvojznačnost Emmerichova scénáře. Sotva tu jde o pohromu biblických rozměrů, která se na naši planetu přižene v roce 2012. Ta slouží jen jako zástěrka k daleko pronikavější věštbě, vepsané do závěrečné proměny v uspořádání světadílů: „Tomuto bude těžké uvěřit, ale Himaláje již nejsou střechou světa. Teď jsou to Dračí hory v KwaZulu. Celý africký kontinent se zvedl o více než kilometr a není zaplaven.“ Jinak řečeno, Afrika vystřídá v pozici ekonomického leadera Čínu (která v této pozici momentálně střídá Ameriku). Žezlo Číny, jejíž vzestup provází konec západního světa a zrod nového globálního řádu, převezme podle prognóz mezinárodních zpravodajských expertů (George Friedman, Andrew Krepinevich) na konci 21. století po sjednocení různých ekonomických bloků a vytvoření velkého jednotného trhu Afrika. Afrika je známa jako kontinent s obrovským intelektuálním i ekonomickým potenciálem. Jakmile se najde reformační síla, která stabilizuje tavící kotel kultur a jazyků, politiky a ekonomiky, Afrika se zbaví role utlačovaného kontinentu, kterou hrála po valnou část své historie, a převezme roli vedoucího hráče. (19.02.2010)

Lunapark zvaný Apokalypsa otevírá brány. Všude jsou bezpečnostní sítě, žádnou paniku. Konec světa je totiž nečekaná švanda. 2012 hodilo přes palubu americké vlastenectví a posadilo na blockbusterový trůn spasitelský humanismus, kterému se nedokážete nesmát, i kdyby vám na nočním stolku ležely sebrané spisy dalajlamy. Osud Cusackovy dysfunkční rodiny je základem pro emocionální bázi tradičních hodnot /ale bát se o ně divák nemůže/, větší přínos mají coby průvodci na cestě hledání Noemovy archy skrz bortící se zeměkouli. Onu pochodeň lidskosti ale nese mladý vědec Adrian, ve kterém se pere etická urputnost s vědeckou střízlivostí a sexuálními pudy. Síla intelektuálně prostinkéno 2012 ale nespočívá ve fotogenických výjevech zkázy z Top ten míst na zemi, ani ve fantaskních záběrech lodí. Je totiž dílem stejně katastrofickým jako legračním- vznikl zvláštní hybrid CATASTROMEDY. Hlášky postav a verbální timing jsou na toxicky vysoké úrovni a nečekaně cynicky shazují i napínavé pasáže- komický prostor má zejména široká ruská duše, mnišská odevzdanost, britská královna a černohumorná pasáž s kalifornským guvernérem. Triky z digitální říše jsou bombastické, místy ale čouhají z plátna až běda. Co naplat, Roland Emmerich je muž, pro něhož je i fráze "over the top" zatraceně maličká- létající auta a svět pod vlnou obří tsunami mu nestačí: cestu, jakou se rodina dostává z horké sopečné kaše, by nepřežil ani Chuck Norris. Zázrak střídá zázrak a Emmerichovi musí závidět všichni svatí. Konci by prospělo radikální krácení, protože závěrečná titaniková anabáze působí jako neumětelské sabotérství, ale i tak jde o třeskuté zemětřesení. Soudný den je tady: lidstvo plánuje a Bůh se směje. Alespoň v Emmerichově hlavě. P.S. Dedicated to Adrian:) P.P.S. Komedie roku. (05.11.2009)