2012

Výtky vůči Emmerichovým výtvorům převážně směřují k jejich nelogičnosti či nesmyslnosti. Jenže tato kritika je pomýlená, neboť na filmy klade neadekvátní nároky. Neznamená to, že by se díla podobným rozborům vzpírala nebo by vůči nim nedokázala obstát. Obzvláště novinka 2012 se naopak co do logiky ukazuje jako neprůstřelná; jen je třeba přistoupit na to, že se neopírá o zákonitosti reálného světa, nýbrž fikčního žánrového prostoru. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (17.04.2011)

Vlna nad střechou Pamíru, zastaví i dětskou urinu.. Myslel jsem si, že mi dříve za barákem přistanou mimozemšťani a utřou mi prach v obýváku, než abych jednou musel pravit: „Zlatý Armageddon!“ Říkáte demence, scény over the top, patos a klišé vyhnáno do absurdna? Já toho neviděl o nic víc, než v kterémkoliv jiném předchozím kasaštyku stuttgartského kazisvěta a i kdyby tomu tak bylo, nejsem pokrytecký blázen, abych to znenadání začal považovat za ctnost a rozplýval se nad jeho vzácným darem nelevně nudit. Rolande, táhni na místo, z něhož každé ráno na toaletě Bílého domu vychází prezidentská stolice před vklouznutím do keramické mísy s nápisem Made in China, protože tebou přinášené guilty pleasure si můžu vyložit leda tak, že "vinen" jsi těmi roky vraždění mého oblíbeného žánru, přičemž není nikoho, kdo by mu pomohl, či tebe zastavil a "potěšení" by mi přinesl okamžik, kdyby sis narval americkou vlajku pruhama napřed do prdele, na ruličku z toaletního papíru zabroukal s rukou na hercně 'Star Spangled Banner' a pak by tě privátní vlna tsunami definitivně spláchla ze zemského povrchu.. Závěrem mi dovolte poupravit slavný výrok policisty Mariona Cobrettiho: „Emmerich je nemoc a tlačítko OFF na dálkovém ovladači DVD je lék...“ (27.07.2010)

Katastrofický a tentokrát i vtipný Emmerich jak ho mám rád, tj. na úrovni Dne nezávislosti. V přímém přenosu sledujeme zničení lidstva i všech civilizačních hodnot velkolepě rozdivočelou přírodou a to tedy není málo. Jenže když k podívané nestačí gigantický výbuch supervulkánu, když ani zničení největších velkoměst nestačí a je nutno velkolepé potopení celých kontinentů, když první i další letadlo řízené začínajícím amatérským pilotem úspěšně startuje přes všudypřítomné pukliny pádem do propasti, když je i potopení obří lodi o rozměrech několika Titaniků bezvýznamnou epizodou, když je novodobá archa lidstva zmítaná makro-tsunami ještě navíc zasypávána sněhovou lavinou ze zbytku Mont Everestu (a když pak ještě během filmu zhasnou na dlouhé minuty všechna světla v multikině), tak už to i fandícímu divákovi přijde trochu moc. Navíc ne -li všechny, tak většina nápadů už byla použita v jiných filmech. No posuďte tu megalomanii sami - hned 14 trailerů, spotů, klipů a ukázek na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/239242-2012/videa/ (19.11.2009)

Komentář je určen všem těm odborníkům, kteří filmu dali méně jak tři hvězdičky. Proč jste na ten film teda šli? Abyste nám ho tu zkritizovali ačkoliv jste věděli, že to bude přesně takové jak jste čekali? Emmerich točí velkofilmy, točí je ve velkym stylu a když já na tohle šel do kina, počítal jsem s tím, že si užiju film s dobrým koncem, brutálními efekty a s plno scénami, které jsou uhozené a ze kterých hlavní hrdina vyvázne s čistou kůží, nepoškrábán, stoprocentní a bez šrámu. Proč to tady pak tak sundaváte? Protože film obsahuje přesně to co tady já vypisuju? Nechápu to. Tak na to nemáte chodit. Alespoň byste film tohoto typu nesundavali. To neplatí jenom pro odborníky, ale i pro stahovače, kteří si tenhle film nemůžou doma na počítači užít...v žádnym případě...ještě v nějaký kinoriplý kvalitě ne? To bych se z toho fakt posral. Když už nic jinýho, tak zavátý a kompletně zdecimovaný prostředí, které nám Emmerich dones přímo do města. No ne? Stálo to za to. Užil jsem si to. I přítelkyně si to užila, ačkoliv tvrdila že to bude kravina. Vždyť právě takové filmy jsou dělaný jenom pro efekt nebo snad na efekt? (16.11.2009)

Na některých filmech Rolanda Emmericha mě fascinuje ta naprosto upřímná hloupost, která je zprostředkována s neuvěřitelnou poctivostí. Směji se, vysmivám se, kochám se jejich naivitou a občas i do očí bijící natuplostí, a současně se většinu času poměrně dobře bavím. 2012 je dokonalý příklad nejtypičtější "emmerichovštiny", jenž produkuje paradoxně velmi koherentní fikční svět s jasně stanoveným řádem svého fungování, kde do sebe všechno zapadá. Jedna postava nabídne (hned dvakrát, obecněji a konkrétněji) neskutečně absurdní "mapu" na čtení následujících událostí... a dcera jednoho z hrdinů se po jeho druhém monologu zeptá, jestli je blázen. "Obávám se, že není," odvětí hrdina - a takový je celý 2012. Je to absurdní, bláznivé, ideologicky zvrhlé (nebo spíš naivní?),ale nesmírně celistvé a díky té multiperspektivitě to dobře šlape, mnohem lépe než Den poté (kde chyběla). (I když na konci jsem se stejně musel ptát, kde budou brát sladkou vodu.) Každopádně je fascinující občasná digitální estetika "Veřejných nepřátel", okázale implementovaná do nejeskapičtějšího blockbusteru roku. // To Canakja: Sorry. Kdyby ses mě zeptal ty, rozhodně bych ti návštěvu kina vymlouval. ;) (13.11.2009)