Rok vlka
-
Suden vuosi
-
Year of the Wolf, The
Drama / Romantický
Finsko, 2007, 95 min
Režie:
Olli SaarelaHudba:
Tuomas KantelinenHrají:
Krista Kosonen, Ville VirtanenObsah
-
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. (oficiální text distributora)
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. Komentáře uživatelů k filmu (31)
-
sona123
Název mi pravda trochu unikl, konec byl docela předvídatelný, "umělečno" s vodou trochu okoukané a zbytečné, ale to jsou suma sumarum asi všechny výtky, které k filmu mám. Protože já prostě to severské depresivno a ponurost miluji. Zde navíc hraje krásná Krista, úžasná baba každým coulem a pórem pokožky, uf, ještě že nejsem chlap, asi bych po skončení jen toužebně vzdychala, nicméně i mně jako ženské tu oku lahodil profesor Mikko (Kari Heiskanen), takže spokojena jsem a nestěžuji si. No a k filmu: moc se mi líbily jednotlivé postavy (scéna, kdy Mikko zjistí to, co má doma zjistit, to jsem nikde dosud takto brilantně ztvárněné neviděla, to mi skutečně vzalo dech), líbil se mi příběh, a to velmi, kamera byla úžasná, hudba lehce naprůměrná, nikoliv však rušivá, no a celé to byl bonbónek. Ale pravda, chvílemi se trochu lepil na patro, do plných to není.(29.10.2010)
-
Soul
Velmi hezké a citlivě pojaté drama, které ve své rádoby prostotě nepostrádá i dostatečnou hloubku. Oba hlavni hrdinové přispívají vydařeným ztvárněním svých postav. Mikko navíc nápadně připomíná Marka Vašuta:-)(25.6.2009)
-
lareinna
Predovšetkým nádherná hudba Tuomasa Kantelinena ma od začiatku vtiahla do deja, ktorý v podstate rozpráva úplne jednoducho o živote dvoch ľudí, ktorí našli inšpiráciu a nádej jeden v druhom práve vtedy, keď sa život zdá byť taký, že už nie je cesta kam..Veľmi zaujímavý film, ktorý dýchal emóciami v každom pohybe, v každom pohľade a úsmeve..(11.8.2011)
-
Mimesis
Přišlo mi to nějaký krátký... Ale jinak dost dobrý. Některý triky s kamerou byly fakt pastva pro oko. Jinak můžu jen dodat - Prostě Severskej film :)(18.3.2011)
-
markotter
Potom, co jsem musel na stejném kanále přetrpět 2 americké rádoby romantické filmy o ničem (Láska a jiné pohromy a Purpurové květy) byl Rok vlka náplastí na mojí duši. Nádhera. Tento víkend tedy: Amerika 2 palce co nejníž a Evropa palec přesně opačně.(22.6.2009)
-
jafuska
přátelství dívky a profesora, problémy všedních dnů, ,, další severský film, který je sice průměrný, ale mělo tenhle film něco do sebe, takže docela fajn film(16.9.2010)
-
Adrai
Další z rodiny těch zvláštních severských filmů o životě. Silné momenty, zajímavé postavy a slušný příběh ...(7.5.2012)
-
jack_scott
Hezké umělecké drama s dobrou hudbou a vynikající kamerou. Zajimavě pojaté téma, které sice zpočátku moc zajimavé není,ale konec je poměrně hodně dobrý. To jsem nečekal. Davám vymazlených 80% a ****.(21.2.2010)
-
Ellush
Není to vyloženě špatné, ale musím se přiznat, že od slibovaného námětu jsem čekala víc. Konečné vyznění bylo takové... "nicneříkající"... Nemohla jsem se zbavit pocitu, že první a druhá polovina filmu k sobě prostě nepatří, a to, na čem film měl být postaven, bylo jaksi nedotažené. Úplně nejvíc ze všeho je tento film osvětovým dílkem o epilepsii. Pro mě - zklamání.(4.12.2011)
-
pavlinap
Severské filmy dokáží uchvátit, chytnout a nepustit. Tenhle snímek je jedním z nich. Bravurně zpracované téma epilepsie a toho, jak nemoc člověka dokáže izolovat od společnosti, a přesto, že je člověk stejným jako všichni ostatní, udělá ho jiným. Citlivé téma, ještě citlivější zfilmování. Navíc díky Kristě Kosonen jsem tenhle film zhlédla snad stokrát, její neobyčejný šarm, ženskost a citivost, s jakou dokázala Sari zahrát, si mě naprosto podmanila.(15.11.2010)
-
dank011
Přestože souhlasím s "hygienikem" níže stran jistého zahrávání si s konzumní produkcí, musím pět hvězdiček. Film je fantastický už v obrazové linii, vizuální ztvárnění ať už epileptické aury či vlastních záchvatů je nesmírně působivé. Jinak si myslím, že vlastní téma epilepsie rozhodně není jedinou nosnou linií, spíše iniciací vlastního pomalého potkávání a seznamování se Sari s Mikkem, dvou osamocených bytostí, ač jejich osamělost má jiné kořeny. Jistou nevyrovnanost ve stylu filmu nutno přiznat, trošku vyprávění kolísá od hollywoodských sladkobolností až k mrazící skandinávské struně ( vánoční večírek v rodině bývalé Mikkovy ženy). Nicméně nic z toho žádným způsobem nenarušuje tok a vnímání filmu, který řadím k dalším z kategorie filmů nesmírně pozitivních, filmů, které člověku dodají chuť do života přirozeným a přesto strhujícím způsobem vyprávění. Zkuste někdy za dlouhých zimních nocí sáhnout po tomto filmu místo již tradiční Lásky nebeské !! ( Samotné finále z vysokoškolské auly mi připomělo film z hodně dávné minulosti, Studentku se Sophií Marceau. Pochopitelně jen dějově...) Prostě další ze skandinávských perel. A přidávám se s již klišé dotazem: jak to ti skandinávci dělají ?(19.11.2011)
