Svědectví

Ani se mi nechce věřit, že tento hloupý příběh režíroval Jiří Strach. Nikdo by se přece nechoval tak trapně jako policista v podání Saši Rašilova. Na půvabnou Martu Vančurovou se vždycky ráda podívám, ale tentokrát jsem málem nevydržela ani tu krátkou stopáž. Jako učitelka nemůžu uvěřit tomu, jak se chovaly děti ve třídě při vyučování. I kdybych to brala jako nadsázku. (25.04.2022)

Další z bakalářských příběhů, jak se děti postavily za svou učitelku, kterou při vyučování doháněly k šílenství. Režijně se tady Strach ještě hledá, stejně jako bude muset časem krotit svůj smysl pro humor - přece jen Rašilova postava je vše, jen ne vtipná. Marta Vančurová zahrála svůj standard a jen díky ní má příběh jakousi povznesenost, graciéznost. (02.01.2013)

Bakalářské povídky mají mít základ ve skutečných příhodách, ale zdá se mi, že v případě Svědectví si autoři realitu až příliš zidealizovali. Zápletka o tom, jak si pro svou paní učitelku přijdou žáci až na policejní stanici, mě zrovna nedojala. Nicméně potěší Marta Vančurová v hlavní úloze – role učitelky ji padla jako ulitá. (26.02.2008)

Bohužel je to strašná krávovina. Jestli je příběh dle skutečné události, tak je to hodně přehnané. Fakt, že si žáci klidně zvedají telefony v kabinetech a pak si opustí školu, je tak trochu zarážející. To nemluvím o policistovi, který se chová jako šílenec. Pro mě není povídka ani humorná ani logická. (19.06.2020)

"Vy jste mě požádal, abych vám pomohla, ale měla jsem si dát radši pár facek !!" Přestože se jedná o jeden z prvních režijních počinů Jiřího Stracha, rozhodně ne o prvotinu, jak jsem se zde dočetl, který se stále ještě hledá, a to vlastně až dodnes, pozorný divák rozhodně nepřehlédne jeho těžko zaměnitelný rukopis se snahou o jakýsi přesah, s často až duchovními motivy, co taky čekat od takového přísného katolíka, a velmi specifickým humorem, který však mnohdy sklouzává až k trapnosti, stejně jako zde postava policisty v podání Saši Rašilova !! Ostatně nějak nechápu, proč se tak často tuzemští tvůrci snižují k neskutečně zhovadilému karikování právě policistů, a to prakticky za každou cenu !! Největší potíž s jeho snímky nastává v okamžiku, kdy se prostě všechna ta lidskost začne ztrácet pod tíhou patetismů, často i naivity, která jako by vypadla z prvorepublikových filmových plakátů, což logicky jen potvrzuje fakt, že zřejmě nejlépe mu sedí žánr pohádkový, kde podbízivá (ne)realita v jeho podání nekazí výsledný dojem, jednoduše upozaděná nepůsobí rušivě, jako pěst na oko !! Marta Vančurová rozhodně ukazuje, že i podobně slabou povídku na svých bedrech utáhne i s tak nulovým scénářem, jakým ho jen velmi špatný Petr Janiš vybavil, ačkoliv ta pointa nakonec jistou sílu má, dodává jí nakonec i jistou grácii, k čemu to však nakonec je, když ta pasáž s dětmi zasahujícími na policejní stanici všechnu snahu posílá do kopru !! Samozřejmě naprosto chápu, co chtěl Jiří Strach, který určitě nezapře, jak moc se mu v jeho kariéře stal inspirací legendární Karel Kachyňa, se scénáristou Petrem Janišem říct, to si ovšem měli schovat pro jiný projekt, protože podobná stylizace bakalářským povídkám prostě nesluší, a ty tak ztrácí tak svůj původní smysl, když si je tvůrci upravují k obrazu svému a s definicí "historek, které psal sám život" si vytírají prdel !! Ne, tak takhle skutečně ne, tohle nebylo ani zábavné, ani uvěřitelné !! (14.02.2014)